Marionette - [Wanda & Loki FF]

XII.

Pohled Lokiho:

Zabouchla za mnou dveře. Poté už jsem jen slyšel její tiché vzdalující se kroky. Osaměl jsem.

Usednu opět do toho šedého pohodlného křesílka. Rozhlédnu se po pokoji, ve kterém se právě teď nacházím. Je stejný, jako když jsem v něm byl naposledy. Stejně hezky uklizený, stejně perfektně narovnaný a i stejně naplněný tou zvláštní atmosférou.

Podívám se na stolek hned vedle křesla, na kterém sedím. Všimnu si malé zarámované fotky. Jsou na ní dvě děti, malé, na Midgardě jim mohlo být tak 8 let. Šťastně se usmívají. Nepatrně si povzdechnu.

Dojde mi, že dítka nacházející se na fotografii jsou nejspíš ona a její milovaný, teď už mrtvý bratr. Zase na ní myslím. Poslední dobou až moc. Nemohu ji dostat z hlavy, ale nevím proč. Nejvíce mne štve, že nemám ani kontrolu nad svou vlastní myslí. Ovládám stovky myslí mých sluhů, ale svoji mysl kontrolovat nedokážu?!

Nejsem ani zdaleka dobrý, tak jako ona. A nikdy nebudu. Trápí mne, že jsem tak zoufalý, že potřebuji, aby žárlila. Nedokážu se jí prostě jen tak znovu prohrabat mysli. Nejde to.

_______________________

O 25 minut později:

Konečně se otevřou ty zpropadené dveře a do pokoje vejde Wanda. Zdá se trochu unavená. Začnu doufat, že nechce pokračovat v naší předešlé konverzaci. Nebyla totiž příliš příjemná. Pro nás oba.

Lehce se usměji a snažím se budit dojem, že se nic nestalo. Čarodějka si toho asi všimne, ale na obličeji se jí pořád drží neutrální výraz.

,,Proč jsi přišel?" zeptá se Maximovová s naštvaným podtónem. Úsměv mi skoro zmizí. Nestojím o další hádku, ale ani o to, že ona vyhraje.

,,Potřebuji, aby jsi šla na další akci." vysvětlím jí s klidným hlasem. Maximovová chvíli přemýšlí.

,,Dobře." řekne nakonec. Její odpověď mne velice překvapí. Dokonce čekám, až přijde nějaké to ale. Nepřišlo. Jen tak tam jsme a koukáme na sebe. Je úplné ticho.

,,Dobře." zopakuji po Maximovové ,,Je tu ale pár změn, které ti musím říct." oznámím jí a rukou pokynu k druhému křesílku nedaleko mne. Wanda chvíli váhá, ale poté se rozhodne posadit se. Po dosednutí si elegantně uhladí šaty a poslouchá.

,,Tahle akce bude jiná. Už pár fanoušků mám. Chci to udělat bez čarování. Zkrátka zahrajeme takové divadlo pro lidi co tam budou. Vytvoříme umělý konflikt mezi mnou a tebou. Ty se začneš hádat s nějakou starší paní a strčíš do ní. Já tě ale od ní odstrčím pryč, trochu se spolu popereme a potom zdrhneš." vysvětluji plán další akce, zatímco na mne Maximovová vražedně kouká.

,,Fajn, ale je tu několik věcí, které jsi nedomyslel." čarodějka udělá malou pomlku ,,Za prvé, bude to k ničemu. Za druhé nemůžu používat svojí magii na veřejnosti, co kdyby si to někdo natočil a dal to na internet. A za třetí, nemůžu se s tebou prát, copak jsi zapoměl. S tím kroužkem, co mám na krku to prostě nejde." oznámí mi pořád ještě naštvaným hlasem. Trpce se uchechtnu. Jasně, že jsem nad tím vším už přemýšlel. Copak mne má za blbce?

,,Takže za prvé, k něčemu to bude. Jeden z mých sluhů to natočí a pošle do světa. Lidé si pak budou říkat, že jsem zachránil stařenku a, že jsem dobrý člověk. Za druhé, svoji magii používat můžeš. Tady máš masku a plášť. Vezmi si to na tu akci, aby tě Avengers nepoznali. A za třetí, prát se se mnou můžeš. Vypnu ti omezovač schopností, takže doufám, že to nezneužiješ. Ještě nějaké otázky?" dokončím svůj proslov, podávajíc Maximovové černý plášť, škrabošku a kartičku s adresou klubu.