Marionette - [Wanda & Loki FF]

XI.

Crrrrr. Zazvonil zvonek u vchodových dveří.

Ani nedokážu popsat, jakou rychlostí jsme oba dva otočili hlavy. Loki ode mne rychle odskočil a uvolnil tak i stisk na mém zápěstí. Úplně jsem zapoměla, že dveře, u kterých teď někdo stojí, se nacházejí jen pár metrů od nás. Kdyby tedy nebyly zamčené, okamžitě by sem mohl někdo vtrhnout a myslím, že by se dost podivil, co to tu děláme.

,,Sakra!! Musíš okamžitě pryč! Pojď!" rozkážu bohu neplechy, chytnu ho za zápěstí a začnu ho táhnout směrem pryč. Ani se nebrání, což mne velmi překvapí. Rychlou chůzí dojdeme až do prostor, kde mají Avengers pokoje. Šáhnu na kliku a otevřu dveře do svého skromného pokojíčku. Lokiho pořád táhnu za sebou.

,,Buď tady a nevylejzej, dokud ti neřeknu!" rozkážu mu a zabouchnu za sebou dveře. Zaregistruji už jen Odinsonův překvapený a zároveň pobavený výraz. Úlevně si povzdechnu a rozejdu se zpět k vchodovým dveřím.

Letmo pohlédnu na monitor se záběry z kamer. Vidím, že přede dveřmi stojí netrpělivý, pohledný hoch a na zádech má školní batoh. Malinko se podivím. Nikdy jsem ho neviděla. Nejistě otevřu dveře a vykouknu ven. Hoch se na mě usměje a viditelně znervózní.

,,A-ahoj, já jsem Peter Parker." představí se, snažíc působit klidně. Nepatrně se usměji.

,,Ahoj, Petere, co potřebuješ?" zeptám se. Hoch ještě víc znejistí. Malinko nadzvednu jedno obočí.

,,No, já." vysvětluje nejistě ,,Pan Stark mi řekl, že sem mám dnes přijít, že mne tu bude čekat nějaká slečna Maximovová. Prý ona ví, co dělat." odpoví mi chlapec. Na mém obličeji se objeví ještě větší, nechápavý výraz.

,,No, obávám se, že slečna Maximovová rozhodně neví, co dělat, ale to nevadí. Pojď dovnitř, nějak to vyřešíme." oznámím mu a ještě více pootevřu dveře, aby mohl vejít. Parker nejistě vkročí na šedý koberec, který je na zemi, a já za ním zabouchnu vchodové zveře. Tak to je fakt super, právě pouštím cizího kluka ke mně domů jen proto, že říká, že zná Tonyho. Výborně, Wando!!

Hned jak Peter vstoupí, užasle si začne prohlížet prostory základny Avengers. Vytáhnu z kapsy šatů mobil a chystám se zavolat Tonymu. Najdu zde však SMS od Starka, starou jen pár minut. Nepatrně si povzdechnu a začnu číst.

Ahoj čarodějko,

dnes by měl do Avengers sídla přijít jistý kluk. Peter Parker je myslím jeho jméno. Něco ti prozradím - je to Spider Man, ale nikomu to neříkej. No, každopádně si přijde vyzkoušet nový oblek, který jsem pro něj vyrobil. Stačí, když ho dovedeš do mojí dílny a ten oblek mu dáš.

Znovu si povzdechnu. Nevím, proč mi to nemohl prostě říct předtím, než odjel. Teď jsem se tady před tím klukem musela kvůli Starkovi ztrapnit. Pohlédnu zpět na mobil a vidím, že zpráva ještě zdaleka nekončí.

To však není vše! Ani zdaleka ne. Máš veliké štěstí, že mne máš, protože jsem ti tímto zařídil ženicha. Jen se na něj podívej, je hodný, milý, krásný. A to jsi ho ještě neviděla celého ;-D

Ale díky mně budeš mít tu nejlepší možnost. Ten oblek se totiž zkouším bez trička. Máš radost? Já myslím že ano. Úplně tě vidím, jak tam šťastně skáčeš.

Tak nic, už ti nebudu prodlužovat tvé čekání a pěkně si to užij.

