Vlčí jiskra ✓ [1]

~5

Afra:

Vytí bylo stále blíž. Cítila jsem Flameřin zrychlený dech. "Tady jsou." uslyšela jsem hlas. Naštěstí se zdálo, že vychází směrem od druhé strany skály, od velké jeskyně. Byla jsem vděčná Flameře že mě tak seřvala abych se tam neschovávala. Najednou se Flam vedle mě zvedla a začala se rozhlížet po jeskyňce. Úplně vzadu ve tmě se skrývala další průrva. Flamera se do ní vrhla. Vzápětí bolestně zakňučela. "Proboha Flam!" vyjekla jsem. Šlehla po mě vražedným pohledem a já si všimla, že jí po hrudi stéká pramínek krve. Její pohled teď vypadal skelně. "Flam?" Rezavá vlčice se skácela k zemi. Najednou mi bylo všechno jedno.

"Haló! Tady! Tady jsme!" zavyla jsem. Do otvoru se vecpal světle šedý vlk s jasně tyrkysovýma očima. "Moje přítelkyně je zraněná." vypískla jsem nešťastně.

"Ohniví!" zavrčel šedý vlk, napůl naštvaně a napůl pohrdavě. "Je vážně zraněná, musíte jí pomoct!!" vyla jsem zoufale. Flamera se probrala a z očí jí koukal čirý úlek. "To jako proč? Ilegálně jste pronikly na naše území, jste špionky, nevidím tudíž jediný důvod proč vám pomoct." Ledový Hlídač si odfrkl. "Prosím!" vykvikla jsem a vůbec to neznělo jako zvuk který by měla vydávat vlčice. Za ním se vynořila hlava tmavě šedého vlka s jedním okem temně modrým a druhým hnědým.

"Podle mě bychom jim měli pomoct." namítl a jeho oči na mě ulpěly. Sklopila jsem pohled. Flamera tlumeně zavrčela. "Lowrine, nemyslím že by stála o naší pomoc." řekl světle šedý vlk a sjel Flameru pohledem. "Má naprostou pravdu, Afro." řekla Flamera a škubla sebou, jak jejím tělem projela bolest. "Ale..." hrdlo jsem měla úplně vyschlé a z očí mi proudily slzy. "Nemůžeme je tu prostě nechat!" zavyl zoufale Lowrin. Druhý Hlídač se beze slova otočil a vyšel u jeskyně. Lowrin stáhl ocas a následoval ho. Bezradně jsem se na Flam otočila. Ta najednou vyskočila a vrhla se proti východu z jeskyně. "Pomoz mi!" sykla na mě. Vykulila jsem na ni oči ale poslušně vyběhla za ní.

Viděla jsem jak se vrhla na světlého vlka a jeho oči se strachem rozšířily. "Zelsane!" vykřikl Lowrin a skočil mezi ně. Pak už jsem pomalu nerozeznávala jejich těla od sebe, ozývalo se zuřivé vytí a tlamy všech tří byly od krve. Věděla jsem, že Flameře musím pomoct. Skočila jsem po Lowrinovi a ten si na chvíli přestal všímat Flam. Najednou se ozvalo příšerné zachrčení. Zelsanovi oči se protočily a on bezvládně klesl do rozdupaného sněhu. Flamera od něho ustoupila, z tlamy jí odkapávala krev. "Zelsane!" zařval Lowrin, vrhl se na něho a rozplakal se. "Co jste to udělaly?" vyl přerývaně. "Tvůj přítel si měl dát větší pozor a neměl Ohnivé tak podceňovat." řekla Flamera chladně, ale v jejích očích jsem viděla smutek z toho, že bylo tohle nutné. "Nebyl pro mě jen přítel..." řekl tvrdě Lowrin. "Byl pro mě vším." srst měl slepenou od slz a oči zarudlé. "Zničily jste jeho život i můj." vrčel a v jeho hlase šla slyšet hysterie. Při tom zoufalém pohledu i mě ukápla slza. Měl pravdu. Zničily jsme život dvou nevinných vlků, obyčejných Hlídačů, kteří nás přistihli při naší misi. Zelsan mohl žít ještě tak dlouho. A Lowrin... Nedokázala jsem si představit, jaké to je, ztratit milovaného vlka. Ukápla mi poslední slza a pak jsem se pomalu otočila a s Flamerou jsme se rozklusaly pryč. Lowrin klesl do sněhu. "Ale já ho pomstím!" zavyl najednou, tak srdceryvně, až se mi z toho zježila srst. Přidaly jsme do kroku, a rychle se vzdalovaly od místa Zelsanovy nešťastné smrti.

Flamera:

Pálily mně oči od slz. To já ho zabila. Zničila lásku dvou vlků, pohřbila jejich životy do sněhu, aniž by si to zasloužili. Lowrin nám přeci chtěl pomoci. Neměla jsem být tak krutá. "Flam?" ozvala se Afra. Své sněhem zmáčené uši měla přitisklé k hlavě. "Nedělej si výčitky. Kdyby nezemřeli oni, zemřely bychom my." popotáhla čenichem. "Máš pravdu" zašeptala jsem a zpomalila. Obrátila jsem oči k nebi. Bledé slunce svítilo skrze sněhem obalené větve stromů. I Ledový les má něco do sebe, to jsem musela uznat. Předsevzala jsem si, že na Lowrina a Zelsana už nebudu myslet. Stejně by to ničemu nepomohlo. "Afro...?" začala jsem. Afra něco zamumlala. "Prostě" zhluboka jsem se nadechla. "Uzavírám s tebou příměří. Vím, že se snažíš. Našemu úkolu by nepomohlo, kdybychom spolu nemluvily. Netvrdím že ti definitivně odpouštím, k tomu budu potřebovat čas, ale nechci naše přátelství zadupat do země." dlouze jsem vydechla. "Přijímám příměří." usmála se Afra. "Takže zas kamarádky jako dřív." ušklíbla jsem se zdánlivě bezstarostně. Ve skutečnosti jsem hloubala nad tím, kolik vlčích životů bude naše mise ještě stát.

Pardon, vím že od poslední kapitoly už uběhl asi půlrok, ale slibuju, teď vám reálně slibuju, že maximálně do konce příštího týdne vyjde další! Fakt! Takže, pokud jste ještě neztratili trpělivost, neztrácejte jí ani teď! Moc dík za přečtení 🤍 btw co říkáte na Lowrina a Zelsana? :)