Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

11.

Pro Lily se od jejího Zjištění hodně změnilo. Už tím, že Potter úplně změnil své chování. Všechny to překvapovalo, ale jí to vyhovovalo. Získala tím skvělého kamaráda. Nikdy před tím by ji to ani nenapadlo, ale skutečně to tak bylo. Pomáhal jí už od začátku, když jí radil, jak to povědět Joshuovi, stejně jako když ho otcovsky varoval, ať se jí opováží ublížit. Pravda, Joshua se obával jí to uvěřit, kvůli jejímu náhlému spřátelení s Jamesem, ale nakonec uznal, že kdyby byla s Jamesem spřízněná, mladý chytač by ji nikomu nedal. I přesto usoudil, že si s něčím víc počká do svého Zjištění, do té doby, že se mohou poznávat. S tím samozřejmě ráda souhlasila, však jeho to čekalo jen za pár měsíců.
Změny vedly ovšem i k horšímu. Přestala mít čas scházet se s Remem a pomáhat mu zjistit, co se stalo s Blackem, za což se cítila hrozně provinile, a alespoň tedy Removi dopodrobna vysvětlila své Zjištění. Její přítel se na ni za to nezlobil, byl rád, že je šťastná, přesto na něm pozorovala nějaké změny. Den ode dne se zdál pohlednější a unavenější, jakoby vážně onemocněl. Nechtělo se jí to líbit, tak se na to jednou zeotala Jamese. „Jamesi, nevíš, co se děje s Remem? Zdá se mi nějaký pobledlý, není nemocný?“ Brýlatý nebelvír se na chvíli zatvářil, jako by věděl přesně, o vo jde, ale pak nahodil neutrální výraz. „Však je leden, Remus vždycky trpěl na zimní rýmy.“ Ta odpověď ji jen přesvědčila, že se něco děje, ale pochopila i to, že jí do toho nic není, dokud jí sami neřeknou.
__________________________

Siriuse čím dál tím víc trápil stav jeho druha. Nedokázal si pomoct, ale měl pocit, jako by za to, že jeho vlk tak blázní, mohl on. To, že za Remusův stav může vlk poznal snadno, vypadal přesně jak v den úplňku, i když úplněk měl přijít až za dva týdny. Což pro Siriuse znamenalo, že do dvou týdnů musí zvládnout přeměnu. Už celkem pokročil. Zvládnul se úplně zklidnit a vcítit se do své podoby, ale ještě ji neudržel. Ale poctivě trénoval každý večer, kdy si zalezl do opuštěné učebny a soustředil se pouze na to. Mělo to nevýhody, celou dobu se nedokázal plně soustředit, protože se bál, že do třídy někdo vejde a tím, že tam trávil většinu volného času, neměl čas na Jamese ani Petera, i když, ani jeden si toho pořádně nevšiml. James se teď hodně bavil s Evansovou a Peter se celkem začal zapojovat do třídního kolektivu.
___________________

Do úplňku zbýval ještě necelý týden, když to pocítil. Vlk si žádal o vládu nad tělem a to mu ji celkem ochotně předávalo. Bylo to zrovna o volné hodině na oběd. Začalo to nevinně, když distal chuť na krvavý steak, který obvykle ani nemohl vidět, protože mu připomínal vlka. Pak to přešlo k tomu, že pocítil, jak se jeho kůže snaží změnit tvar. V ten okamžik už věděl, že musí z Velké síně pryč. Odložil přípor, přichystaný se zvednout, ale zatavila ho něčí ruka. „Reme? Co se děje?“ Poznal Siriusův hlas. Proč zněl tak ustaraně? Sirius se vždy chová bezstarostně! „Vlk...“ dostal jen ze sebe. Jeho přítel na nic nečekal, vytáhl ho na nohy a mířil s ním pryč. Při tom ještě stíhal něco oznámit Jamesovi. To už ale Rem moc nevnímal, soustředil se jen na ovládnutí vlka.
Po nějaké době se ocitli v známém prostředí Chroptící chýše. Ucítil, jak z něj spadla část napětí, tady nemohl nikomu ublížit, až Sirius odejde. Jenže černovlásek se k tomu neměl. Sedl si velde něj na zem a jemnými pohyby ho hladil po zádech. „Jdi... pryč...“ zachroptěl z posledních sil. „To je v pořádku, nedrž to,“ řekl konejšivě Sirius. Remus nechtěl, věděl, že se do konce života bude nenávidět, ale vlk ho přemohl. Nastala pro něj tma.
____________________

