Marionette - [Wanda & Loki FF]

VIII.

Vždyť je to cizinka! My tyhle prasata ruský nechceme! Pryč s tou čarodějkou!! To všechno si o mně mysleli a říkali obyvatelé USA. A možná ještě myslí. Můj původ byl pro mou účast v programu Avengers velkou překážkou. Kvůli tomu, že jsem byla původem ukrajinka, se dlouhé dny spekulovalo o tom, jestli mne do tohoto programu vůbec zařadit. Nakonec se politici rozhodli, že ano. Podmínkou však bylo, že můj jakýkoli pohyb musí být přísně kontrolovám a zapisován, hlavně kvůli používání mých schopností. Pro vedení spojených států jsem totiž byla vždy jen taková jejich loutka a zároveň časovaná bomba. Oni rozhodovali o tom, kam půjdu, oni tahali za nitky a pokud chtěli, rozhodli i o tom, kdy vybuchnu.

Mým domovem byla vždy Sokovia. Městečko s množstvím sídlišt, velkým tržištěm a nedalekým jezírkem. Ráda jsem si chodívala hrát do místních lesů. Samozřejmě s Pietrem. Byla to zábava.

Po té osudové bitvě se Sokovia změnila. Ano, změnila se úplně, protože ji Tony Stark rozdrtil na prach. Nebyl to hezký pohled. Vidět jak se vaše domovina, město ze kterého máte nespočet úžasných zážitků, rozpadá na tisíce malých kousků.

Opět do mne nastoupá smutek. Přemýšlet nad tím, co Vám v životě zlomilo srdce je vážně strašné.

Proberu se ze svého přemýšlecího tranzu a pohlédnu na hodiny. Malinko nadskočím, když zjistím, že mi už moc času na připravení nezbývá. Zároveň na sebe dostanu neskutečný vztek, že mne zase zdržely jen a pouze mé myšlenky. Zvednu se z pohodlného křesílka a dojdu ke skříni s oblečením. Rychle otevřu její dřevěná dvířka a podívám se, co si dnes vezmu na sebe. Ruka mi okamžitě vystřelí k šarlatovým šatům.

Oděv je vyroben z velmi příjemné sametové látky, má dlouhé rukávy, malinkou vlečku a na mě až moc velký výstřih. Oblek je navíc přepásaný třpytivým páskem.

Navléknu si na sebe šaty. Líbí se mi, že na rozdíl od těch předchozích jsou méně přiléhavé. Můžu se tak rychleji pohybovat a látka už mne ani moc neomezuje. Svůj vzhled ještě doplním o stříbrné visací náušnice, bílé psaníčko a drobný šedivý náramek.

Ještě před tím, než se vydám směrem k Music Baru, kde se dnešní akce koná, si vzpomenu, že musím nahlásit Tonymu, kam jdu. Nesměle tedy dojdu ke dveřím Starkova pokoje, zaklepu a čekám, až se ozve Iron Manův hlas. Po vteřině uslyším z prostoru za dveřmi dosti hlasité Dále, a tak otevřu dveře a vejdu.

Stark sedí u svého psacího stolu. Zavřu za sebou dveře a tiše si odkašlu, aby si mne miliardář vůbec všimnul. Černé křeslo se otočí a já konečně spatřím Tonyho ustaranou tvář. Hned jak mne Iron Man uvidí, přeběhne mu přes obličej několik různých grimas, které v té rychlosti nedokážu identifikovat. Malinko nazvednu obočí.

,,Tak kam to bude dneska?" zeptá se mne neutrálním hlasem. Malinko si povzdechnu.

,,Jdu na jednu akci, která se koná ve městě. Pozvala mne tam kamarádka." odpovím mu. Tony lehce pokývá hlavou.

,,Dobře, pravidla znáš. Můžeš jít." řekne Stark. V duchu se začnu radovat, že už mám tohle za sebou. Ještě před tím, než stihnu šáhnout na kliku mne opět zastaví Tonyho hlas.

,,Ještě chvilku počkej!" rozkáže mi vynálezce. Okamžitě se zarazím a zůstanu stát na místě. Pomalu se otočím zpět k Iron Manovi.

,,Zítra odjíždějí všichni z Avengers na nějakou společnou misi, takže tu zůstaneš sama. Nevadí ti to?" zetpá se. Spadne mi kámen ze srdce. Úlevně oddechnu.

