Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

13.

Toho večera už se Sirius na oslavu nevrátil, byl příliš unavený, vyděšený, ale hlavně šťastný. Remus by tam nejraději zůstal, jenže jakožto oslavenec si to nemohl dovolit, rozhodně ne, když slíbil, že se o jejich spříznění nikdo nedozví. Takže Siri zůstal v pokoji sám jen se svými myšlenkami, které se sice točily jen kolem jednoho tématu, ovšem i tak se motaly, až hrůza. Když se mu podařilo pokazit rituál odloučení, neměl na výběr nic jiného, než svého přítele ochránit tím, že si doma projde peklem. Toho se nebál, dokud věděl, že to dělá pro Rema, klidně by se stal i mudlou bez možnosti komunikace s kouzelnickým světem, což pro většinu kouzelníků včetně něho (Měl rád mudly a jejich věci, ale byl rozený kouzelník, nedokázal by žít bez hůlky.) byl trest horší než smrt. Ovšem stále tu zůstávala jedna veliká obava. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby to nevydržel a prozradil jim, kdo je jeho druhem, nebo kdyby na to přišli sami. Jen při pomyšlení na to se cítil bezmocně. Proto, aby se zbavil všech těch temných myšlenek se dal do procvičování přeměny, během kterého měl možnost, nebo spíš musel, se uvolnit.

__________________________

Někdy během svého procvičování usnul. Probudil se až další den ráno, tedy, spíše byl probuzen. Šlo o to nejlepší probuzení, jaké si mohl přát, protože první, co uviděl, byl Remusův usměvavý obličej. „Čas vstávat," pobídl ho mírně jeho druh. „Už?" podivil se. Remus přikývl. Když neprojevil žádný náznak toho, že by hodlal vstát, mladý vlkodlak hodil rychlý pohled k Peterově posteli, která ovšem už byla prázdná, načež se k němu sklonil a dal mu rychlou pusu na čelo. „Vstávej, musím ještě vzbudit Jamese," přikázal mu, ale stále se ještě usmíval. Sirius se rozhodl dál neprovokovat, možná za to mohl i pocit, který se mu rozlil z čela do celého těla. „No jo," zabručel, nemohl si odpustit nesouhlasný tón. Vysloužil si za to tiché zasmání, které ho donutilo se usmát.

Během toho, co on byl v koupelně, Remus stihl probudit i posledního člena jejich pokoje. Ten na něj teď koukal s podezřívavým pohledem, což Siriuse vyděsilo. Strach z včerejšího dne ještě plně neustoupil, takže ho hned napadlo, že viděl to, co se stalo před chvílí a teď to všem poví. Ale první Dvanácterákova věta ho trochu uklidnila. „Kam ses včera poděl?" „Udělalo se mi něj blbě, tak jsem si šel lehnout," odpověděl co nejlhostejněji, jak dokázal. „Aha," byla jediná reakce jeho přítele. Pak už o tom nemluvili, považovali to za vyřešené.

_____________________________

Celý den přemýšlel o tom, proč po něm Sirius tolik chtěl, aby se nikdo nedozvěděl o jejich spojení. Sice se cítil snad nejšťastněji za celý svůj život, ale i tak ho to trápilo kvůli Tichošlápkovi. Černovlásek byl k nim- svým přátelům- vždy upřímný, proto věřil, že ho k tomuhle skrývání vede něco většího, než on. A nejspíše i něco nebezpečného. Jenže co by je mohlo ohrozit? Nedokázal na nic přijít! Se Sirim se během dne domluvili, že se potkají v jedné prázdné učebně, aby si mohli klidně promluvit, doufal, že mu to tam jeho přítel prozradí, ale tak nějak vnitřně tušil, že se to pravděpodobně nedozví.

____________________________

Seděla společně s Joshuou ve společenské místnosti a zrovna řešili úkol z bylinkářství, když uviděli, jak se z klučičích ložnic vyřítil James s koštětem v ruce a mířil ven. Ani se k nim neotočil, natož aby je pozdravil. Jen se na sebe se svým druhem podívali a pokrčili rameny. Všichni z pobertů se poslední dobou chovali divně. „Myslíš, že se o něco vsadili, nebo jim prostě všem už hráblo?" zeptal se jí mladík vedle ní s rošťáckým úsměvem. „Těžko říct," ušklíbla se nazpět. „I když praštění byli vždycky, možná se to jen zhoršilo?" Oba se rozesmáli. A Lily byla šťastná, že její vztah vytvořený magií tak pěkně funguje. V ten okamžik si už nedokázala představit, jaé by to muselo být, kdyby zůstala u mudlů a žádné pouto si nevytvořila. Mohla by si pak vůbec najít někoho, kdo by jí miloval skutečně pro to, kým je?
_______________________

Celou cestu z hradu běžel a doufal, že nedorazí pozdě. Chtěl zjistit, kde je ta talentovaná osoba, co dokáže tak dobrou Vronského fintu. Nemohl totiž na nikoho přijít, všichni ostatní chytači z kolejních týmů ji zvladali průměrně a hůř jak věděl ze zápasů, takže ty mohl vyloučit. Ovšem na škole i tak zůstávalo mnoho studentů, kteří připadali v úvahu.
Na hřiště dorazil pozdě. Záhadný letec už tam nebyl. Rozladěně si zabručel pod vousy. Kdyby cestou před vstupními dveřmi nepotkal Siriusova mladšího bratra, možná by neznámého i zastihl. Jenže mladý Black měl nějakou špatnou náladu a nenechal ho projít bez menší hádky. V celé té situaci šlo vlastně o Tichošlápka, protože Regulis se od něj snažil zjistit, kdo je jeho Spřízněnou duší a odpověď, že to zatím neví, se mu nezdála, takže do něj hučel (s hromadou urážek) asi dvě minuty, než už to James nevydržel a nevytáhl hůlku. Aby si aspoň trochu zlepšil náladu, nasedl na koště a vyletěl do vzduchu.
______________________
Seděli v učebně a mlčeli. Ani jeden z nich nevěděl, kde vlastně začít. Oba měli téma, o kterém chtěli mluvit, ale netušili, jak na to zareaguje ten druhý. Nakonec první promluvil Remus. „Povíš mi, proč to nikdo nesmí vědět?“ zeptal se mírně. „Je to pro tvoje dobro, víc ti nepovím,“ odpověděl, trochu s omluvným tónem , Sirius. Nastalo zase na chvíli ticho.
„Jak to teď mezi nami bude?“ přerušil ho Sirius. „Jak si to představuješ?“ vrátil mu otázku vlkodlak. „Já nevím,“ přiznal černovlásek. „Tak to necháme, a uvidíme,“ usmál se Rem a objal ho. Sirius mu objetí vrátil a zavřel oči. Užíval si tu jistotu, která z jeho přítele vycházela. V tu chvíli nepotřeboval nic víc.
______________________
Ahojky!
Nová kapitolka, trochu rozkouskovaná a kratší, ale snad i tak se vám líbí.
Zase někdy,
Františka
P.S. Omlouvám se, že to tak trvalo, hodně školy 😅