Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

2.

Probudil ho jako obvykle Remusovo tiché nadávání na něj a Jamese. Zřejmě zase zaspali. No, nijak ho to netrápilo. Stávalo se tak pravidelně posledních pět let a zatím mu na to učitelé, kromě stálého opakování 'příště vám to už neprojde', nic neřekli. Líně se převalil na bok, aby ze své krajní postele mohl vidět pokoj. Remus stál zrovna u Jamesovy postele, v níž z pod peřiny vyčuhovaly jen Dvanácterákovy černé vlasy. Petr si zrovna oblékal lehce ušmudlanou košili školní uniformy. „Jestli okamžitě nevstaneš Jamesi, povím Lily, kdo jí v druhém ročníku vylil tu odpornou limonádu na esej pro McGonagallovou!" prohlásil zjizvený chlapec k chomáči vlasů. Tohle byl jeho poslední triumf, jak Sirius věděl, a ještě nikdy nezklamal. James se opravdu bál, že by mohla jeho láska zjistit, že za tu trapnou situaci, co jí způsobila na dlouhou dobu problémy, mohl on. „Vždyť už vstávám Moony," zahučel neochotně Dvanácterák a z pod přikrývky vykoukla jeho hlava. Mladý vlkodlak to usoudil za dostatečné a otočil se k němu. Když zjistil, že je vzhůru, tak na něj jen mávnul, ať pohne. Raději ho poslechl. Nechtěl projít stejným budíčkem jako James.
Snídani museli nakonec vynechat. James se zasekl v pokoji, protože nemohl najít brýle, které předešlého dne jen odložil nedbale na jiné místo než obvykle. Péťa, který na Dvanácteráka jako jediný nečekal, jim alespoň donesl rohlíky. Začínali přeměňováním, jinak by to tak neřešili, jenže McGonagallová by jim to nedarovala tak lehce jako ostatní, tu člověk musel měřit jiným měřítkem. A neměli potřebu si to s ní rozházet na začátku školního roku.
Přišli akorát včas přesně před začátkem hodiny. Posadili se do poslední lavice, jak byli zvyklí. Na kraji Petr, vedle Remus, Sirius a na druhém konci James, který z toho místa nejlépe viděl na Lily. Remus si urychleně vytáhl ještě brk, ingoust a pergamen, zatímco zbytek se tím netrápil. V tu chvíli vešla McGonagallová. „Pánové Black, Potter, Pettigrew proč nemáte připraveno na hodinu?" zeptala se jich, aniž by se k nim otočila. „My se omlouváme paní profesorko, jenže James ztratil brýle a my jsme nestíhali..." začal Sirius omluvně, ale profesorka ho nenechala ani domluvit. „Na ty vaše výmluvy nejsem zvědavá, dnes večer se stavte za panem Filchem." „Ale..." „Zastavte se za ním i zítra pane Blacku." „Ta má dneska náladu," povzdechl si James, když začala vysvětlovat látku dnešní hodiny. „To teda," přitakal jeho černovlasý přítel.
________________

Filch jim zadal jednu z těch odpornějších pracích, a to čištění pohárů. Jednalo se o zdlouhavou a nudnou práci. Naštěstí pro ně neměli udělat všechno jen to, co stihnou (podmíněno aspoň deseti poháry). Vrhli se na to s naprostým odporem. Během čištění se James zeptal: „Tak co Tichošlápku, už víš, kdo je tvým druhem?" „Ne, nic se nestalo, prostě normální den se školním trestem," odpověděl zdánlivě klidně. Ve skutečnosti netušil, jestli se má radovat nebo smutnit. Radoval se, že nebude muset splnit tu prokletou tradici, ale bolelo ho, že k němu magie nevybrala žádného druha. Náhle ho zaplnil pocit prázdnoty. Byl bez své druhé polovičky. „To ještě přijde," prohlásil rozhodně Dvanácterák. „Určitě," dodal i Červíček. „Jo, určitě," přisvědčil nepřesvědčeně, „pojďme se do toho raději dát, ať můžeme dřív zpátky."
Deset poháru jim trvalo vyčistit věčnost, nebo aspoň tak to všem připadalo. Z všem nepochopitelného důvodu vypadaly poháry vždy jako sto let staré (jistě, některé i byly), přestože Filch zadával tento trest rád, takže byly poháry myty nejméně jedenkrát za měsíc. Když je konečně dokončili, vyrazili znavení zpět do své věže. Sirius se jen děsil toho, že ho to samé čeká i zítra a samotného. Snad poprvé za celých pět let svého studia ho napadlo, že by se mohl začít chovat slušně. Ta představa ho vyděsila. Zbláznil jsem se? Už od začátku roku se chovám jako ukňouraný strašpytel! O víkendu si skočím s Jamesovým pláštěm ke Třem košťatům, rozhodl se.
___________

