Vlčí jiskra ✓ [1]

~20

Frostin:

Vzbudil jsem se už před svítáním. Vylezl jsem z provizorního doupěte a vyběhl si na zasněžené pláni ulovit nějakého zajíce. Místo toho jsem však zpozoroval menší srnu, která poklidně hledala pod sněhem pastvu. Pokusil jsem se přiblížit co nejblíž, ale srna si mě všimla příliš brzo a dala se na útěk. Instinktivně jsem vyrazil za ní. Mé poslední jídlo bylo u Rhenady včera po poledni, takže jsem měl opravdu hlad a navíc co se týče lovu jsem si docela věřil.

Zrychlil jsem a skočil. Zasekl jsem drápy do nohy srnky. Chvíli mě táhla za sebou, ale nakonec jsem se vyškrábal na ni a zezadu jí prokousl hrdlo. Spokojeně jsem se složil do sněhu a pochutnával si na masu. Příliš pozdě jsem si totiž uvědomil, že jediná srna pokazila celý můj plán. Blížili se ke mě totiž dva Hlídkaři, a já ani jednoho z nich neznal.

První, zavalitý šedobílý vlk ke mě svižně doběhl a tvářil se triumfálně. "Musíme vás odvést do Paláce." informoval mě, jako by si snad myslel, že mi to nedojde. Chtěl jsem po něm skočit, ale to už k nám dorazil druhý a proti dvoum bych šanci neměl. Navíc by to ani nemělo smysl. Vstal jsem tedy, urval jsem si ještě kus masa a rychlým krokem se vydal s nimi. I tak bylo téměř jisté, že otcovu armádu minu, a celý náš plán bude kompletně v háji.

Lectra:

Po probuzení mi chvilku trvalo, než jsem se rozkoukala ve tmě. Vedle mě na zemi spala Afra. Nemohla jsem uvěřit, že mě Glenisa jen tak zavřela do doupěte pro zajatce!

V tu chvilku se balvan, který zatarasoval vchod, odvalil a dovnitř vešla Hellaen. Naštvaně jsem na ni zavrčela, ale tak potichu, abych nevzbudila Afru. "Já za nic nemůžu." ohradila se Hellaen podrážděně. "Kde je Grick?" vyštěkla na mě. "On tu není?" vyvalila jsem na ni oči. Grick byl odjakživa naším sporem. Už jako sotva odrostlé vlče se do něho Hellaen zamilovala. Stejně jako já. Ani jedna z nás se však nikdy nestala jeho družkou. Nikdy si mezi námi nedokázal vybrat. Takže my dvě jsme v podstatě takové věčně rivalky. Teď jsem na ni zírala s otevřenou tlamou.

"To jsi ho nechala jen tak odejít?" ušklíbla jsem se ironicky. "Nerozloučil se se mnou." zasyčela. To už se Afra vzbudila. "A nehodlám to tu řešit před tvojí pochybnou Ohnivou kamarádkou. Ta poslední Ohnivá mi způsobila tohle." Hellaen sklonila hlavu a já spatřila šrám na temeni. "Flamera?!" vyhrkla Afra a už se škrábala na nohy. "Jo, přesně ta." zaprskala Hellaen. "Co se s ní stalo?" pokračovala Afra naléhavě. "Zmlátila mě a utekla. A Grick jí pomohl. Glenisa ho vyhnala. Doufala jsem, že se tu třeba objeví s tebou." kývla směrem ke mě a sotva dokázala potlačit vzlyk. Chápala jsem ji. Starost o Gricka jsem měla stejně jako ona.

"Řekněte mi všechno o Flam." pokračovala Afra. Tázavě jsem se podívala na Hellaen. Přikývla a lehla si na zem naproti Afře. Já se rozhodla začít. "Přivedl ji sem Grick. Chtěl jí pomoci překročit Hranice, ale Alfa rozhodla, že ji musí nechat vyslechnout a podobně. A pak, když se zjistilo že hrozí válka, už ji nemohla nechat jít. To by Jiskřivé ohrozilo až moc." dokončila jsem. "Flamera tu nějakou dobu byla a poté se porvala se mnou a utekla. Grick jí pomohl, ale Aelor ji zasáhl bleskem. Nikdo neví, co se s ní stalo pak." pokračovala Hellaen "Nikdo z Hlídkařů ji také zatím nenašel." dodala ještě.

Afra vypadala naprosto ohromeně. "Měla bych ji najít." zašeptala. "To těžko." přerušila jí znovu Hellaen. "Ani nevíš, jestli je naživu." dodala mírnějším tónem.

Grick:

Jakožto vyhnanec jsem se dokázal vcelku slušně uživit. Vzhledem k tomu, že na severu Jiskřivého Lesa už nežili ani Hlídači, měl jsem všechnu kořist, které tu nebylo zas tak málo, pro sebe. Ale dělal jsem si starosti. O Lectru a Hellaen. Ale nejvíce o Flameru. Už jsem pár dní bloumal lesem sem a tam, v naději že každou chvíli uvidím její rezavočernou srst. Sever lesa jsem však už prochodil téměř celý. Věděl jsem, že musí být někde u Hranic, nejspíše za nimi.

Ráno jsem tedy ulovil jen dva malé zajíčky a plnou rychlostí vyrazil k Hranicím. Musel jsem se přinejmenším ujistit, že je naživu. A také jestli mi odpustila, že jsem ji přivedl k Jiskřivým. Kdybych ji tenkrát jen převedl k Hranicím. Ale to bych zase snížil šanci, že Flameru někdy uvidím, téměř na nulu. Což jsem tak úplně nechtěl. Slunce už vystoupalo vysoko na oblohu a já kličkoval mezi kameny na Hranicích.

A pak jsem ji zahlédl.

"Flam!"

Zase jedna kratší kapitolka, ale teď se snažím vydávat častěji, aby byla knížka do prázdnin kompletní. Kdo myslíte že skončí s Grickem? :)