Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

17.

Hned druhý den po sázce se zmijizelským kapitánem se dal do tréninku. Ne, že by si nevěřil, že to nedokáže vyhrát, ovšem jistota je jistota. Naštěstí ve svém týmu nemusel řešit nikterak velké změny, odešel mu jen jeden střelec a jejich zkoordinování se zbytekm týmu bylo nejjednodušší, takže z toho obavu neměl. K tomu zmijozelský tým zatím celých těch šest let, co už na této škole prožil, nestál nikdy nic moc. Ale zase byla pravda, že tenhle rok poprvé dostal roli kapitána někdo, kdo měl v hlavě trochu rozumu, ne jen potřebu zmasakrovat co nejvíce protihráčů. Ano, i když to nerad přiznával, Regulus Black podle něj nebyl pitomec, aspoň co se zmijozela týče. Merlinžel se tato skutečnost nevylučovala s tím, že by ho nejradši hodil nebelvírskému lvu za to, jak se chová k vlastnímu bratrovi, který je čirou náhodou Jamesův nejlepší přítel. A za pár dalších věcí...
Z jeho poklidného letu ho vyrušil dívčí hlas.
„Ty jsi James Potter, že?“  Hlas zněl mírně a přátelsky, což nesedělo ke klasickému chování v koleji, v jejíž barvách byla dívka oblečená. Seděla na školním koštěti po dámském způsobu s neurčitým úsměvem, díky čemuž vypadala opravdu netradičně. (Abyste rozuměli, dámský způsob, stehen jako u mudlů na koni, je, že sedíte bokem, tedy v případě koštěte na něm sedíte jak na zábradlí*). James trochu zpomalil, protože dívka se na koštěti pohybovala také pomalu. Přikývl. „Skvěle!“ usmála se radostně. „Potřebovala bych najít Siriuse Blacka, ty jistě budeš vědět, kde je.“ James se podezřívavě zamračil. „Proč ho hledáš?“ „Musím s ním mluvit o některých věcech, kterým ty neporozumíš, takže nemá cenu ti je vysvětlovat. Musí ti stačit ujištění, že se jedná o naše vzájemné dobro. Pokud tedy nevíš o tom, že by si mě chtěl vzít,“ poslední větu dodala dost kousavým tónem. Jamesovi chvíli docházelo, co mu řekla, než pochopil- nebo si myslel, že pochopil- že se jedná o Tichošlápkovu snoubenku. „Ty jsi...“ začal, ale ona ho přerušila: „Caroline Francis, pátý ročník ve zmijozelu, nedobrovolná snoubenka Siriuse Blacka, ano.“ Z jejího celkového chování usoudil, že z domluveného sňatku je asi stejně nadšená jako jeho kamarád. I když o tom příliš nemluvili, doopravdy tohle téma řešili jen jednou, když se Sirius vrátil opilý od Tří košťat, dokázal si Dvanácterák představit, jak moc jeho přítel nesnáší představu domluveného sňatku, hlavně po tom fiasku se Zjištěním... které si prožil i on. Takže jestliže je možnost, že by mohl dopomoci zrušení toho sňatku...  „Pravďepodobně ho teď najdeš na cestě do Velké síně.“ „Teprve?“ užasla dívka, ale zamířila s koštětem k zemi a ještě za ním houkla: „Díky.“ Ještě chvíli nevěřícně koukal na vzdalující se brunetčina záda, než se zavržením hlavy zamířil vzhůru. Ještě si u toho pomyslel, že se bude muset Siriuse zeptat, jak to dopadlo.
______________