Brobudil se na něčem tvrdém, jen hlavu měl položenou na měkkém. To měkké se až podezřele podobalo něčímu klínu. Vyděsilo ho to a pokusil se prudce zvednout, ovšem jeho tělo takový pohyb odmítlo, takže jen upozornil druhého člověka na to, že se probral. „Lež v klidu, brzy přijde James. Jak se cítíš? Bolí tě něco?“ hlas jeho nejlepšího přítele ho uklidnil. Ale jen na chvíli. Protože společně s ním se vrátily i vzpomínky na poslední okamžiky, které vnímal. Šok jím projel podruhé, a i tentokrát se pokusil zbednout, opět neúspěšně. Alespoň tedy otevřel oči. Hleděl do bouřkových očí, v kterých viděl obrovské obavy. „Jsi v pohodě?“ zeptal se zděšeně, snažíc se najít jakýkoliv náznak kousnutí nebo seknutí. Sirius se usmál. „Kromě toho, žes mě ožužlal a zničil mi tak mou dokonaou srst se nic nestalo,“ ujistil ho. Removi to chvíli trvalo, než podstatná informace doputovala na to správné místo. „Kdy?“ „Celé ty večery, kdy jsem se vám nevěnoval. Ale teď dost otázek, musíš odpočívat.“ A Remus ho poslechl. Zavřel opět oči a uvelebil se na Siriusově klíně. Měl pocit, že tenhle by mohl zůstat už napořád. I jeho vlk se zdál uklidněný. Ale i tak, dnes ohrozil své okolí, to znamená jen jedno, musí se vyvarovat většímu kontaktu s ostatními.... až na Siriuse, ten už je v bezpečí.
__________________

Jakmile Rem ztratil vědomí, ihned se proměnil. Ve své zvířecí podobě zatím vydržel jen dvakrát a to asi jen hodinu, ale teď neměl na výběr, nemohl tu svého druha nechat samotného, rozhodně ne, když se ho zmocnil vlk v době, kdy nad ním neměl mít žádnou kontrolu. Rem se přeměnil během několika minut, po nich následovala ta pro Siriuse nejdelší v životě. Skutečně mu Rem nic neudělá? Nešlo mu ani tak o něj samotného, nebál se bolesti, znal ji dobře, jenže věděl, že mladý vlkodlak by si to neodpustil. Jeho obavy se ukázaly být zbytečnými. Přeměněný vlkodlak přítomnost druhé šelmy velice oceňoval a vyzval siriuse v jeho psí podobě ke hře. Sirius při tom úplně zapomněl na to, jaké problémy mu dělalo se vžít do své psí podoby. Pobíhal s vlkodlakem po baráku a radoval se z té volnosti. Netušil, kolik času uplynulo, když se druhý chlapec začal opět proměňovat zpět. Počkal, dokud se úplně neproměnil, načež vyslal Jamesovi patrona, jak se před tím dohodli.
__________________

Ahojky!
Jsem tu s novou kapitolou a to celkem brzy (Mám pocit, že je to přesně týden?). Omlouvám se, že je taková hodně rozkouskovaná a časově hodně přeskakuje, ale v téhle části příběhu jsem nevěděla, jak ho správně pojmout, tak to skončilo takhle. S tím časovým přeskakováním to teď bude nejspíš častější, tak snad vám to moc nevadí.
S pozdravy
Františka
P.S. Komentáře jsou stále vítány:D