Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 1

„A co policie?" zeptala jsem se poplašeně. Začínala jsem se cítit mimo. Byl to nějaký sen?

„Nemůžeme jím říct o-."

Francine se jenom zasmála a pokroutila hlavou. Přestala jsem mluvit a poslouchala jsem ji.

„Policie nic nemůže dělat," řekl Francine fakt. „Policie se jich bojí, Claire. Nebudou zasahovat do jejich věcí."

„Proč ne?" posadila jsem se trochu, slyšela jsem vítr zvenčí přes Francininy stěny. „Jsou policajti, je jejich povinnost chránit nás před lidmi jako jsou oni." Alespoň takhle to bylo v Americe. Pamatuju si, že ve velkých městech byly gangy dobře známy, ale policie vždycky proti nim bojovala za občany. Co na tomhle gangu bylo tak jiné? A jak se jich policie mohla bát?

„Nejsou to lidé," zamumlala Francine temně.

„Mají bijící srdce," argumentovala jsem. „Jsou to lidé."

Střelila po mně pohled.

„Bráníš je?"

„Co říkám, je, že nemůžou „poroučet" tomuhle městu! To je nemožné."

„Nechápeš to." Její hlas byl tichý. „Prostě tomu nerozumíš. Nevím, co to je, ale... je něco, co je nedělá normální."

Zírala jsem na ni.

„Fran? Oni... oni ti někdy ublížili?"

Francine smutně shlédla do svého klína.

„Ne, nikdy mi neublížili. Nikdy jsem s nimi nemluvila. Ale viděla jsem věci, co udělali."

Všimla jsem si, že plakala. Chabě se usmála a utřela si slzy.

„Unášejí lidi z ulice, Claire, za bílého dne. Vyjdou z uličky a stáhnou je tam, zabijou je nebo... hůř."

Zalapala jsem po dechu a zakryla jsem si pusu rukou. Ne... Takové věci se neděly... Že?

„Lidé je neslyší?" zeptala jsem se tiše.

Francine pomalu pokroutila hlavou.

„Nikdo nepomůže. Jenom se odvrátí. Bojí se s nimi zaplést."

V očích jsem měla slzy. S mumláním jsem se opřela o gauč, byla jsem příliš pohlcená na to, abych se rovně posadila na gauč.

„Ne... tohle není skutečné... nemůže to být skutečné. Lidé nedělají takové věci. Lidé nesledují lidi, jak jsou odtažení z ulice, aniž by něco udělali. Není to správné."

„Víme, že není," řekla Francine zlomeně. „Ale zabili by nás."

Pevně jsem zavřela oči, vzpomněla jsem si na Harryho hlas v temnotě.

„Byla jsem s ním. Mohl mě zabít. Bylo by to tak jednoduché, byla tma."

„Nemůžu uvěřit, že jsi šla do uličky."

„Snažila jsem se jenom utéct před deštěm." Mé tělo se začalo silně třást. „Byla jsem od něj jen kousek, Fran. M-mohl mě zabít."

„Ale z nějakého důvodu to neudělal," řekla Francine vážně. „Bojím se, že má o tebe zájem." Rozhlédla se po pokoji. „Jeho bunda je tady."

„Takže?"

„To je znamení. Přijde si pro tebe." Francine prudce vstala a šla do svého pokoje. Vrátila se s tou bundou, držela ji od sebe daleko, jako by byla jedovatá nebo smradlavá.

„Fran." Vydechla jsem, jako bych měla dostat panický záchvat. „Přestaň... prosím. Děsíš mě. Je to moc."

„Můžeš tady zůstat přes noc," řekla Francine a hodila bundu na podlahu. „Ráno na něco přijdeme."