Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

4.

Jak se včera rozhodl, chvíli před večerkou si půjčil Jamesův neviditelný plášť, bez povolení, ale na to už si jeho přítel za těch pět let zvykl, a vyrazil do knihovny. Knihovnice ještě seděla za svým stolem, ale žádného studenta již neviděl. To mu to ulehčovalo, i když i tak musel počkat, než stará žena odejde, kdyby otevřel nesprávnou knihu. Mezitím se začal porozhlížet po povolené části. Jednu knihu našel až úplně v zadní polici. Na obálce stalo ohmataným zlatým písmem: Magická spojení, spříznění duší. Vytáhl ji z police, posadil k nejbližšímu stolku (proč ho nevyužít, kdy už tam je), načež se jí začal prokousávat. Úvod přeskočil. Nepatřil k milovníkům čtení, takže neviděl důvod se něčím takovým zdržovat. Z první kapitoly přečetl jen několik začátečních vět, než ji také přeskočil. Začal skutečně číst až druhou kapitolu s nadpisem: Následky zdánlivě nevhodného spojení.

Zdánlivě nevhodné spojení se dá řešit několika způsoby. Všechny mají své následky, ale neohrožují přímo život (pokud nepodnikne některý z páru k tomu kroky, ale v tom případě se jedná o černou magii). Jistý následek je ztráta lásky do zbytku života. Čaroděj po takové ztrátě již nikdy nebude skutečně milovat. Další se liší podle způsobu vzdání se.
Pokud se pouze dohodnou, či se prostě jen nespojí, jedná se o otevřené odloučení. Má svou výhodu v tom, že se mohou i později znovu spojit, ovšem doba odloučení bolí mnohem více než u uzavřeného odloučení.
Uzavřené odloučení nese větší váhu rozhodnutí. Je trvalé, proto pro jeho provedení platí několik podmínek. Z důvodu omylných rozhodnutí ho v roce 1890 Ministerstvo zakázalo až na výjimečné případy s povolením. Jeho následky se různí u každého. Nejčastěji se změní povaha obou z páru, více pak toho, kdo je odmítnut...

Ze čtení ho vyrušil kulhavý krok následovaný tichounkým našlapováním tlapek. Chviličku zůstal jen bez pohybu, ale kroky se stále přibližovaly, a tak zhasnul lampičku a pod pláštěm začal couvat k zakázanému oddělení, které bylo na druhou stranu, než odkud šly kroky. Knihu zapomněl rozevřenou, tam kde ji četl. Zůstal stát jen za prvním regálem, aby se mohl hned vrátit, to že tam nechal tu knihu, si uvědomil až moc pozdě. Školník se starou zaprášenou lampou už stál kousek od stolu. Ušmudlaná kočka otočila hlavu k němu. Jen náznakem rtů ji odháněl, jenže ona to pod neviditelným pláštěm nemohla vidět, takže stejně zamířila k němu (ne že by to jinak pomohlo) s protivným  mňoukáním. Pokusila se mu otřít o nohy, ale on ji nakopl a školník si jí výjimečně nevšímal, místo toho si mručel pod vousy. „Ti spratci tu zase nechali knihy a neuklidilo to. Jako by dneska nastačil ten neodpykaný trest,,“ bručel, „budu to muset znovu zopakovat madam Pinceové.“ Vzal knihu nešetrně za obálku a kulhavě zamířil zase ven. „Pojďte paní Norrisová!“ houkl na kočku, která na Siriuse ještě  zlostně prskla, ale nechala ho být. Počkal, než dozní kroky, načež znovu rozsvítil svou lampu. V duchu se peskoval za to, že na trast zapomněl, ale to mu zůstalo chviličku. Měl jiné starosti. Podíval se na své již trochu odebrané hodinky, které kdysi dostal od Remuse k narozeninám, protože když je v prvním ročníku u Remuse, hrozně se mu zalíbily, a to se ještě zvýšilo, když zjistil, že jsou mudlovské. Proto je nosil, i když už pásek musel na několika místech kouzlem zašitý, rodiče tím pořádně štval, ale sáhnout si na ně nedovolili. Ručičky už ukazovaly dvě minuty do půlnoci. Zvažoval, jestli by už pomalu neměl zamířit do věže, přeci jen zítra normálně musí na hodiny, jenže věděl, že by stejně neusnul. Musel najít bezpečný způsob, jak Remuse ochránit. To, že musí najít podmínky a celý postup toho uzavřeného, mu bylo jasné okamžitě. Otevřený způsob se až příliš podobal rodinné tradici, před kterou se ho chystal ochránit. A jistě najde způsob, jak zabránit tomu, aby Rema zranil. Vydal se tedy do části s omezeným přístupem.
Trvalo mu dlouho, než úplně na konci omezené části našel zaprášenou knihu s prostým názvem Kouzelnické spříznění duší a jeho trvalé ukončení. Začal v ní listovat a zběžně pročítat, dokud nenarazil na kapitolu o samotném procesu uzavření. Ve skutečnosti šlo o velice jednoduchý magický obřad. Stačilo jen pár slov a jednoduchý symbol na pergamenu.

