Vlčí jiskra ✓ [1]

~1

Afra:

Probudila jsem se do nádherného hřejivého rána. Slastně jsem se protáhla a jazykem si rozpustile olízla čenich. "Afro, ty můj plamínku, přinesla jsem ti snídani!" uslyšela jsem Famyin hlas. Rozespale jsem na ni zamžourala. Zrzavá vlčice nesla v zubech mrtvého zajíce. "Mami, už jsem dospělá, dokážu si lovit sama!" protestovala jsem, zatímco se mi sbíhaly sliny. Famya nereagovala na moje protesty a položila přede mě zajíce a dýchla na něj trochu horkého dechu.

To mi Ohniví umíme. Dokážeme vyfouknout z tlamy i opravdové plameny a žádný oheň nás nepopálí. Žijeme v té nejkrásnější části Magického lesa - Ohnivém lese. Všude jsou tu lávové kameny a horké gejzíry. Bez ohně bych žít nedokázala.

S chutí jsem se zakousla do ohřátého zajíce. Teplé jídlo je vždycky lepší než studené. I když tady, v Ohnivém lese, je studené máloco. Famya se na mě dívala s mateřskou něhou v očích. Věděla jsem, že z hlediska postavení bych měla svou adoptivní matku nechat najíst první, ale neodolala jsem a Famya by se stejně bránila. Byla to excelentní lovkyně, vždycky dokázala s elegancí ulovit i ta nejnebezpečnější zvířata. Snědla jsem polovinu zajíce a poděkovala jsem Famye za skvělou snídani. Musela jsem na hlídku.

Ve smečce jsem měla úděl Hlídačky. Hlídači jsou rozmístění po hranicích Ohnivého lesa a musí ho bránit před Ledovými. Ledoví žijí v té druhé části Lesa. Nikdy jsem žádného Ledového neviděla. Jsem ještě mladá a proto hlídám dále od hranic.

Vylezla jsem z nory a okolo Pálivé Skalky jsem se vydala k noře, kterou obývala má nejlepší kamarádka Flamera a její bratr. Už jako maličká vlčata jsme si spolu hráli u Pálivé Skalky. Zastavila jsem se u vstupu do nory a dvakrát jsem krátce zavyla. Během chvilky se v otvoru objevila hlava černé vlčice s rezavýma ušima. Přátelsky jsme se o sebe otřely a bok po boku klusaly směrem k hranicím, na místo naší hlídky. Minulý týden nás samotný Alfa povýšil. Nemohly jsme uvěřit svému štěstí! Teď už nejsme Třetí, ale Druhá hlídka. První hlídka je rozmístěna přímo na hranicích, Druhá asi necelou míli od nich a Třetí až několik mil za Druhou. Proto jsme se s Flamerou většinou s žádným větším nebezpečím nesetkaly. A rozhodně ne s Ledovým. Většinou jen s vyhnanci Ohnivých kteří chtěli žebrat u Alfy.

Plné nadšení a nervózního očekávání jsme se dostavily na místo. Obě jsme v srsti měly vypálený znak pro Hlídače. Rozmístily jsme se několik desítek metrů od sebe. Pomalu a skoro neslyšně jsem se plížila po linii naší hlídky. Neunikne mi sebemenší šustnutí nebo dýchání nepřítele. Nedaleko od sebe jsem spatřila Flameřiny kouřově šedé oči. Byly jsme moc blízko sebe. Nepřítel by mohl proklouznout. Otočila jsem se a stejně neslyšně jsem se vydala od kamarádky pryč. Najednou jsem něco zaslechla. Prudce jsem se otočila a spatřila jsem Flameru jak žene pryč nějakého vlka. Konkrétně bílého vlka. Ztuhla jsem. Ohniví mají pouze černou nebo nazrzlou barvu. Jenom já mám šedou tlamu a nohy. Vždycky mi to přišlo divné a bylo mi líto, že nezapadám. Ale Famya mi vždycky říkala že moje krása spočívá v tom, že jsem odlišná. Ale žádný Ohnivý vlk nemůže být bílý. Musel to být Ledový. Otřepala jsem se a rozběhla jsem se na opačnou stranu než Flamera, abych jim nadběhla. Běžela jsem ze všech sil a cítila jsem, jak mi v žilách proudí adrenalin. Konečně pořádné dobrodružství! Rozeběhla jsem se ještě rychleji.

