Vlčí jiskra ✓ [1]

~23

Frostin:

Otec se nakonec nechal přemluvit. "Utáboříme se tady a vyčkáme do zítřka." zavrčel na ostatní Bojovníky. Velgen po mě střelil naštvaným pohledem. Naše nesympatie byly oboustranné. Otec si ho ale hned zavolal k sobě, aby probrali další plán, zatímco ostatní budovali provizorní doupata ve sněhu. Přidal jsem se k nim a byl jsem rád, že celý náš plán nešel tak úplně do háje.

Večer jsem přišel za otcem, Velgen byl naštěstí někde pryč. Ještě mi zbývalo trochu přemlouvání. "Válka je zbytečná." promluvil jsem potichu a lehl si vedle otce. "Jiskřiví jsou všude. Někdo je zastavit musí." namítl a jeho oči byly ještě chladnější než obvykle. Oplatil jsem mu ten ledový pohled. "Lepší by bylo zbrojit a vyčkávat, než Jiskřiví zaútočí na nás. Pak budeme lépe připravení a hravě je zatlačíme více do Jiskřivého Lesa." pokračoval jsem. "To je můj plán B." odsekl otec naštvaně a zvedl se. "Uvidí se zítra." s těmi slovy vyšel z doupěte. Frustrovaně jsem vydechl a položil si hlavu na tlapy. Uvidí se zítra.

Lectra:

Další den vládl v Táboře organizovaný chaos. Obránci byli ukrytí mezi skalami, Hlídkaři se plížili u Hranic a já s ostatními Bojovníky jsme byli podle Aelorova plánu strategicky rozmístěni po celé ploše Tábora a v blízkém okolí. Napětí bylo cítit ve vzduchu. Včera večer všichni prošli krátkým výcvikem a připomněli si bojové taktiky. Afra byla sice Hlídkařka, ale umístit ji k Hranicím bylo příliš riskantní. Teď stála třeba deset metrů ode mě, rozhodnutá bojovat za Jiskřivé.

"Za svého otce jsem už sloužila dost. Je načase, abych bojovala za svou matku." prohlásila dnes ráno, když jí Glenisa chtěla nechat v doupěti zajatců. Nakonec ji ale Eulora a kupodivu i Hellaen přemluvily. Najednou se doprostřed Tábora přiřítil Chelton. "První skupina Bojovníků se blíží! Za chvíli překročí Hranice!" vyl. Zpráva se rozšířila rychlostí blesku. Pomyslela jsem na Frostina. Celý Weriin plán byl úplně zbytečný, jen kvůli jednomu pitomému Ohnivému špionovi. Tlumeně jsem si pro sebe zavrčela.

To už se z dálky ozvaly první bojové výkřiky. Zpoza skály za mnou se vynořil slizce vypadající Ohnivý. Zuřivě jsem se po něm vrhla. Nechápala jsem, kde se stala v obraně chyba, jak se mohl tak rychle dostat sem. Zaryla jsem zuby do jeho ucha. Bolestně zakvílel a z tlamy mu vyšlehly plameny. Trochu jsem si popálila přední nohy, ale dalo se to zvládnout. To už se Ohnivý zmítal v klubku jisker. Se zvráceným uspokojením jsem ho pozorovala. Přes to všechno jsem milovala boj, i když tohle bylo docela kruté. Nechala jsem svou magii vymizet a polomrtvého vlka utéct. Zdálo se, že nikdo další se tu zatím neobjevil. Olízala jsem si popáleniny na nohou, nic jiného mi naštěstí zatím nebylo.

Flamera:

Když jsem se ráno vzbudila, Grick ležel asi tři metry ode mě, ne že bych to nějak řešila. Hlava mě bolela už jen tlumeně a noha vůbec, ale to možná bylo jen tím, že jsem se celou noc nehýbala. Krk jsem měla úplně ztuhlý a když jsem se protáhla, ozvalo se hlasité křupnutí. Grick se po chvíli vzbudil. "Půjdu na lov, veličenstvo!" zašklebil se a vesele klusal pryč. Namáhavě jsem se postavila na nohy a bezděčně se usmála. Bylo docela hezké, jak se o mě staral, i když jsem si vždycky radši zařizovala všechno sama. Nikdy jsem nebyla ten typ, který se svěřuje do péče jiných. Ale Grickovu chování jsem jaksi přestávala odolávat.