,,Jistě, že nevadí, díky." odpovím, a tentokrát už doopravdy odejdu.

______________________

Procházím po dřevěných parketách Music Baru. Podpatky mých bot vydávají tiché klapání, když dopadnou na podlahu. Užasle se rozhlížím po luxusně vybavených prostorách. Po chvíli dojdu až k části vyhrazené pro příznivce Elona Muska. Je tu - stejně jako včera - malé, žlutě nasvícené pódium. Pozorně si ho prohlédnu.

Poté si všimnu, že nedaleko mne sedí na židli král Asgardu a líbezně se na mě usmívá. Úsměv mu lehce oplatím a vydám se jeho směrem. Posadím se na židli naproti němu a čekám, co řekne.

,,Přeji hezký večer, Wando." popřeje mi s širokým úsměvem. Uhladím si šaty a podívám se mu do jeho smaragdových očí.

,,Vám též, pane budoucí prezidente." zavtipkuji a po tváři se mi rozleje úsměv. Mám dnes velice dobrou náladu, navzdory tomu, co se stalo před několika hodinami, když se mi černovlasý bůh jen tak vkradl do pokoje.

,,Stejně jako včera, vypadáš naprosto úžasně." oznámí mi Loki. Vím, že to řekne jen ze zdvořilosti, i když mne to překvapí, protože se pořád domnívám, že ke mně moc slušnosti nechová. Lehce se zasměji.

,,Děkuji." poděkuji ,,Tak, jak to dnes uděláme." zeptám se, přesto, že vím jaké odpovědi se mi dostane.

,,Jako včera." odpoví Odinson a stejně jako včera odejde do zákulisí připravit si svůj proslov.

Zbytek akce probíhá velmi podobně jako před 24 hodinami, ostatně jak to ten černovlasý bůh řekl. Loki vystoupí na pódiu, účastníci akce začnou protestovat proti jeho přítomnosti, já jim změním pohled na pana Odinsona a oni ho začnou milovat. To je vše. Počkat, STOP! Tady už to stejné není.

Unaveně dosednu zpět na sedadlo židle. Nerada to přiznávám, ale telepatie je vážně vyčerpávající, i pro mne. Všude kolem sebe slyším šťastný výskot dívek, které se kvůli přítomnosti Lokiho můžou zbláznit.

,,Це справді хороший хлопець, містер Локі, пані (To je vážně dobrý chlap ten pan Loki, že madam)" řekne najednou nějaký cizí hlas. Rychlostí blesku se otočím za mužem, který právě vyřkl tato slova ze svých úst. Nejvíce mne na nich udivuje, že jim rozumím. Uvidím před sebou mladého, velmi pohledného muže. Na sobě má klasický černý smoking a v ruce drží dvě sklenice nejspíše s nějakým alkoholickým nápojem. Nevině se usměji.

,,Так, це так (Ano, to je)" odpovím ještě předtím, než stihne muž cokoli říct.

,,Promiňte, já jsem zapoměl...Vy mi rozumíte?!" řekne hned nato a nasadí udivený výraz.

,,Ano, já pocházím z Ukrajiny." vysvětlím a postavím se ,,Jsem Wanda Maximoff." představím se a natáhnu k neznámému muži ruku. Ten okamžitě položí sklenice s pitím na stůl, u kterého jsem seděla a stiskne moji dlaň.

,,Daniil Sirka, těší mne." odpoví mi s ještě pořád udiveným výrazem.

,,Posadíme se?" zeptám se a rukou pokynu k židli. Daniil jen souhlasně přikývne a posadí se naproti mně.

,,Vy pocházíte z Ukrajiny též, nemám pravdu?" začnu v konverzaci.

,,Так, tedy ano, omlouvám se, pořád zapomínám, že musím mluvit anglicky. Celý život žiji na Ukrajině a tady jsem poprvé." řekne mi a omluvně se usměje.

,,Це добре, якщо вам не подобається англійська, ми можемо поговорити на вашій рідній мові (To je v pořádku, pokud Vám vadí angličtina, můžeme si povídat ve vašem rodném jazyce)" odpovím mu. Daniil se na mne vděčně usměje a přistrčí ke mně jednu ze sklenic, kterou přinesl.

Začnu si se svým krajanem povídat. Ráda si opět připomenu, jaké je to používat ukrajinštinu. Od pana Sirky se například dozvím, že pochází z Mariupolu, je tu jen pracovně a skoro vůbec nerozumí angličtině.