Vlčí jiskra ✓ [1]

~22

Afra:

"Regsi!" vyhrkla jsem, zatímco Lectra na něho nevraživě vrčela. "Afro?" zrzavý vlk trochu teatrálně zalapal po dechu. "Co tu děláš!?" štěkli jsme po sobě ve stejnou chvíli. Nikdy jsem ho moc nemusela a bylo to vzájemné. Oproti němu byl Lugs jako můj vlastní bratr. "Ty první." vyzvala jsem ho. Lectra stále ještě zaujímala bojový postoj. "Tak fajn." odkašlal si. To mi znovu připomnělo, jak Lugs trpěl a nakonec umrzl v Ledovém Lese. Z té představy jsem se trochu otřásla. "Jsem tu jakožto špion. Lugs se nevrátil a Fayrus nemá žádné informace. Všude kolují zvěsti o válce. Jsem tu, abych zjistil, jaká je situace a jestli se vyplatí zaútočit." dokončil klidně a v očích se mu zračil chlad, pro Ohnivého tak netypický. Regs a Lugs byli tak stejní a přitom povahově úplně rozdílní.

"Řekneš mi, kdo to je?" ozvala se Lectra podezíravě. "Regs, Flameřin bratr. Jeho dvojče, Lugs, byl v Ledovém lese. Já a Flamera jsme ho našli, ale nakonec umrznul." vysvětlila jsem a do očí se mi hrnuly slzy. Podívala jsem se na Regse a i on vypadal, že pláč zadržuje jen stěží. I přes svou rozdílnost si byli s bratrem blízcí. "Teď mi řekni, co tu děláš ty. Myslím tím, co děláš tady a ne v Ledovém Lese." začal, a hlas se mu ani netřásl. "Je to komplikované." odsekla jsem naštvaně. "Nejsem malé vlče! Jsem o 5 hodin mladší než Flamera." štěkl podrážděně. "Fajn. Já a Flamera jsme se vloudily do Paláce, ale nešťastnou náhodou jsme se rozdělily. Já jsem poté potkala v Ledovém Lese Lectru, která mi řekla, že se chystá válka-" ani jsem nepřemýšlela, co říkám a propalovala jsem ho pohledem. "Dost!" zavyla Lectra. Teprve v tu chvíli mi došlo, co jsem mu prozradila. "Musím se vrátit." oznámil, a v očích se mu vesele blýskalo z toho, jak mě přechytračil. "Byla by pro Ohnivé potupa, kdyby Ledoví zaútočili první a Fayrus by teprve zbrojil." ušklíbl se. "Měj se, Afro. Třeba se potkáme na bitevním poli." vrhla jsem se po něm, ale stál předtím několik metrů ode mě, takže jsem neměla žádnou šanci ho chytit. 

"Celý náš plán je totálně v háji." zavyla Lectra. "Musím najít Glenisu a ostatní Bojovníky." s těmi slovy se rozeběhla směrem do tábora. "Půjdu s tebou." 

Frostin:

"Tohle nechápete! musím předat důležitou informaci." štěkal jsem jako největší blbec na svoje vlastní podřízené, kteří mě z naprosto nepochopitelného důvodu odmítali pustit. "Víte, že vás pustit nemůžeme. Váš otec-" ozval se zavalitý Hlídkař. "Můj otec," odfrkl jsem si naštvaně. "Přesně za ním totiž jdu, víte!" zavyl jsem. Vytvořil jsem mezi sebou a jimi půlkulatý ledový štít a rozběhl se na opačnou stranu. Chvíli běželi za mnou, ale pak se nejspíš rozhodli věřit tomu, že jdu za otcem a vrátili se na původní trasu své Hlídky. 

Já oběhl menší okruh a poté se vydal směrem na stezku, po které s největší pravděpodobností půjde můj otec a jeho Bojovníci. Na chvilku jsem se zamyslel, kde je teď asi Afra. Doufal jsem, že hodně daleko od potencionálního bojiště, protože jsem už nabral mírnější zpoždění. Po více než půlhodině rychlejšího běhu už jsem trochu lapal po dechu a svaly mě bolely. Teprve v dálce jsem zahlédl větší skupinu vlků, kteří byli těmi, které jsem hledal. Donutil jsem se běžet ještě rychleji. Po chvilce se mi je konečně podařilo dohnat a zastavit.

Prodral jsem se mezi vlky až dopředu, kde stál můj otec a Velgen, První Bojovník. "Hledal jsem tě, jak sis jistě všiml." utrhl se na mě otec. "Všiml." utrousil jsem. "Jsem tu, abych ti oznámil, že tvůj útok na Křížence je úplně zbytečný. Polovina jejich vlků je nemocná. Nemůžeš dopustit, aby se tví Bojovníci nakazili." vychrlil jsem jedním dechem, ale snažil jsem se nahodit svůj obvyklý povýšený tón.

