Vlčí jiskra ✓ [1]

~9

Afra:

Stejně jako Flamera jsem ho poznala naprosto bezpečně. Byl to Lugs, jeden z Flameřiných čtyř bratrů. Flamera byla jedna ze osmi vlčat, pocházejících ze tří vrhů. Její dvě starší sestry, Lugs a jeho dvojče Regs a ještě dva malí vlčci a jedna vlčice. Její rodiče byli sice pouze Lovci, vždycky však ale měli dost na to, aby svá vlčata uživili.

Teď tu před námi ležel Lugs, zmrzlý a vyčerpaný. Flamera se k němu sklonila, zatímco já rozehřála ohněm sníh kolem, což mě docela vyčerpalo, ale nedala jsem to na sobě znát. Musely jsme hlavně pomoct Lugsovi. Zimomřivě zadrkotal zuby. "Neboj Lugsi, pomůžeme ti." kňučela Flamera. "Půjdu mu něco ulovit." nabídla jsem se a vyrazila. Flamera zatím bratra zahřívala pomocí magie Ohně. 

Běžela jsem sněhem, nikde nic. Zrovna teď bych si troufla i na statnou srnu, hlavně abychom pomohly Lugsovi. Měla jsem rezavého vlka s černýma nohama ráda, spolu s Flam jsme si s ním jako vlčata tak často hrály a on vždycky kryl všechny naše vlčecí hlouposti. Měla jsem ho raději než jeho dvojče Regse. Lišili se pouze detailem, Lugs měl stejně jako Flam kouřově šedé oči, kdežto ty Regsovy vypadaly jako stvořené z ohně.

Konečně jsem zaregistrovala vychrtlou srnu. Rozeběhla jsem se rychleji, drapla tlapkami po zvířeti a zaryla jí drápy do boku. Zvíře kleslo přede mě do sněhu. Náhle jsem pocítila silné nutkání se otočit. Byla tam. Stála asi deset metrů za mnou, tiše, jako stín. Probodávala mne těma zvláštně zelenýma očima. Zelenýma, nikoliv nazelenalýma nebo tyrkysovýma. Takto zelené oči nemůže mít žadný Ohnivý ani ledový, a řekla bych, že ani žadný Kříženec. Popadla jsem srnu a táhla ji pomalu pryč, což bylo vyčerpávající. Když jsem se znovu ohlédla, zelenooká vlčice už tam nebyla.

Když jsem se vrátila do provizorního doupěte v lese, Lugs ležel na zemi a docela poklidně spal. Flamera seděla vedle něho a srst měla zmáčenou od slz. Dotáhla jsem srnu k nim a pak se vyčerpaně složila na zem. "Dobrá práce." řekla Flamera a bylo na ní vidět, že by srnu nejradši snědla sama.

Lugs se probudil až za svítání. Probudilo mne jeho bolestivé kňučení. "Má hodně omrzlin." vysvětlila mi Flamera. "B-byla v-vánice..." sykl potichu Lugs. "Lugsi, musíš něco sníst." oznámila Flam a přistrčila mu kus srnčího masa. Vlk se s námahou zvedl a ukousl si. Když toho snědl už docela dost, obrátil se na nás. "Posílá mne Alfa. Musíte se dostat do Paláce Ledu. Zatím se tam d-dostalo-" Lugs začal znovu drkotat zuby. "Co tam máme udělat?" zeptala jsem se ho nervózně. Vlk zasípal. "Za-zabít A-alfu n-nebo jeho s-s-syna. Najít zdroj Ledu a z-zničit ho. Ještě nikomu se to n-nikdy nepovedlo." poslední slova v podstatě zaskřehotal. "Najez se ještě." pobídla ho Flamera. Lugs se otřásl a znovu se pustil do srnčího masa. Otočila jsem se na Flameru.

"Znovu jsem ji viděla." oznámila jsem. "Koho proboha? Werii snad?" zeptala se Flam nechápavě, myšlenkami byla nejspíš pořád u uloveného masa. "Tu zelenookou. Stála tam a jen zírala. Vypadala tak vyhuble. Nechápu proč se nerozběhla a nebojovala se mnou o kořist." řekla jsem. "Nejspíš byla natolik slabá, že věděla že by prohrála a ty bys jí zabila." namítla. S tím se vrátila zpátky k Lugsovi. Byl znovu pohroužený do spánku, ale celý se třásl.

Famya:

"Proč jsi to udělal?" zakřičela jsem na něho. "Může tam zemřít a ty to víš! Není moc vlků, kteří se nám z Ledového Lesa vrátili! Zabils jí! Mou dceru!" "Famyo, uklidni se prosím. Není to tvá dcera, na to nezapomínej. Bude nejlepší, když se nedozví, že je nečisté krve a zemře v boji pro náš národ." řekl Fayrus chladně, jeho ohnivé oči se zableskly.

Už jsem se nadechovala k odpovědi, když se do doupěte se vpotácela malá rezavá vlčice. "Padmiro...je ti dobře?" zeptal se Fayrus. "Ne, není." odsekla vlčice. "Jdu si lehnout." "Můžu ti namíchat něco na spaní." navrhla jsem sestře. "Ani nejsi Léčitelka. Ty tvoje lektvary to jenom zhoršují. Chceš mít Fayruse jen pro sebe, já to vím. Stejně ho v podstatě máš. Ale ty mě chceš prostě zničit." zachrchlala Padmira. "Padmiro!" podepřela jsem jí a odvedla do vedlejší jeskyňky, kde se svalila do hromady měkkoučkého vraního peří. "Nikdy jsem ti nechtěla ublížit, věř mi." slabě jsem se na ni usmála. "Prostě jsi mi ho ukradla. To sestry obvykle nedělají." její poslední slova se skoro ztratila v záchvatu kašle. "Dojdu ti pro něco k Léčitelce, ano?" nečekala jsem na odpověď a odešla z doupěte, rychle proběhla kolem Fayruse ven.

Samozřejmě že jsem si kvůli sestře dělala výčitky. Padmira byla ale už dlouho nemocná a vlčata neměla. Fayrus měl jediného syna, jehož matkou byla obyčejná Hlídkařka. Byl to ale následník trůnu. Trillon se narodil ještě předtím, než jsem se dala dohromady s Fayrem. yhověl mi, když jsem ho v slzách prosila, aby Afru nevyhnal stejně jako jejího otce. Jeho spojení s Padmirou byl jediný způsob, jak bychom mohli být spolu. Při vzpomínce na Afru mi vytryskly slzy. Možnost, že už jí nikdy neuvidím, mi přišla nesnesitelná.

Momentálně vydávám kapitolky docela pravidelně, netvrdím ale y že to tak bude pořád. V téhle kapitole jsem zkusila úplně nový úhel pohledu, aby tam taky nebyly pořád jen Afra a Flam :)