„Počkej chviličku venku Tichošlápku," přikázal mu jeho brýlatý přítel, když došli k obrazu Buclaté dámy. „Jamesi, uvědomuješ si, že se mi tvé přání ani trošku nelíbí a nejradši bych šel okamžitě dovnitř?" „Jo," pokrčil rameny černovlásek. „Péťo prohlídej ho prosím," dodal ještě. Sirius jen protočil očima. James vyklouzl tiše do útrob Nebelvírské části hradu, zatímco zbylí dva chlapci dál stáli venku na chodbě. Obrazy je nesouhlasně sledovaly. Sirius ani nemusel začít namáhat svou hlavu přemýšlením, aby mu došlo, proč tam musí čekat, Jamesovi tohle vždycky docházelo pomalu. Jednal příliš přímočaře, když se jednalo o podobné věci. To byl jeden z mnoha důvodu, proč s ním Evansová nechtěla mít nic společného. „Tak a je po překvapení," vzdychl si baculatý chlapec vedle něj. Krátce se zasmál. „Však on se to James jednou naučí," řekl přesvědčivě. Na to se dveře do věže otevřely. „Tak pojďte," vyzval je Dvanácterák. Červíček a Tichošlápek jej následovali.
„Všechno nejlepší!" ozvalo se ze společenské místnosti, jakmile vešli. Kulatá místnost byla vyzdobena kouzelnickými balónky (vznášely se sami lehce nad úrovní hlavy), barevnými girlandami a dalšími zbytečnostmi. Ale i tak je měl Sirius rád. Doma byly oslavy utrpením, v Bradavicích to byla zábava na plné čáře, s hromadou barev, hudbou, křikem, dárky od přátel, které mohly kdykoliv vybouchnout. Být Pobertou to jen zveličovalo. Na oslavu narozenin jednoho z nich přišlel vždy skoro celý jejich ročník a i pár lidí z nižších nebo vyšších, hlavně když se slavili Jamesovým narozeniny, přišel celý famfrpálový tým. „Díky všichni, jsem rád, že jste si na mě vzpomněli, i když vím, že vám všem jde víc o to si užít než oslavit moje narozeniny," řekl zvesela. Ozvěnou se mu ozval sborový smích. „No to je přeci jasné všem, ne?" oplatil mu to Joshua. Zašklebil se na něj. „Jde se slavit!" zakřičel James na celou společenku. Ze starého gramofonu mudlovské výroby upraveného kouzly se ozvaly první tóny Doctor, doctor od UFO. Zábava se rozjela a Sirius nehodlal zůstat pozadu.
_____________
„Kde je vlastně Remus?" zeptal se Jamese asi po půl hodině, kdy po něm nenápadně pokukoval. Překvapovali ho, že jednoho ze svých nejlepších přátel nikde nevidí. „S Lily přeci mají dneska hlídku, musel odejít chvíli před námi, ale stihl vše před tím zorganizovat," vysvětlil mu Dvanácterák. „A hele, zrovna přišli," dodal a ukázal k obrazu Buclaté dámy. Sirius se tím směrem také otočil. Spatřil usměvavý obličej svého kamaráda a věděl, aniž by tušil jak to zjistil, že je v prdeli.
______________

Tak je tu další kapitola. Mně osobně přijde že začátku děsně nudná a o ničem, ale potřebovala jsem, aby skončila tam, kde skončila a nemohla jsem to udělat jinak. Tak snad vás to neunudilo k smrti.
Jinak, jaký preferujete konec? Smutný nebo happy end? Vím, že je brzy se ptát teď, předpokládám, že by příběh mohl mít tak 20 kapitol, ale ráda bych se případně přizpůsobila, v hlavě už mám oba konce.
Františka

P.S. Kdo znáte tu písničku? Do médií jsem ji dala od Iron Maiden, protože to je moje srdcovka, ale originál taky není špatný.