Marionette - [Wanda & Loki FF]

IX.

Pohled Lokiho:

Procházím po dřevěných parketách Music Baru. Prohlížím si prostory tohoto klubu, které jsou rozhodně hezčí než ty včerejšího podniku. Vše kolem mne je v žluté a hnědé barvě. Uvidím i menší křišťálový lustr pověšený nad obrovským černým křídlem

Po chvíli dojdu až do prostor určených pro fanoušky Elona Muska. Nikdo tu zatím není. Bodejď by taky ne. Přišel jsem půl hodinu před začátkem akce.

Posadím na nepohodlnou dřevěnou židli a čekám, až se něco začne dít. Nic. Ne prostě nic se neděje. Začnu litovat, že jsem se rozhodl dorazit sem dříve než ta malá čarodějka. Nevím, co jsem si tím chtěl dokázat. Možná, že jsem lepší než ona. I když to ani zdaleka ne.

Nikdy nebudu jako ona. Nikdy nebudu mít tak dobré srdce. A já to moc dobře vím. Všichni na Asgardu mne nesnáší, všichni v Jotunheimu mne nesnáší a zanedlouho mne budou všichni nesnášet i tady na Midgardu. Jak smutné...

Nepatrně si povzdechnu. Kéž by mne alespoň někdo měl doopravdy rád.

_______________________

O hodinu později:

Stojím na dřevěných parketách pódia. Slyším kolem sebe veselý výskot oblbnutých lidí - dřívějších příznivců Elona Muska. Vítězoslavně se usměji. Výborně Wando...

Dav pod pódiem nadšeně jásá. Nacházejí se tu převážně dívky, takže je to spíše výskání než jásání, ale na tom ani moc nesejde. Hlavní je, že mne teď tito lidé budou poslouchat na slovo. Ne zásluhou mne, nýbrž ní, té malé čarodějky.

Podívám se jejím směrem. Chci vědět, jestli má stejnou radost jako včera. Pamatuji si to přesně. Ten její úsměv, který se jí objevil na tváři, když uviděla, že se její dílo daří.

Konečně ji moje oči spatří. Sedí na židli a pozoruje nějakou holku stojící nedaleko ní. Nevypadá moc nadšeně, což mi trochu zhorší náladu. Nevím proč, ale mám pocit, že bych s jejím smutkem měl něco udělat. Poté si ale všimnu, že k ní jde nějaký mladý muž. Ze zadu. V ruce nese dvě sklenice s pitím.

Muž něco řekne a Wanda se za ním okamžitě otočí. Nelíbí se mi to. Přesně tak bych totiž udělal já. Malinko se zamračím. Maximovová něco odpoví, postaví se a podá muži ruku. Vždy jsem si myslel, že je ta malá čarodějka spíš introvert než extrovert, proto mne udiví, že se hned s někým chce seznámit. Stále se mi něco nezdá a rozhodnu se za každou cenu zjistit, co. Teď ale ještě ne. Musím se soustředit na show. Znovu se usměji a začnu říkat ty nesmyslné oblbující kecy.

Už to nemůžu vydržet. Je to už půl hodiny, co jsem uviděl toho hocha, jak se baví s Wandou. Chci zjistit, co je na tom klukovi tak zajímavé, že se s ním Maximovová hned začala bavit. Dav mých nových příznivců se už pomalu ztišil a někteří už dokonce odešli, takže se můžu v klidu vypařit z podia, aniž by si toho moc lidí všimlo.

Sejdu pár schodů, které vedou pryč z podia a pokračuji dál ke stolu, kde sedí Maximovová a její nový společník. Úsměv mi z tváři zmizí ve chvíli, kdy uvidím, jak se čarodějka směje slovům, která jí říká hnědovlasý muž sedící naproti ní. Je s ním tak šťastná!

Dojdu až ke stolu a vražedně se podívám na chlapce sedícího na židli.

,,Vidím, Wando, že jsi si našla nového kamaráda." podotknu stále hledíc na neznámého hocha. Poté svůj zrak otočím k Wandě. Nevinně se usmívá.