Tony Stark, vrchní dohazovač  :-)  

Ruka s mobilem mi klesne podél těla, na tváři mám lehce zděšený výraz. Představa toho, co mi tady Tony popisuje mi ještě víc nahání červenou barvu do tváří. Pomalu se otočím a pohlédnu na ještě pořád udiveného Parkera. Ten se na mne znovu nevinně usměje.

,,Tak pojď." řeknu mu a pokynu rukou, aby šel za mnou. Rychlým krokem dojdu až do Tonyho dílny. Nikdy jsem zde pořádně nebyla, takže se v ní moc nevyznám. Hned ze začátku mne ale praští do očí výrazná vitrína, ve které se blýská červeno-černo-zlatý pavoučí oblek. Dojdu až k prosklené skříňce a přiložím na skener otisku prstů svůj palec. Po malém sklíčku přejede světle modrá čárka a oskenuje tak můj prst. Po chvíli se skleněná dvířka otevřou a já sáhnu dovnitř.

Vytáhnu ze skříňky oblek. Je překvapivě velice lehký. Přemýšlím, jak ho mám otevřít, aby si ho mohl Peter vyzkoušet. Cítím Parkerův pohled přilepený na mým zádech.

,,JARVISi, jak se aktivuje tento oblek?" zeptám se po chvíli jen tak do vzduchu. Na jedné ze stěn se rozsvítí malé modré kolečko. Poté se ozve milý hlas umělé inteligence, která ovládá celé toto sídlo.

,,Hlasem, slečno Maximovová." odpoví JARVIS klidně. Lehce se usměji.

,,Díky, JARVISi." poděkuji a vděčně pohlédnu na zeď, na které ještě teď svítí modrý kulatý obrazec.

,,Nemáte za co, slečno Maximovová." řekne umělá inteligence a modré kolečko zhasne. Otočím se zpět na Parkera, který na to celé kouká, jako na příchod Ježíše Krista. Poté pohlédnu zpět na oblek.

,,Tak jo, je to nejspíš vytvořené na tvůj hlas, takže řekni něco jako otevřít, aby sis to mohl vyzkoušet." oznámím Peterovi, který okamžitě souhlasně přikývá.

,,Dobře, takže otevřít." řekne Parker a ihned na to se oblek zmenší do malého černého pavoučka, který nejspíš patří na hrudník. Oba dva na to celé koukáme jako na zjevení. Po chvíli ticha se konečně vzpamatuji.

,,Super." řeknu, připravujíc se na nejvíce trapnou větu, kterou kdy řeknu ,,Teď potřebuji, aby jsi si sundal tričko. Neber to prosím nějak divně, ale Tony mi psal, že si ten oblek máš vyzkoušet bez něj." vysvětlím co nejrychleji, abych se cítila co nejmíň trapně. I přesto ale cítím, jak mi červená barva stoupá do tváří. ,,Jestli ti to vadí, klidně se otočím..." dodám ještě.

Parker jen zakroutí hlavou a dodá: ,,Ne, to je v pohodě." Trochu mne to zklame. Tajně jsem doufala, že řekne ano, ale tak to je jedno. I když...

Peter si tedy přetáhne tričko přes hlavu. Skloním hlavu k zemi a snažím se na něj nekoukat. Úplnou náhodou mé oči ale zabloudí k jeho hrudníku, na kterém si všimnu jeho nepatrných svalů. Podivím se tomu, protože se mi Peter zdá příliš mladý na to, aby takto vypadal.

Přistoupím k němu a přiložím ten malý kousek kovu na jeho holou hruď. Parker vysloví další pokyn, a to oblek. Po jeho těle se okamžitě začnou rozlézat malé kovové částečky, až ho celého pokryjí. Teď už konečně vypadá jako Spider Man. Vítězoslavně se usměji.

Dalších 15 minut si tam ještě Parker zkouší funkce obleku. Nudím se u toho, ale nemůžu ho tu nechat samotného. A navíc, nic lepšího na práci nemám.

Po čvrt hodině oblek vrátím zpět do vitríny, rozloučím se s Parkerem a úlevně za ním zabouchnu dveře. Konečně je pryč. Konečně moje utrpení v podobě nudy skončilo.