Uzavřené odloučení bylo zakázáno Ministerstvem kouzel v roce 1890, s výjimkou spojením s trestanci odsouzenými k polibku mozkomora a jiným výjimečným případům. Jde o bezpečný způsob, ovšem Ministerstvu se nepodávalo měnění zákonů magie, hlavně po té, co někteří jednali nerozvážně a zničili tak mnohé životy. Pokud stihne starší z dvojice provést vše před narozeninami mladšího, bude odloučení z jeho strany bez jakýchkoliv následků. Může hrozit pouze to, že bude zmaten, že nemá druha. K plnému provedení odloučení je třeba po lhůtu 125 dnů po vynesení začáteční formule trávit čas se svou druhou polovičkou, což má sloužit jako pojistka, pro případné unáhlené jednání. Během této doby mají oba čas si vše pořádně rozmyslet a případně zabránit nechtěnému. Během 125. dne pak ten, jenž vyslovil formuli musí pronést i uzavírací formuli. Pokud se tak nestane, kouzlo se nevydaří. Může se i stát, že prozatímní pouto ještě zesílí. Pronese-li potřebnou formuli, pouto se rozpadne a oni se pro sebe stanou cizími lidmi. Vzpomínky na sebe během spříznění se zamlží.

Kouzlo:

Na pergamen za pomoci brku a inkoustu
štít čtyř světových stran nakresli,
hůlkou jeho tvar obkresli,
a vyslov latinských slov spoustu.
„Volo deficere in anima mate.“
Pak sto dvacet pět dní s druhém svým strav,
ať chybu neuděláš,
k uzavření pak vyslov: „Ego dare in anima mate.“

Povzdechl si, štít čtyř světových stran mu něco říkal, ale nevěděl, jak přesně vypadá, takže musel ještě zajít pátrat do normální části knihovny. Aspoň si pamatoval, že pochází od Keltů. K tomu musel zjistit, od kdy vychází 125 dní do Remusových narozenin, aby mu ušetřil všechnu zbytečnou bolest. Na to musel jen na chvíli zapnout mozek. A to nebyl tak velký problém. Problém byl až v tom, že 125 dní do Remových dní bylo přesně ode dneška. Takže si musel pohnout.
Knihu o keltských znameních našel celkem rychle, i štít čtyř světových stran, byl trochu těžší k nakreslení, ale ještě se to dalo zvládnout. A tak se pustil do začátku obřadu. Na pergamen, který našel někým zapomenutý na stolku, vyčaroval inkoust v brkem, nakreslil ten podivný tvar, hůlkou ho ve vzduchu obkreslil a tiše řekl: „Volo deficere in anima mate.“ Pocítil podivné bodnutí v hrudi, znak na pergamenu červeně zablikal a zmizel. Tak snad to zafungovalo, pomyslel si.
__________

Ahoj,
tady je první kapitola z prázdnin. Už se něco děje. :D Uvidíme, jak se to vyvine. A co s tím nedočtenou kapitolou v první knize?
No nic, mějte se!
Krásné prázdniny přeje
Františka
P.S. Je tam jedna narážka na písničku. Jsem ochotná tomu, kdo ji najde a napíše mi, buď věnovat kapitolu (a dát přečíst přednostně), nebo napíšu jednodílovku na přání. :D
P.P.S. Budu ráda za komentáře. ;)