Skutečně ho našla u dveří do Velké síně. A nebyl sám. Společnost mu dělal další z té jejich party Pobertů, Remus Lupin- tichý šprt, kterého jste, aspoň podle jejího názoru, nejčastěji našli v knihovně. „Siriusi Blacku!“ zavolala hlasitě, rázně, ale nikterak děsivě (i když byla v pokušení to udělat). Černovlasý nebelvír se k ní otočil. Na tváři mu zůstal nechápavý tázavý pohled. „Páni, nečekala jsem, že nezůstaneš jen u jména, ale skutečně  si zapamatuješ, jak vypadá tvá snoubenka,“ prohlásila sarkasticky. Všimla si, jak při slově snoubenka Siriusovu doprovodu cukl koutek. Normální člověka by to nejspíše odignoroval, ale ona ne. Celá dlouhá léta se musela chovat do puntíku tak, jak se po ní vyžadovalo (a přání jen málokdy někdo pronesl nahlas), aby udržela rodinu v dobrém světle. Teď, když se její rodina konečně oficiálně odpoutala od všech těch povinností, když odmítla službu Pánů Zla, získala jen užitečnou schopnost do dalšího života. A taky trochu času, než se všichni z 28 dozví, že jejich rodina zradila, který mohla využít k ztrpení zmatku mezi potomky těch šílených rodin. A vybrala si na začátek právě ty nejtěžší a zároveň nejjednodušší- Blackovy bratry. Myšlenkami se vrátila k současné situaci, podle té drobné reakce usoudila, že mezi mladíky je více než přátelství. Že by přeci jen to nepovedené Zjištění hráli?
„Ah, Caroline Francis, že?“ zeptal se jí její snoubenec s hlasem trestance, kterého vedou na popravu. „Přesně tak. Měl bys chviličku? Ráda bych s tebou promluvila o našem sňatku.“ „Teď nemám čas,“ zavrčel nevraživě. „Já myslím, že bys měl mít. Předpokládám, že nechceš abychom se skutečně vzali? Co by si pak tvůj druh počal? Jestli tě to uklidní, může jít taky, mně to nevadí,“ prohlásila rádoby bez zájmu. Ve zmijozelu skutečně neskončila jen kvůli rodinné tradici. Black na chvilku strnul, ale nakonec nejistě přikývl, že půjde. S hnědovláskem si vyměnili rychlý pohled, načež se rozdělili.
_______________________

Hned ráno zamířil do kabinetu profesora Křiklana, aby s ním domluvil první možný termín náboru do famfrpálového týmu. Rozhodl se, že ho celý přestaví tak, aby měli šanci vyhrát, a když říkal šanci, myslel skutečnou, ne jak všechny ty roky před tím, kdy se všichni soustředili na podvádění a sílu. (Ovšem podvádění se nechtěl vzdát úplně.) Šlo to hladce, profesor, který uznával jeho lektvarové schopnosti mu ho zařídil hned na pondělí příštího týdne. Ten nejideálnější čas- dost času na rozmyšlenou, ale na zbytečné plýtvání. Nechtěl s Jamesem Potterem prohrát, vždyť měl tak lákavou výhru! Z poza rohu vyšla Caroline. Na tváři se jí rozplýval potěšený úsměv společně se sebechválou. „Jé, ahoj Regulusi,“ změnila úsměv na laskavý. „Doufám, že se máš dobře, já totiž ano. Nic proti, ale nechci tě mít za zetě.“ A šla dál. Zůstal překvapeně stát na místě. Co se to sakra děje? Zbláznil se nad celý svět?
____________

Ahojky!
Představte si, neumřela jsem. XD Ne, teď vážně, omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho. Na vině byla škola, pak Vánoce, ale taky nedostatek nápadů a velká tvořící krize v jakémkoli směru mé práce. Původně jsem tuhle kapitolou chtěla dát jako vánoční dárek, ale nepovedlo se, tak ji máte aspoň jako dárek do nového roku. Spolu s tím bych vám chtěla ještě říct, že v lednu asi nic nevyjde. Blíží se konec pololetí a s ním i hromada testů, ale pak budu zas pokračovat, rozhodně nehodlám tenhle příběh nechat nedokončený. Nemám to ráda stejně jako čekání na další kapitoly, takže se cítím trochu blbě, že vás nechávám čekat, ale jinak to bohužel nejde.
Šťastný nový rok vám přeje
Františka

*Omlouvám se za to přirovnání, ale lepší mě v tu chvíli nenapadlo. Tak doufám, že všichni z vás už někdy seděli na zábradlí u silnice a vědí, jak jsem to myslela.