Marionette - [Wanda & Loki FF]

XXV.

Oči všech přítomných do mne vypalovaly velkou díru. Jejich pohledy se mi doslova vrývaly pod kůži. Já se však jen provinile koukala na zem, a pouze občas jsem pohlédla do obličeje někomu z přítomných.

Cítila jsem se příšerně. Celý život se mi v jedné chvíli zhroutil a já s tím nemohla nic dělat. Velmi jsem litovala všeho, co jsem udělala.

Přemýšlela jsem nad tím, co se tam na té louce stalo. Jako by mé tělo ovládlo mé horší já a já s tím nemohla nic dělat. I když jsem nic z toho, co se stalo, neměla v úmyslu, udělala jsem to.

Uslyším hlasité Ehm, které se ozve místností. Lehce si poposednu na šedé pohovce a zvednu hlavu k mírně rozčílenému Starkovi.

,,Myslím, že bychom už mohli začít." pobídne mne miliardář. Rozhlédnu se po místnosti. Nachází se tu několik členů Avengers. Steve - můj opatrovník a člověk, který se mnou asi nejvíce soucítí; Nat - moje dobrá kamarádka; Vision - milý robůtek; Clint - člověk, kterého zachránil můj bratr a konečně i Stark - ten kdo mne vlastní a řídí. Všichni pro mne tolik znamenají. Jsou mí přátelé, víc než to. Oni jsou....jsou jako má rodina.

O to více mne mrzí, že jsem jim musela lhát. Provinile si prohlédnu obličeje každého z nich. Někdo se mračí, někdo má na obličeji smutný nebo neutrální výraz.

,,Ach jo," řekne tiše Tony ,,No, vidím, že se ti do toho vypravování moc nechce, tak já začnu." navrhne, zatímco já se dosti podivím. Co on by mi mohl ještě říci?!

,,Jistě si vzpomínáš na párty, kterou pan Odinson pořádal a na kterou nás pozval." podotkne vynálezce ,,Nevzpomínáš, protože jsi tam nebyla, jasně...." zamyslí se Stark ,,Ale já si na ni vzpomínám! Moc dobře si pamatuji, jak se na tebe Odinson vyptával." udělá malou pomlku ,,Už tam mi to přišlo divné. Ptal se na tvoji moc, na tvou bojovou přezdívku nebo na tvůj život. Jeho zájem o tebe se mi nezdál, a tak jsem ho začal tak trochu hlídat a sledovat. Stejně jako tebe." dořekne Tony a významně na mne pohlédne. Nepatrně vykulím oči na důkaz toho, že nevěřím svým uším.

,,C-cože?!" zeptám se udiveně. Ze Starkova neutrálního výrazu však nevyčtu žádnou svědomí zpytující emoci. 

,,Promiň Wando, ale já se o tebe prostě bál. Mám za tebe zodpovědnost a kdyby se cokoli stalo tak....to ani nechci domýšlet." vysvětlí Tony. Zůstanu mlčet. Nevím co na to říci. Fakt, že se o mne Stark bál je milý, ale to, že se o mne bál kvůli svému pohodlí je už o trochu horší.

,,Takže ty jsi od začátku věděl pravdu?" zeptám se po chvíli dumání. Miliardář se potichu zasměje a na tváři s mu rozzáří jemný úsměv.

,,Ano, promiň, ale jsi opravdu špatná lhářka." řekne vesele. Koutky mých úst se lehce pohnou k nepatrnému úsměvu. To je pravda, lhaní mi moc nejde....

Je ticho. Nikdo nemluví, protože už nikdo nemá co říci. Kromě výčitek se mi hlavou honí i nejrůznější otázky.

Proč to takhle muselo skončit? Co mě to vlastně napadlo, začít si něco s Lokim?! Byla to obrovská chyba. Bohužel to už nemohu vrátit zpět. Je hrozné, že jsem nějakého černovlasého boha vyměnila za moji rodinu!!

,,Nebudu se tě úplně ptát na podrobnosti tvého vztahu s Odinsonem, ale alespoň mi řekni, jestli jsi si ten menší úlet užila?" zeptá se neutrálně Tony. Uslyším tiché zachichotání vycházející z řad přítomných. Opět skloním hlavu k zemi. Cítím, jak mi do tváří stoupá červená barva. Pokývám hlavou na znamení souhlasu. Několik minut je zase hrobové ticho. Poté ale opět promluví vynálezce.