Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

10.

Aniž se studenti nadáli, nastal leden. Od famfrpálového zápasu se toho hodně událo. Siriusův a Remusův vztah se lepšil, zatímco vlk byl stále rozzlobenější; během posledního úplňku Remus malém přišel o ruku; což nutilo Siriuse soustředit se mnohem více na přeměnu ve zvěromága. Doufal, že do příštího úplňku, který měl nastat 4. února, už vše plně zvládne. Díky skončení trestu u McGonagallové, profesorka přeměňování usoudila, že se poučil dost, měl na to vše více času. I jejich společný žertík už byl skoro hotový, chybělo jen doladit maličkosti. Sokonce i Remusovo a Lilyino pátrání po příčině podivného chování černovlasého mladíka významně pokročilo, i když ti dva si to příliš neuvědomovali. Povedli se jim totiž najít zmínku o tradici v rodinách '28', ovšem nespojili si to přímo se Siriuse (nečekali, že by ta tradice stále mohla být živá) pouze usoudili, že něco podobného ho musí trápit. I přestože mladý Black tvrdil, že Zjištěním neprošel, Remus si byl jistý tím, že lže, i když nedokázal vysvětlit proč, ale nebelvíra mu věřila. Znala ho dost dlouho na to, aby věděla, že skrývá nějaké tajemství, a že má jistě pádný důvod, proč o tom před ní mlčí. Samotnou ji hledání informací bavilo, navíc se jí to hodilo, neboť ji čekalo Zjištění za pár dní. Měla z něj obavy, nevěděla, jestli má doufat, že zjistí, že měl Potter cekou dobu pravdu, nebo ne. Jasně, celou dobu ho nemohla vystát, strašně otravoval, ale nemohla zase tvrdit, že by ho nenáviděla. Věděla, že ke zbytku svých přátel se chová normálně a není úplně pitomý, jen k ní se choval jako idiot, protože do ní byl blázen. A to ji trápilo. Mohl se někdo zamilovat do nekoho jiného než do své druhé polovičky? Co si pamatovala, žádného kouzelníka, kterému by se to stalo, neznala. Všichni si prostě počkali do svých patnáctých narozenin. Jen ten praštěný Potter to nemohl udělat stejně a ztěžoval jí raději život, jak jen to šlo. A to se stalo nejspíše důvodem, proč si přála, aby se mýlil.
________________

Nastal den, který James očekával stejně jako se ho obával. Lilyiny narozeniny. Už od rána byl ten den na nic. Zaspali, ale ne jen on a Sirius, to se stávalo často, ale i Remus s Peterem, což považoval za špatné znamení, a snad by ani nevstal z té postele po celý den, kdyby ho rozladěný vlkodlak nedonutil. K tomu zjistil, že po nich McGonagallová chtěla nějakou esej, kterou samozřejmě neměl (překvapilo ho, když zjistil, že jeho černovlasý kamarád ji má a dokonce neopsanou). No a jako poslední špatné znamení se projevil oběd, neboť skřítci toho dne navařili rýžový nákyp, což podle Jamese hraničilo s trestným činem. Proto se mu nikdo nemohl divit, že celý den létal duchem úplně jinde. Už od rána se snažil nějak navázat se svou rusovláskou kontakt, ovšem na hodinách ho ignorovala a jindy mu zmizela pro jistotu úplně. Potkal ji až večer. Seděla ve společenské místnosti nad nějakým úkolem, který James pravděpodobně ještě neudělal, a nevšimla si ho, dokud k ní nepřišel, protože jinak by mu nejspíš opět zmizela.
„Ahoj,“ prozdravil ji. Vyplašeně s sebou cukla.
„Pottere...“ řekla nejistě.
_____________________

