Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

6.

James nebyl hlupák. Učení mu nedělalo problémy. Nemusel se ani učit z knih, stačilo mu jen poslouchat v hodinách, akorát když ho zaměstnával Sirius nebo zírání na Lily, tato jeho schopnost se vytrácela, což byla většina hodin, a stejně tak měl hlavu na lumpárny, což také vyžaduje chytrost. Ale byla pravda, že co se týkalo běžného života, věci mu docházely pomaleji než ostatním. Vše viděl příliš jednoduše. A tak to bylo i s jeho spřízněním s Lily. Už od prvního okamžiku, kdy ji spatřil, se do ní zamiloval. Představoval si, jak mu řekne ano a o několik let později při svém Zjištění zjistí, že se dalu dohromady správně, neboť jsou druhy. Jenže tenhle plán mu nevycházel už od začátku. Lily ho odmítla, dokonce nespočetněkrát. I tak se ovšem držel své představy, že i tak zjistí, že jsou si souzeni. Jenže po Siriusově Zjištění, při kterém jeho kamarád nic nezjistil, se ho najednou chytly obavy. Co když skutečně s Lily neskončí? Dokáže vubec milovat někoho jiného?
Vyhlédl z okna. Na famfrpálovém hřišti spatřil drobnou postavu ve sportovním oblečení, jak se vrhá z výšky k zemi, kde to těsně nad ní vyrovnává. Okamžitě poznal vronského fintu a musel uznat, že tomu člověku na hřišti to celkem jde. A to už něco znamenalo, když to řekl i James Potter.
_________________

Jako správný syn už včera ráno spěchal do sovince, aby poslal rodičům vzkaz o bratrově Zjištění. Vlastně nic nevěděl, kromě toho, že si jím jeho bratr prošel, ale i to málo jim musel oznámit. Když odcházel ze sovince, nedalo mu to, aby nepřemýšlel nad bratrovými slovy. Jeho bratr byl rebelant, ale i tak stále zůstával s rodinou a nezavrhl ji tak jako jejich sestřenice. To, co Siriuse odvedlo od rodiny, byly až Bradavuce, nejméně z jeho pohledu. Když poznal ty své šílené přátelé, změnil se, ale ne až tolik. Regulus věděl, že pro milované udělá jeho bratr cokoliv. Netušil proto, jestli se své polovičky vzdá, nebo ne. Pro někoho zvenčí by odpověď byla jasná, jenže oni nerozuměli tomu, co znamená zradit rodunu Blacků. Pro jeho bratra i jeho spřízněnou duši by nastalo peklo na zemi. Rodiče by je naháněli, dokud by se nevzdali. A on věděl, že jestli chce zachránit svého bratra (čímž si nebyl tak docela jistý), musí se o jeho druha postarat sám. Mrzuté myšlenky mu zkazily náladu, tak se rozhodl zajít zalétat.
Jenže na koštěti se ho chytli jiné myšlenky. Přesněji na bratrova nejlepšího kamaráda  a tu zrzavou mudlorozenou nebelvírku. Snažil se pochopit, proč ho tolik štve pomyšlení, že si jsou všichni jistí tím, že ti dva skončí po Zjištění spolu. Vždyť ta holka Pottera stále odmítala, neměla s ním nic společného o čem by mohli mluvit a ani jednou se na něj neusmála! K tomu byla příliš ušlápnutá k Jamesově povaze. Držela by ho hrozně zkrátka. Nerozuměl svým myšlenkám. Vždyť mu to mohlo být jedno, tak proč ho ta představa stále tak znervózňovala? Zhluboka se nadechl, nemělo to cenu. Jen si marně zavařoval mozek. Sklonil se kolmo k zemi a vyrazil.
__________________

