Marionette - [Wanda & Loki FF]

XXIII.

Pohled Lokiho:

Starkův přísný pohled se do mne pronikavě zarýval, ale i přesto jsem ani na vteřinu neucuknul, nebo od něj neodvrátil svoje oči. Myslím, že kdybychom se na sebe takto koukali ještě pár minut, samou nervozitou by se mi rozsypali oči a přišel bych o zrak.

Ano, byl jsem nervózní, dokonce jsem se i bál. Měl jsem strach, že ty úžasné chvíle, které jsem zažil s malou čarodějkou se rozplynou a já už ji nikdy neuvidím. Samozřejmě, že jsem si přál zůstat s ní, i když by to do budoucna jistě ohrozilo mou vládu na Asgardu. Ona však pro mě byla....

Myšlenky mi sklouznou zpět k současné situaci. Začnu přemýšlet, co teď udělat. Pohlédnu na Wandu. Stejně jako já má na obličeji výraznou známku strachu. Lehce se pousměji, abych jí dodal odvahu a poté svůj zrak opět nasměruji k naštvanému miliardáři.

Všimnu si, že se naše hádací skupina rozrostla. Vedle Starka teď stojí zrzavá žena, kterou jsem už dnes potkal a hned vedle ní muž v modré uniformě s velkou stříbrnou hvězdou na hrudi. Jejich jména jsem neznal, i když mi byli už dávno předtím představeni.

,,Co tu děláte, pane Starku?" zeptám se pobavěně a na tváři se mi rozjasní falešný úsměv. Můj veselý tón však nikoho nerozveselí, ani Wandu. Všichni zůstávají stejně zamračení nebo vyděšení, jako byli předtím.

,,Mám stejnou otázku." konstatuje miliardář nevrlým tónem. Dojde mi, že po dobrém to s nimi rozhodně nepůjde. Proto se rozhodnu pro trochu horší řešení.

,,Myslím, že není mojí poviností říkat Vám to." podotknu už trochu rozhořčeně. Uvědomím si, že lehce zvednu bradu nahoru, abych byl stejně vysoký jako Stark. Ve skutečnosti je slavný vynálezce jen o trochu větší než Maximovová, ale jeho plechový oblek mu přidává minimálně dvacet centimetrů.

,,To máte pravdu." odpoví s hranou přízní miliardář ,,Tak já se zeptám tady slečny Maximovové." řekne a ukáže směrem k malé čarodějce. Okamžitě k ní otočím svou hlavu a pohlédnu do jejích kouzelných očí. Vidím v nich strach, který se nezastavitelně rozpíná po celé její mysli.

,,Wando," osloví Stark Maximovovou ,,můžeš nám prosím říct, co tu děláš s panem Odinsonem?" Slyším, jak Wanda tiše vydechne. Zní to, jako by se měla každou chvíli zhroutit. Poté čarodějka pomalu sklopí hlavu k zemi. Bojím se, co řekne.

Je úplné ticho. Všichni čekáme na Wandinu odpověď. Hledíme na ni s tázavými obličeji. Její strach mi rve srdce. Nejradši bych ji hned teď obejmul, ukryl ji ve své náruči před tím děsivým a drsným světem. Bohužel ale moc dobře vím, že to právě teď není možné.

,,Wando," řeknu povzbudivě a přistoupím k ní. Hned jak vyslovím její jméno, její hlava vyletí nahoru a znovu se na mne upřou její krásné oči. ,,Víš, že bych nejradši vše změnil, aby tahle pravda nikdy nevyšla najevo, ale nemůžu. Osud je jen ve tvých rukou!" Čarodějku nejspíš můj proslov nijak nepovzbudí, právě naopak. Nakloní hlavu na stranu s tázavým pohledem.

,,Co tím myslíš?" zeptá se tiše po kratší chvíli ticha. Na mé tváři pořád hraje mírný úsměv. Chvíli přemýšlím, jak správně formulovat odpověď.

