Marionette - [Wanda & Loki FF]

IV.

Sedím na nepohodlné dřevěné židli. Jídelním lístkem si zakrývám obličej tak, abych se nemusela koukat na muže sedícího naproti mně a zároveň aby on neviděl na mě. Z reproduktorů se line příjemná romantická hudba. Představuji si, jak někdo tuto píseň hraje na housle.

Nenápadně se rozhlédnu. Všechny okolní stoly jsou zaplněné. Na židlích sedí zamilované páry, drží se za ruce a říkají si ta nesmyslná zamilovaná slova. Fuj!

V jiné situaci by mi to připadalo roztomilé nebo dokonce dojemné, ale teď....

Cítím, že tu panuje jakási zamilovaná romantická atmosféra. S výjimkou našeho stolu samozřejmě. Pan budoucí prezident má sice velice dobrou náladu, ale já rozhodně ne. Vztek se ve mně mísí se smutkem a zoufalstvím.

Už asi popáté k nám přijde číšník. ,,Ráčili jste si už vybrat?" zeptá se trochu otráveným hlasem. Malinko skloním desky s nabídkou jídel. Nevím co bych chtěla. Možná tak Lokiho hlavu na zlatém podnose. V duchu se usměji. Za to, co mi před několika minutami udělal, určitě ano.

,,Dáme si jen kávu." protne konečně ticho Odinsonův hlas, který pochopí, že se nemůžu a trochu i nechci rozhodnout. Oba zavřeme jídelní lístky, číšník si je od nás vezme a s povzdechnutím odejde.

,,Takže, asi je načase ti už konečně říct můj plán." oznámí mi Loki. Trochu zaujatě na něj pohlédnu. ,,Ale ještě předtím, bychom se měli nějak seznámit." Nadzvednu obočí na náznak mého údivu. Já věděla, že přijde nějaké to ale.

,,Fajn, ale ty první." řeknu. Odinson se s povzdechnutím opře o opěradlo židle.

,,Jak si přeješ." udělá malou, ale přesto napínavou pomlku ,,Mé jméno už znáš...Loki Odinson, princ asgardský, bůh lsti a falše, bratr Thora Odinsona, vládce devíti světů." Pobaveně se zasměji. Loki nasadí nechápavý výraz.

,,Ty jsi princ?" řeknu s trochou smíchu. Loki si znovu povzdechne. Ani si neuvědomím, že jsem mu už dávno před tím začala tykat.

,,Ano jsem, co je na tom špatného?" zeptá se trochu rozzlobeně, ale přesto milým hlasem. Pořád se lehce usmívám.

,,Nic, Vaše Veličenstvo." řeknu posměšně. Odinson protočí oči v sloup.

,,A co ty?" zeptá se po chvíli mého smíchu. Uklidním svou nečekanou radost a povzdechnu si.

,,Já? No..." udělám krátkou pomlku ,,Co bych ti o sobě řekla..." přemýšlím nahlas. Ani si neuvědomuji, že se mi do toho vypravování moc nechce.

,,Ale notak, nesnaž se z toho vykroutit." pobídne mne s lehkým smíchem Loki. Společně se tomu zasmějeme. Najednou ucítím takový zvláštní pocit. Znám ho, ale už dlouho jsem ho necítila. To, že tento pocit nemoh identifikovat se mi moc nelíbí, ale nechám všechny myšlenky být a soustředím se dál na náš rozhovor.

,,Dobře, jmenuji se Wanda Maximoff, jsem z Sokovie a mám..." opět se zarazím ,,...tedy promiň, měla jsem bratra Pietra." řeknu trochu smutně a skloním hlavu. V zorném úhlu uvidím, jak se na mne bůh lsti a falše ustaraně podívá, až mne to překvapí. Od záporáka bych takovýhle pohled nečekala.

Vyruší nás číšník, který nám přinese dva hrnečky kávy. Tím přeruší tu špatnou a zároveň smutnou náladu, která kolem nás, hlavně díky mně, poletovala.

,,Tak, jde se vysvětlovat." oznámí rozhodně král Asgardu. Zhluboka se nadechne, jako by věděl, že za minutu bude kyslík toxický a on musí zadržet dech. Po chvíli mlčení spustí.