Hned po skončení vyučování si Sirius zalezl do jednoho z křesel ve společenské místnosti, aby mohl dospat skoro probdělou noc. Moc dlouho se ale nevyspal. Asi za půl hodiny ho probudil jeden vyděšený prvák s tím, že ho ve svém kabinetě očekává profesorka McGonagallová. Celý rozespalý se za ní tedy neochotně vydal. Cestou uvažoval nad tím, proč s ním chce mluvit. Hned mu vyvstanul seznam problémů, které stihl za včerejší den. Nedostavení se na trest, potulování se po večerce, návštěva knihovny s omezeným přístupem, nelegální kouzlo a pitomý vtípek. Nebylo toho málo, povzdechl si. Došel ke dveřím a slušně zaklepal. Když se ozvali upjaté dále, pohodil hlavou a nasadil sebejistý úsměv. Kdyby náhodou nešlo o jeho problémy, říkal si. „Dobré odpoledne paní profesorko, prý jste se mnou chtěla mluvit,“ promluvil klidně. „Ano pane Blacku,“ přikývla, „Posaďte se.“ Poslechl  Posadil se do velkého křesla naproti profesorčině stolu, které se sem jakoby nehodilo. Když si sedl, připadal si jako v pevném stisku. Nesnášel to křeslo stejně jako zbytek studentů, ale každý věděl, že profesorka si není účinků křesla vědoma. „Pane Blacku, musím s vámi vyřešit několik věcí. Začneme tím, že vás pokárám za vynechání včerejšího trestu bez rozumné příčiny, dále pak znehodnocení školní chodby a týrání zvířete. Neodeberu vám body, ale až do konce kalendářního roku budete mít trest, pak si to rozmyslím. Zítra večer v sedm se budete hlásit u mě.“ „Jistě paní profesorko,“ zabručel. Takže šlo stejně jen o trest. Už se chystal zvednout, když postarší dáma znovu promluvila. „Jakožto ředitelka vaší koleje s vami pak musím ještě projednat věci ohledně vaseho nedávného Zjištění...“ Zdálo se, že vždy tak sebejistá žena si při tomto tématu neví rady. „Pokud nic nepotřebujete nutně vědět, rád bych o tom nemluvil,“ prohlásil klidně. S neznatelnou úlevou přikývla. „Dobrá, tak tedy zítra večer pane Blacku,“ rozloučila se s ním.
Cestou z kabinetu ho najednou bodlo u srdce. Šlo o vteřinovou bolest, ale tak intenzivní, že ho donutila zastavit a rozdýchat to. Co to do háje je? Sirius nadával v duchu a snažil se přijít na to, co to znamená. Nijak nepochyboval, že to má společného něco s kouzlem odloučení. Ovšem netušil, co mu bolest oznamene, jestli vůbec. Myslel si, že na vedlejší účinky je ještě brzy, ale třeba se mýlil. Nebo ne?
________________
Už hleděl dolů z věže dlouho, ale na nic nepřišel. Nenašel žádné  řešení své situace. Tedy kromě té, že se nechá zavřít do nějaké cely, aby nemohl nikomu ublížit. Čehož by byl schopný, aby ochránil ostatní, ale tak hrozně moc si to nepřál. Začínala mu být už zima. Přeci jen už byl listopad a on tam seděl jen ve školní košili. S povzdechem a nervozitou staženým žaludkem se vydal zpět do pokoje.
Cestou narazil na Siriuse. Loudal se po chodbě stejným směrem jako on. „Ahoj,“ pozdravil ho jeho černovlasý kamarád. „Ahoj,“ odpověděl. Sirius si ho prohlížel. „Kdes byl? Vypadáš, jako by ses vrátil ze severního pólu,“ zeptal se ho jeho kamarád.
„Venku. A co ty, že vypadáš jak zpráskaný pes?“ zeptal se na oplátku. „U McGonagallové,“ přiznal Tichošlápek. Chvíli se na sebe dívali a pak se rozesmáli.
________________

Ahojky!
Slibovaná kapitola o Jameosvi s Regem. :D Věřte, že i když to teď ještě moc nevypadá, budou mít ještě hodně prostoru pro sebe, ale všechno má svůj čas a Regulus je o dva roky mladší, takže v tom dělá zbytečný guláš. ;)
Františka
P.S. Užívejte si prázdniny, dokud to jde. :D