Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 29

„Co to, kurva?" zeptal se Harry hlasem, v němž bylo propleteno vyčerpání, a položil si hlavu na polštář. Ruce měl volně položené na hrudi a jeho zelené oči se na mě mračily.

„Proč si odmítáš lehnout?"

„Ne, dokud si neoblečeš nějaké oblečení," zopakovala jsem popáté. Stála jsem před zavřenými dveřmi a oplácela jsem mu stejný pohled.

Byla jsem vyčerpaná.

Měla jsem dlouhý den, snažila jsem se Eleanor rozveselit.

Vina mě sžírala zevnitř.

A měla jsem své dny.

Díky antikoncepci jsem neměla velké křeče, jen jsem cítila nepříjemný pocit v podbřišku. Ale moje hormony byly mimo kontrolu a byla jsem unavenější než obvykle. A z nějakého důvodu vidět polonahého Harryho nebylo tak přitažlivé jako normálně. Jenom jsem ho žádala, aby se oblékl, a on se choval, jako bych mu řekla, aby si oholil hlavu nebo něco.

„Mám na sobě oblečení," vyprskl a ukázal na svůj pas na tmavé boxerky.

„Myslím triko a kalhoty," vyjela jsem na něj a zúžila jsem na něj oči. „Zabilo by tě, kdybys šel do postele decentně oblečený?"

„Nevím, proč máš takovou náladu," řekl Harry, jeho hlas byl hlasitý a naštvaný. Lehce se posadil a odfrknul si. „Ale já na tohle nemám náladu. Hned si vlez do postele jinak-."

„Jinak co?" přerušila jsem ho s úšklebkem. „Dotáhneš mě tam za vlasy? Jen proto, že odmítám udělat něco, neznamená, že ty mě přinutíš to udělat, víš. Nemůžeš mě do všeho nutit."

Pohybovala jsem se na tenkém ledě. Nebezpečí, ve kterém jsem byla, bylo velmi vysoké. Nemluvila jsem takhle s Harrym od té doby, co jsem ho poprvé poznala. Ale jak jsem řekla, mé hormony byly mimo, a taky mě začínal bolet podbřišek. Eleanor tady nebyla, aby mi dala prášek, takže jsem zůstala s krutým poplatkem matky přírody.

Harry si hlasitě povzdechl a očekávala jsem, že na mě vyjede. Očekávala jsem, že za mnou vyběhne, aby mi dal facku. Ale místo toho se opřel o čelo postele, zavřel oči a třel si spánky.

„Podívej, oba jsme měli dlouhý den plný stresu. Oba jsme unavená. Tak místo hádání se, proč se trochu nevyspíme?"

„Spaní zní skvěle. Můžeme to udělat hned, až si něco na sebe oblékneš," odpověděla jsem rozhodně a přešlápla jsem. Naklonila jsem hlavu na stranu a zírala jsem na Harryho.

Jeho zelené oči se otevřely a drasticky ztmavly. Ten „něžný" pokus selhal.

„Takhle spím," řekl. „Nebudu si oblékat podělané triko."

„Proč ne? Co je tak nemorálního na tom, že si oblečeš triko na spaní? Já to dělám." Ukázala jsem na své plně oblečené tělo, což skvěle kontrastovalo k jeho nedostatku oblečení.

„Vlez si do postele."

„Obleč si triko."

„Claire, vlez si do postele," zopakoval klidně. Příliš klidně. Věděla jsem, že v hlavě tiše počítal, najednou se tvářil koncentrovaně, jako by si fyzicky bránil.

„Budu spát na gauči," řekla jsem nakonec. „Pokud si nemůžeš obléknout triku, nebudu tady spát."

Když jsem otevřela dveře, uslyšela jsem, jak se Harry posadil.

„Pokud odejdeš, budeš ve vážném průšvihu."

Byla jsem rozhodnuta ho přimět mě poslechnout. Měla jsem dost toho, jak mě vždycky komandoval. Mohli byste to svést na mé hormony, ale malá část mě křičela, zoufale se snažila získat alespoň trochu kontroly nad svým životem. Vše, co jsem chtěla, bylo, aby si Harry oblékl nějaké oblečení, co na tom bylo tak hrozného? Nebylo to, jako že jsem ho žádala, aby si vypíchnul oči nebo něco.