Vlčí jiskra ✓ [1]

~Epilog

Flamera:

Smrt nebyla taková, jak bych čekala. Žádný náhlý propad do temnoty. Ocitla jsem se v jakémsi podivném prázdnu. Bojový pokřik vlků po chvíli dozněl a já neslyšela ani vlastní dech, protože už jsem vlastně žádný neměla. Měla jsem už jen svou duši...

Náhle se můj zrak rozjasní a já vidím.

Vidím Frostina, nového Ledového Alfu, jak se staví na kámen a svolává ostatní Ledové k sobě. Jak k nim pronáší řeč a jak jim nakonec dává příkaz, aby ustoupili z boje. Světle zbarvení vlci odchází a i ostatní na bojišti na okamžik přestanou útočit.

Obě ostatní Alfy na Ledového jen krátce pokývnou, ale nechají ho s celou armádou jít. Ledoví přidají do kroku a pádí pryč z Jiskřivého Lesa, zpátky do své říše ledu a sněhu.

Můj pohled na chvíli zamlží právě sněhové vločky, ale to už vidím jiného Ledového vlka, přesněji vlčici. Weriu.

Weriu, ležící na zemi, vypadající vyčerpaně, ale nekonečně šťastně. Vedle ní se na zemi choulí dvě překrásná, maličkatá vlčátka. Aniž bych si uvědomovala jak, vím že to jsou malinké vlčice. Jedna má hebkou srst modrobíle strakatou, druhá jen čistě bílou. Jejich matka na ně pohlíží s obrovskou láskou v očích.

O kus dál stojí Rhenada, pyšná na svou dceru, že přivedla na svět krásná zdravá vlčata. To už si ale lehne vedle Werii a obě se k sobě přitisknou, ocasy ovinuté kolem vlčat.

To už se můj pohled znovu rozostří a vrátí se do Jiskřivého Lesa. 

A tam vidím Afru. I přes to všechno, co mi v poslední době udělala...byla má přítelkyně celou tu dobu, už od doby, kdy jsme byly malá vlčata. 

Šedá vlčice stojí v šoku nad mým tělem. Mám chuť se jakýmkoli způsobem zhmotnit, říct jí, že jsem ještě nezmizela, rozloučit se s ní. Vedle mého těla leží i tělo mého vraha. Zabil mne, protože já zabila vlka, kterého miloval. Teď ale nebudu já ten, kdo bude trpět, ale Grick. 

Toho spatřím jen zlomek času poté. Celý ztrhaný se zakrváceným kožichem, ale stále živý a nevypadal, že by mu výrazně ubyly síly. To se však změní, když spatří mé tělo. Nechtěla jsem to vidět. Nechtěla jsem vidět, jak se kácí k zemi, slzy mu máčejí kožich a v očích se mu zračí nekonečné zoufalství.

Přeju si k němu přijít, tisknout se k jeho měkkému kožichu a utěšit ho. To už se Afra pomalu vytrácí a opouští Gricka, stuleného k mému tělu. Můj pohled se opět mění a místo světlešedého vlka sleduje Afru.

Ta uhání skrze vlky, kteří po Frostinově odchodu bojují stejně jako předtím. Zastaví se až když u shluku balvanů najde Famyu, svou náhradní matku, a Fayra. Slyším, jak je prosí, aby válku zastavili, kleká před nimi k zemi. Famya ji objímá a láskyplně olizuje, ale Afra nepřestává naléhavě výt.

Famya se otáčí na Fayra, Afřiny oči se rozsvítí nadějí a já si přeju spolu s ní, aby tenhle boj skončil. Náhle se k nim přitočí i Ohnivý Beta, zamračený vlk jménem Agwar. Spolu s Fayrem svolávají vlky k sobě.

Boj konečně končí, Ohnivá armáda se vrací na své území. Afra se naposledy loučí s Lectrou.

Když odchází, na chvilku se zastaví a ohlédne se směrem k Ledovému Lesu. A já vím, že se tam jednou vrátí. Za Frostinem...