Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

14.

Čas plynul a brzy přišel čas dalších oslav nebelvírské věži. Tentokrát šlo však o jiného člena Pobertů, a to Jamese. Školou už se proslechlo, že i Remus nenašel svého druha, a proto se začalo šuškat, že jsou Poberti nějak prokleti a ani jeden z nich svého druha nezjistí. Jamese to upřímně děsilo, několikrát to řešil i s Lily, která se ho snažila uklidnit, stejně tak se o to snažili i kluci, přesto, když přišel ten den, Dvanácterák si připadal jak na porážce. Celý den chodil jako tělo bez duše, dokonce i McGonagallová ho poslala na ošetřovnu, protože během její hodiny nerušil. Poppy do něj nalila flakonek uklidňováního letvaru a poslala ho do pokoje si odpočinout. Takže se mu ten den ještě prodloužil. Po celou sobu, co ostatní trávili na hodinách ležel v posteli a koukal do stropu, protože nedokázal usnout. Většinu by to zřejmě překvapilo, šlo o James Pottera, ten nikdy netrpí nervozitou, vždy si je sám sebou jistý. Ovšem to nebyla vždy pravda. Dvanácterák nervózněl často, nejvíce ve vážných situacích (proto to nidko nezažil, nedostali se s ním do vážné situace), jako té dnešní.
Nakonec přišel večer, s ním oslava, na které bohužel musel být. Ještě žádnou oslavu si tak neneužil jako tuhle, tím si byl jist. Pořád očekával, až se stane něco jako že uvidí zlatavočervenou auru kolem někoho a pozná, že jsou si souzeni, jenže nic se nedělo a on se obával chvíle, kdy se začnou všichni vyptávat. Co jim měl odpovědět? Měli jste pravdu! Poberti jsou zřejmě prokletí. To samozřejmě nemohl, proto jakmile otázky přišli, dělal buď, že je neslyší, nebo se jen usmál s tím, že má ještě čas.
Přešla půlnoc a on stále nevěděl, kdo k němu patří. U baru si vyzvednul lahev ohnivé whisky, s kterou se posadil do jednoho křesílka a zplna hrdla se napil. Neřešil pálení v krku, jen koukal do prázdna. Nakonec vážně zůstane sám. Bolelo ho to, protože donedávna věřil v to, že zůstane s Lily, když zjistil, že to se nestane, vzal to v pořádku, smířil se s tím, protože věřit, že místo ní přijde někdo jiný, jenže nikdo nepřišel. A ta skutečnost bolela mnohem více. Někdo si k němu přisedl a vzal mu z ruky flašku. „Už si vypil dost Dvanácteráku,“ pověděl mu hlas, ve kterém stěží poznal Siriusův. „Nepřišela,“ pověděl jsen bezmocně. „Však to nic neznamená, třeba si jen musíš počkat, až si projde i ona svým Zjištěním, slyšel jsem, že se to někdy stává,“ snažil se ho uklidnit jeho kamarád. Překvapivě se mu to i provedlo. James v podnapilosti párkrát přikývl. „Určitě to tak bude.“
________________

Zbytek roku přešel, aniž by si toho někdo pořádně všiml. Možná tak profesoři si všímali nezvyklostí, protože nemuseli řešit žádný z pobertovských žertíků.
S koncem roku přišly i Peterovi narozeniny. Aby nezažili poberti dost utrpení, tak sice nejmladší člen zjistil svého druha (překvapivě to zjistil podle Jamesovi teorie, jen v jiných barvách),  ovšem jednalo se o Reginu Hansen, zmijozelskou čtvrťačku, která byla známá svou krutostí a měla se stát Regulusovou snoubenkou. Což znamenalo, že si mladý nebelvír projde peklem. Snad jedinou světlou stránkou bylo, že měl ještě necelý rok klid, než si i ona projde Zjištěním.
______________________

Sirius počítal s tím, že tyhle prázdniny budou utrpení, ale netušil, že až tak velké. K jeho veliké nelibosti to zapříčinil jeho mladší bratr, který hned, jak prijeli domu, nahlásil rodičům, co se po celé škole prohlašuje (tedy, že je bez druha), s tím, že dodal, že on si to nemyslí. Z toho vyšlo jedině násilné chování matky, která samozřejmě souhlasila s Regulusem a snažila se od něj zjistit pravdu, protože kdyby se proslechlo, že nesplnil svou povinnost, jak by ho ještě mohli slušně oženit? Zůstali by jen pro posměch a to nemohli dovolit!
Nakonec ke konci prázdnin, když stále nic nevěděli, usoudila Wlaburga, že snad vážně její syn nenašel svou zpřísněnou duši. Významně si oddechla, protože mohla s klidnem oznámit své drahé přítelkyni, že jejich domluva o zasnoubení jejich dětí stále platí. Sirius, který o tom, s kým je zasnouben, do té doby nevěděl (Blackovi věděli, že jejich nejstarší syn by dělal potíže, takže jeho snoubenku pečlivě utajovali, zatímco všude vychvalovali tu Regulusovu.), na takovou informaci nebyl připravený a šokovalo ho to natolik, že ještě na nádraží King's cross na něj bylo poznat, že se něco stalo. A s tím vyjel na cestu do šestého ročníku v Bradavicích, po boku své utajené spřízněné duše a dvou přátel ve stejně špatné náladě jako byla ta jeho.
_____________________

„Miláčku, co se tak tváříš?“ zeptal se starostlivě své milované ženy. „Napsala mi Cissa,“ odpověděla mu nejasným hlasem Dromeda. I jeho to překvapila, od té doby, co se kvůli němu vzdala rodiny, nikdo se o ní nezajímal. „A co píše?“ řekl opatrně, připraven ji kdykoliv podpořit. „Napsala, že  jí nemám odepisovat, aby se to náhodou nedozvěděla matka, že mi chtěla jen říct, že Sirius podle všeho nenašel svou spřízněnou duši, nebo je stejně zkažený a dobře ji skrývá...“ vysvětlila mu ve stručnosti obsah dopisu. „Co si o tom myslíš?“ „Popravdě? Vůbec netuším, co si myslet!“
_________________________

Cissa se stále nedokázal rozhodnout, jestli udělala dobře, nebo ne. Když psala dopis své zavržené sestře, nepřemýšlela o tom tak, ale teď, po nějaké době, toho začínala litovat. K čemu vůbec ta informace Dormedě byla? Nemohla s tím nic udělat, stejně jako nemohla ona. Když o tom náhodou zaslechla mluvit matku s tetou, překvapilo ji to. Myslela si, že její bratránek bude automaticky rebelovat, ale zdálo se, jako by skutečně nikoho nenašel, protože jinak by to po tom všem, co její teta popisovala, musel dávno vzdát. Zatím každý kromě její nejstarší sestry to vzdal, což byl možná důvod proč jí napsala, ona jediná to mohla poznat.
___________________________

Ahojky!
Po dlouhé době nová kapitola. Vím, že tentokrát mi to trvalo vážně hrozně dlouho, ale byly v tom prázdniny a pak jsem prostě jen neměla náladu. Kapitola je zase taková přechodová mezi časovými preskoky v ději, takže je hodně rozsekaná a tak, ale snad vám to nevadí.
Jinak by mě zajímalo, až dokončím Magie nás spojila, co by vás zajímalo za knihu. Mám v hlavě dva hrubé navrhy příběhů (1 jednodílovka, 1 delší a nejspíš bych ho zkusila naspat v angličtině), ale oboje je můj vlastní nápad, tak jestli by vás to vůbec zajímalo?
Zatím
Františka
P.S. Oba příběhy by byly LGBT+.