A pak jsem ho uviděla. Poprvé v životě jsem spatřila Ledového. Nevypadal ani vznešený, ani ledově klidný, jak podle Famyi Ledoví vypadají. Bílou srst měl slepenou prachem a blátem a v očích měl téměř panický strach. Trochu jsem se přikrčila aby mě nezpozoroval. Pak ale udělal něco naprosto nepředvídatelného. Otočil se čelem k nepříteli. Flamera na okamžik ztuhla ale pak se na Ledového vrhla a zakousla se mu do nohy. Slabě zakňučel, ale pak se vzchopil a bolestivě hryzl Flameru do ucha. Nazrzlá vlčice zavyla a pustila stisk. Ledový se rozběhl přímo ke mně. Věděla jsem, že Flamera je zraněná, ale musela jsem ho dostat. Proběhl těsně kolem mně a já po něm chňapla. Vytrhla jsem mu chomáč bílých chlupů, ale utíkal dál. Vystartovala jsem za ním. Po několika desítkách metrů jsem ho chytila za nohu. V tu chvíli se tam zjevil Ignis, velitel Hlídky. " To je... Ledový." řekl opovržlivě. Pak se na mě uznale podíval a kývl na dva Hlídače za sebou. Ti Ledového odvedli.

"Blahopřeji." začal Ignis a upřel na mě ledový pohled. I když v Ohnivém lese bylo horko, pod jeho pohledem jsem se zimomřivě zachvěla. "Hlídačko, gratuluju ti k úspěšnému chycení Ledového." Jeho gratulace zněla tak neupřímně, že se mi chtělo výt. Poté se sklonil k mému odznaku Hlídače. Vychrlil na něj trochu ohně a znak se změnil. Teď už jsem nebyla obyčejná Hlídačka. Byla jsem Hlídačka, co chytila Ledového. Plná euforie jsem se vydala zpátky ke své domovské noře.

Když jsem Famye všechno řekla, upřímně mi pogratulovala a několikrát mi vřele olízla mou novou značku. Blaženě jsem se stočila do klubíčka a usnula. "Chci mluvit s Afrou!" uslyšela jsem naštvaný hlas. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala. Rychle jsem se pokoušela rozlepit své oči. Když se mi to povedlo, spatřila jsem Flameru. Poraněné ucho měla svěšené dolů a ovázané obvazem. Takhle naštvanou jsem ji ještě neviděla. Rychle jsem se postavila na nohy. Ospalost byla náhle ta tam. "Ahoj Flam, co se stalo?" začala jsem smířlivým tónem. "Ukradlas mi moje zásluhy! To se stalo!" zavyla vlčice. ", Já jsem první spatřila toho Ledového, já na něj zaútočila, já ho zranila, ale vyznamenání jsi dostala ty!" běsnila Flamera dál. "Já..." chtěla jsem něco říct, ale nepustila mě ke slovu. "Před Ignisem sis všechnu slávu přivlastnila. Možná tě teď dokonce dají mezi První Hlídku! A já zůstanu trčet míle daleko od hranic! Myslela jsem že jsme kamarádky!" při poslední větě jí hlas trochu selhal. Měla jsem na krajíčku. Celé to bylo nedorozumění. "Asi jsem se spletla." zakončila chladně. Bez jediného pohledu na mě se otočila a vyšla z naší nory. Rozvlykala jsem se. Famya se ke mně konejšivě přitulila a něco mi šeptala. Neposlouchala jsem jí a propadla se do zoufalého bezesného spánku.