"Rozhoduji tu já. Na to nezapomínej, Frostine." otec mě zpražil pohledem. "Ani ses mi neuráčil sdělit, kde jsi byl." vyštěkl poté. Velgen jen posměšně přikyvoval. I když to byl v jádru spravedlivý vlk a oddaný bojovník, nikdy jsem ho moc nemusel. "Byl jsem v Jiskřivém Lese." prohlásil jsem lhostejně. "A mě se teď snažíš zastavit?!" vybuchl otec a jeho modré oči, navlas stejné jako ty moje sršely vztekem.

Lectra:

Glenisu jsem našla u doupat Bojovníků, stejně jako Aelora. Vzhledem k tomu, že jsem sama měla vysoké postavení u Bojovníků, jsem se k nim hned přidala. "Válka bude." vyčerpaně jsem se složila u nohou Alfy. "Cože?" štěkla nechápavě. Aelor na mě tlumeně zavrčel. "Ohniví zaútočí. Viděla jsem špiona, ale nepodařilo se ho chytit." vyla jsem. "Špiona? Ohnivého?" Glenisa se pořád tvářila zmateně. To už sem doběhla Afra. "Jak jste se dostaly ven?" zavyla Alfa, když jí konečně došlo, že nejsem tam, kde být mám.

Zhluboka jsem se nadechla. "Když jsme utekly, potkaly jsme špiona Ohnivých. Utekl zpátky k Hranicím, neměly jsme šanci ho chytit." zopakovala jsem netrpělivě. "Válka bude." zopakovala Glenisa, co jsem prve řekla. Vyskočila jsem ze země. "Dojdu to říct všem." oznámila jsem. Alfa se mnou poslala ještě jednu Hlídkařku, která šla náhodou kolem. Já běžela k Obráncům a Lovcům, ona k hlídkařům. Afra zůstala u Glenisy a Aelora. 

Flamera:

Probudila jsem se s Grickem po boku. Byl už vzhůru a jeho tvář zdobil obvyklý úšklebek plný ironie. "Jak dlouho jsem spala?" vyhrkla jsem. "Celý den a celou noc." odpověděl s úsměvem. Položil přede mne dvě ulovené myšice a králíka. "Ulovil jsi vůbec něco pro sebe?" zeptala jsem se nevěřícně. "Jsem lepší lovec, než bys řekla." zašklebil se a vstal. Nechala jsem mu jednu myšici a když jsme dojedli, sklopila jsem pohled. "Kvůli mě tě Jiskřiví vyhnali, že? Jinak bys tu nebyl." zašeptala jsem. Z tváři mu zmizel úšklebek. "Kdybych ti nepomohl, zabili by tě." namítl. S vážnou tváří byl možná ještě roztomilejší, než když se šklebil. Ne že bych nad tím nějak zvlášť přemýšlela. "Navíc jsem to byl já, kdo tě tam přivedl. Nedošlo mi, že Glenisa zareaguje takhle." pokračoval. Pohodila jsem hlavou. "Kdybych nešpionila v Ledovém Lese, nic by se mi nestalo. Můžu si za to sama."

"Kdybys nešpionila v Ledovém Lese, nikdy bychom se nepotkali." ušklíbl se a oči mu jiskřily. Tahle debata se začala docela zvrhávat. "Kdybychom se nepotkali, neměl bys komu dělat zachránce." vesele jsem po něm blýskla pohledem. "To je pravda." přiblížil se ke mně a už nás od sebe dělily jenom kosti toho pitomého králíka. V tom mi zraněnou zadní nohou projela ostrá bolest a já se okamžitě složila na zem. Do očí mi vhrkly slzy a na chvíli jsem viděla jen černo.

"Musím tě dostat k Řece Úsvitu. Hned." zavyl Grick a rychle mě podepřel. Pomalým tempem jsme se vydali ještě více na sever. Pohodlně jsem se opřela o jeho hřbet a bolest mi hned připadala trochu snesitelnější. Pořád jsem však nedokázala pomyslet na to, že bych mohla zemřít, i přes Grickovu snahu. Napadlo mě, jestli už v Jiskřivém Lese zuří válka. Jestli Afra tohle všechno přežila, a jestli o mě přemýšlí tak jako já o ní nebo o Werie. Pořád jsem doufala, že je jednou znovu uvidím. Ale mám Gricka. to je víc, než bych si dle mého názoru zasloužila.

Omlouvám se, že kapitoly vychází tak nepravidelně, ale někdy se mi prostě chce a někdy ne. Každopádně moc, moc děkuju za více něž 120 hlasů! :)