Najednou jsem zpozorovala, jak sem běží hnědý vlk. Byl to Caris a zdál se zadýchaný. "Flamero..." trochu se zarazil, když spatřil mě. "G-Grick se hned vrátí." vyhrkla jsem rozpačitě. Kdyby se mě právě rozhodl odvléci zpátky do Tábora Jiskřivých, nemohla bych se vůbec bránit. "Myslím, že to co se chystám sdělit bys ráda zjistila i ty. V Táboře se pomalu rozjíždí válka. Musíš se co nejrychleji dostat pryč." vyhrkl. "Proč mi to říkáš? Proč mě varuješ?" vyštěkla jsem nedůvěřivě. "Ne všichni vlci jsou zlí." odsekl. "Když nad tím tak přemýšlím, ty jsi s válkou stejně smířená. Bereš jako normální, že si vlčí národy navzájem škodí a nenávidí se. Věříš vůbec Grickovi? Věříš tomu, že tě má rád? Nebo si myslíš, že je to nějaká pochybná existence, která ti ve spánku prokousne hrdlo? Víš co? Neměl jsem tě vůbec nechat, abys mýho nejlepšího kamaráda takhle zblbla! Právě teď tě mám plný zuby!" naštvaně na mě zavrčel a obrátil se k odchodu. 

Jeho slova mě donutila se nad sebou zamyslet. Mrzelo mě, když mi to takhle řekl do očí. Ale možná i měl pravdu. Nedůvěřovala jsem v podstatě nikomu. Kdyby Ledový z paláce nabídl pomoc mě, nejspíše bych ho spálila na popel a postarala se o sebe sama. Ale copak na tomhle světě šlo věřit všem? Grick věřil Glenise, že mě pustí přes Hranice. Místo toho mě věznila. A co se týče války... Nechtěla jsem, aby vlci, nevinní vlci, umírali. Ale nebýt válčení, nebyla bych tady, Nepoznala bych Weriu, Gricka. Ani Caris nejspíše nebyl špatný vlk.

To už se Grick vrátil, v tlamě táhl menší lišku a v očích mu pobaveně jiskřilo. pak mi došlo, že tu stojím celá skrčená se staženým ocasem a ušima. Pustil lišku a rozesmál se. "Byl tu Caris. je válka." oznámila jsem bezbarvým hlasem. Jeho úsměv se vytratil rychlostí blesku. "Musíme se dostat k Řece." v rychlosti jsme spořádali lišku a svižnějším krokem než předtím jsme postupovali ještě severněji.

"Myslíš si to taky?" zeptala jsem se po chvíli. "Co?" Grick nechápal. "Že nevěřím nikomu. Že nechci věřit nikomu. Že si přeju válku..." hlas se mi trošku zlomil. "Cokoli si to tobě myslím, tohle určitě ne. Jsi úžasná vlčice, Flam. Nejsi nedůvěřivá...i když...jak kdy. Ale hlavně jsi odvážná. Kdybys nebyla, nikdy by ses nedostala sem. A kdybys nikomu nevěřila, nebyla bys naživu." dokončila podíval se mi do očí. Vyhrkly mi slzy. "Děkuju." rychle jsem se od něho odvrátila, aby neviděl, že brečím. Jemu jsem věřila stoprocentně.

Afra:

Do armády Jiskřivých jsem vcelku zapadala, až na své ohnivé oči. Ostatních Ohnivých však stále přibývalo a já se bála okamžiku, kdy mě někdo pozná a bez milosti zabije za zradu národa. Jenže i Jiskřiví byli můj národ. Tolik jsem si přála znát příběh mých rodičů. Odrazila jsem útok Twyra, jednoho z mladších bojovníků. Bylo těžké se snažit neukázat při boji tvář. "Afro!" zasykl, když jsem udělala chybu a on už stál nade mnou. "Twyre..." hlesla jsem. Nadechoval se, aby něco řekl, ale já ho předběhla. "Jsem Ohnivá stejně tak, jako Jiskřivá. A v téhle válce jsem si zvolila tuhle stranu. Tohle není zrada. Já...sama jsem z toho zmatená." Twyr pohodil hlavou. "Tvoje volba." prohodil zdánlivě lhostejně. Já se odrazila od země a skočila po něm. Tuhle bitvu zkrátka pomůžu vyhrát Jiskřivým.

Kapitola 23! Ani jsem nečekala, že toho někdy vůbec tolik napíšu, XD. Jak myslíte, že dopadne Flamera, ať už ohledně zranění nebo vztahu s Grickem?