,,Myslím tím, že by bylo dobré, kdyby všichni zapoměli." skoro zašeptám. Na Wandině tváři spatřím grimasu, kterou nedokážu úplně identifikovat. Je to něco mezi strachem, podrážděním a odporem. Jsem sice rád, že Maximovová pochopila můj záměr, ale její reakce se mi vůbec nelíbí. I když, co jsem vlastně čekal? Chci po ní, aby vymazala část vzpomínek svých přátel, což s jejím dobrým srdcem půjde těžko.

Úplně zapomenu, že tu s Maximovovou nejsme sami. Uslyším celkem hlasité Ehm, které zřejmě vyjde z úst nafoukaného miliardáře. Můj pohled však stále visí na malé čarodějce.

,,Cože?!" zašeptá znovu vystrašeně a s výrazným odporem v hlase Wanda. Ještě více mne to zneklidní.

,,Doufám, že jste nezapoměli, že jsme pořád tady." oznámí nahlas Stark. Oba dva k němu otočíme hlavu. Přemýšlím, co odpovědět.

,,Na vás se bohužel zapomenout nedá, pane Starku." konstatuji s hlasem plným podráždění. Miliardáře však tato připomínka pouze pobaví a jen se jí trpce uchechtne. Přesně jako bych to udělal já!

,,To mne těší, odteď se můžu nazývat pan Nezapomenutelný." odpoví vynálezce ,,Ale myslím, že vy také. Některé z vašich činů už také jistě nebudou zapomenuty." dodá s jistým tajemstvím. Já i Wanda na sebe pohlédneme.

,,Co tím myslíš, Tony?!" zeptá se pro změnu Maximovová. Se strachem v očích pohlédnu do vysmátého obličeje škodolibého Starka. Bohužel mám nejspíš menší tušení o tom, co nám chce zdělit. Miliardář udělá malou pauzu, aby svým informacím mohl dodat tu pravou dramatičnost a poté spustí.

,,Pár týdnů předtím, než pan Odinson vyhlásil, že bude kandidovat na prezidenta se záhadně ztratilo několik nevinných lidí. Hledali je několik dlouhých týdnů, ale poté je konečně našli. Odvedly je na policii, aby se od nich dozvěděli, co se jim stalo a proč utekli z domova. Jediné, co ze sebe ti chudáci dostali byla věta Musím sloužit panu Odinsonovi! Víc se od nich nedozvěděli." dořekne Iron Man. V průběhu jeho proslovu pomalu sklopím hlavu k zemi. Cítím při tom, jak se na mne upírají pohledy všech přítomných, včetně malé čarodějky.

,,Policie je poté předala do péče specializovaných vědců a lékařů." pokračuje namyšlený miliardář ,,Ti zjistili, že tito lidé nechtějí sloužit panu Odinsonovi jen tak z vlastní vůle. Jejich mysl byla napadena jakýmsi kouzlem, které je ovládalo a nutilo, aby poslouchali Lokiho příkazy. Ta magie samozřejmě nepatřila nikomu jinému než tady panu Odinsonovi." dokončí svůj proslov Stark. Pořád koukám do země. Nechci spatřit výraz Wandy, protože se ho bojím.

,,Je to pravda?!" uslyším tázavý hlas právě malé čarodějky. Okamžitě zvednu hlavu, i když jsem si to důrazně zakázal. Uvidím lehce zamračenou Wandu, která na mne tázavě pohlíží.

,,Ne, nebo vlastně ano - je to složité." odpovím vyhýbavě a doufám, že bude moje odpověď přijata v klidu a bez emocí. Moc dobře však vím, že šance na úspěch je 1 : 14 000 605. To znamená veeelmi malá.

Pro jistotu pomalu a nenápadně odstoupím od čarodějky. Cítím, jak se magie uvolněná ve vzduchu začíná vařit. A věřte nebo ne, že to není dobré. V asgardské knihovně jsem našel spoustu zajímavých knih a jednou z nich byla taky kniha o obávané čarodějce a také nejmocnější bytosti mnohovesmíru Scarlet Witch. To co jsem se o ní dozvěděl nebylo moc příjemné a lehce mne to vystrašilo. Jak se však říká Risk je zisk a já riskuji i získávám moc rád.

Můj původní plán byl přidat Maximovovou na svoji stranu, ať už po dobrém, nebo po zlém. Vše se ale změnilo, když jsem ji poznal lépe a zamiloval se do ní.