Ten začal naprosto normálně, zdálo se jí o domově. Se sestrou si hrály na zahradě, jakoby se nic nezměnilo od doby, kdy nastoupila do Bradavic. Smály se. Z kuchyně slyšela hlasy rodičů, které zněly vesele a spokojeně. V tu chvíli jí připadalo, že nic víc nepotřebuje, ale zároveň věděla, že to není vše, že ještě něco přijde. Netrvalo dlouho a maminka na ni z okna zavolala: „Lily! Měla by ses jít převléknout, za chvíli tu budou. Nebudeš je přeci vítat v tomhle.“ Netušila o kom maminka mluví, ale její tělo se samo pohnulo směrem ke vstupním dveřím. Doprovázel ji ještě vševědoucí úsměv sestry.
V pokoji se převlékla do zelených letních šatů, které nikdy pred tím neviděla. Ve skutečnosti je nevlastnila, ale tohle byl sen, tady se mohlo dít cokoliv. Zrovna si doplatla copánek, když na ni zezdola zavolala Petúnie: „Už jsou tady!“ Zmocnila se jí nedočkavost. Seběhla schody jak nejrychleji mohla. A u dveří už stála trojice lidí. Dva z nich neznala, jednalo se nejspíš o manželský pár, ale toho uprostřed poznala moc dobře. A přesně v tu chvíli věděla, že nejde jen o ledajaký sen...
______________________

Celý den se vyhýbala Potterovi, protože nevěděla, jak mu situaci vysvětlit, aby se zbytečně nezhroutil, protože věděla, že se bude ptát. Dost se jí to dařilo, tedy do večera, kdy si sedla ze zvyku s úkolem z formulí do společenky. Zabrala se do psaní eseje tak moc, že ji vyrušilo až ozvání se jejího jména. Jak to nečekala, tak s sebou trochu trhla. Nad ní stál Potter. V duchu si povzdechla. Někdy to přijít muselo.
„Pottere...“ začala nejistě, „Možná bychom měli jít ven," navrhla. Přikývl. Sbalila si všechny věci a s „počkej tady“, si ne odskočila uklidnit do pokoje. Když se vrátila do kruhové místnosti, James stál stále na tom stejném místě.
V tichosti vyšli na chodbu a pokračovali tak ještě kus, než došli dost daleko. „Má se to tak... Nechci tě nějak ranit nebo tak, i když se chováš jako idiot, ale pravda je, že mým druhem je někdo jiný,“ vychrlila. Ostražitě sledovala chlapcovu reakci. Dlouhou dobu mlčel. „Překvapivě to vlastně nebolí,“ prohlásil nakonec udiveným hlasem. „Kdo to je?“ dodal se zájmem. Dívala se na něj s nedůvěrou. Všiml si toho a v obraně zvedl ruce nad hlavu. „Vážně jsme v pohodě! Vím, že to zní zvláštně, ale asi to je tím, že to tak má být.“ Uznala to jako logický fskt. „Jde o Joshuu,“ přiznala pak. „Tak to je dobře,“ usmál se na ji. „Joshua je fajn kluk.... A teď když už je náš vztah definitivně v kytkách, nechceš se stát přáteli?“ nabídl jí. Moc nad tím nepřemýšlela, když odpovídala „Ano.“, čehož později dost litovala. Potter.... Tedy James ji zahrnul spoutou otázek ohledně Zjištění. Jak probíhalo, jestki už to své druhé polovičce pověděla, nebo si počká na jeho zjištění, které mělo nastat až ke konci roku, jestli vůbec její rodina ví jak to funguje mezi kouzelníky, a tak dále, a tak dále. Nakonec byla ráda, když došli zpátky k obrazu a ona se ho mohla zbavit.
________________
Ahoj!
Po dlouhé době nová kapitola. Omlouvám se, že ro trvalo tak dlouho, buď nebyl čas nebo nálada. Což neznamená, že plánuju s psaním přestat! I když bych ráda upozornila, že s vydáváním to teď bude všelijaké. Jsem na nové škole, tak se jí věnuju přeci jen víc než psaní.
Jinak krásný den přeje
Františka