Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 3

Zastavili jsme před vícepodlažní starou budovou, která vypadala, že sotva stála. Některé zdi se loupaly a cihly byly staré.

Seděla jsem mezi dvěma muži, kteří byli naprosto tiše. Pár minut cesty jsem se snažila zůstat klidná, ale nohy se mi třásly navzdory mé snaze. Věděla jsem, že si toho všimli, ale nic neřekli.

Když auto zastavilo, otevřeli dveře a vystoupili. Následovala jsem blonďáka, měla jsem chvíli na rozhlédnutí, když jsem vystoupila.

Nikdy jsem nebyla... v téhle části města.

Všechny budovy vypadaly jako ta před námi. Bylo to jako jít městem během apokalypsy. Napůl jsem očekávala, že uvidím zombie vyběhnout zpoza rohu. Zhluboka jsem se nadechla, když jsem se rozhlédla, všimla jsem si, že tady nebyli absolutně žádní chodci. Bylo to tady naprosto opuštěné. Všechno vypadalo... mrtvě.

No, aspoň z toho, co jsem viděla.

Mohla jsem cítit další lidi, byli schovaní v budovách před mým zrakem. Bylo očividné, že tu byli jen lidé, kteří sem přišli pro nic dobrého.

Bylo to horší 8-mile.

„Jdeme." Chytil mě najednou ten hnědovlasý za rameno a strčil mě směrem k budově. On a ten blonďák na mě s očekáváním zírali.

Hnusně jsem se na ně podívala a šla jsem po mrtvé trávě blíže k budově. Vzduch kolem nás nebyl čerstvý.

Zastavila jsem se, když jsem došla ke dveřím a čekala jsem na ty dva. Blonďák otevřel dveře a vešel dovnitř. Vešla jsem za ním a musela jsem zúžit oči kvůli tmě. Žili ve tmě nebo co?

Byli to upíři?

Dobře, teď jsem přemýšlela nelogicky. Musela jsem se dát dohromady.

Zadržovala jsem dech, aniž bych o tom věděla, následovala jsem kroky před sebou. Dveře se za mnou zavřely, všechny nás uvěznily v naprosté temnotě. Snažila jsem se soustředit na rojící se tmu, ale ani jsem neviděla vlastní ruku před svým obličejem. A ti dva se pohybovali kolem, jako by to nic nebylo.

„Běž," řekl ten za mnou, jeho dech ovanul můj krk.

„Pohni si. Nemáme celý den."

„Nic nevidím," prchavě jsem trvala na svém, bála jsem se vůbec pohnout. Co bylo v téhle tmě?

„Následuj Nialla," poručil mi hlas netrpělivě. „Jsem přímo za tebou."

Zastavila jsem se, když mě přemohl strach. Hluboce jsem si povzdechla, když mě začaly pálit plíce bez dýchání.

Kroky se přede mnou zastavily.

„No tak," zašeptal blonďatý Niall ve tmě skoro něžně. Jo. Ten chlap, který zrovna někoho odtáhl, se zdál být něžný.

„Nic tady není."

Kručelo mi v břichu z nervozity a neochotně jsem pomalu začala pohybovat nohama. Slyšela jsem, jak se Niall přede mnou pohnul a ve vteřině jsem ho pomalu následovala malými krůčky. Zvykala jsem si na tmu, i když jsem takovou tmu nikdy neviděla. Přišlo mi to abnormální, místo prázdnoty jako by v něm absolutně nic nebylo.

Takže takové to je být slepá?

„Dobře, tohle uděláš," řekl Niall přede mnou, jeho hlas se kolem nás rozléhal v prázdnotě. „Projdeš těmihle dveřmi, dobře? My zůstaneme tady."

„Co tam je?" zeptala jsem se tiše.

„Prostě běž do té místnosti," vyprskl hlas za mnou. „Je to tak jednoduché."