Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 14

Moje první reakce byla, se sehnout.

Vyděšeně jsem vyjekla, pustila jsem volant a kryla jsem si hlavu rukama. Naklonila jsem se dopředu, srdce mi poskakovalo v hrudi, ohlušující zvuk tříštícího se skla smíchaný s výstřely přebral mé smysly. Čekala jsem, až mě zasáhne kulka, čekala jsem na smrt.

A pak jsem uslyšela křičet Harryho: „Nepouštěj volant!" auto sebou trhlo na stranu, nejasně jsem cítila, jak se Harry natáhl a chytil volant, snažil se získat kontrolu nad autem. Nedokázala jsem pořádně přemýšlet, myslela jsem jen na to, kdo na nás střílel.

V akčních filmech, když stříleli na auta, nevypadalo to tak děsivě. Ale ve skutečnosti to bylo strašné. Celé mé tělo bylo napnuté tak, až to bylo bolestivé, a nemohla jsem se přimět, abych otevřela oči. Věděla jsem, že jsem byla ubohá, ale nikdy na mě nikdo nestřílel, když jsem řídila.

A ať byl za námi kdokoliv, očividně přestal střílet. Ale věděla jsem, že tam pořád byl, asi si nabíjel zbraně.

Celé mé tělo se naklonilo doleva, když Harry náhle zabočil. Před očima mi proletěl celý život, první den ve škole, den, kdy jsem se naučila psát své jméno, den, kdy jsem šla na první rande, načež auto doslova balancovala na kolech. Skoro jsme se převrátili. Přísahala jsem, že ano. Otevřela jsem oči, abych viděla, co se dělo, viděla jsem, jak se Harry ke mně nakláněl, jeho vlasy mi překážely ve výhledu. Neviděla jsem mu do obličeje, ale ani jsem nepotřebovala.

Kdybych zemřela, alespoň bych nebyla sama. Že?

Auto hlasitě zaskřípalo, když se narovnalo, bezpečně dopadlo na všechny čtyři kola. Mohla jsem cítit silný zápach spálené gumy, což bylo zřejmě z pneumatik, a za námi jsem slyšela hlasitou ránu.

„Šlápni na plyn," řekl mi Harry.

Ihned jsem lehce sešlápla plyn.

„Silněji," řekl mi ostře, hluboce se soustředit. Sešlápla jsem plyn a cítila jsem, jak auto zrychlilo. Viděla jsem, že jsme byli na rovné cestě, ale jeli jsme přes sto. Povolená rychlosti byla sedmdesát. Bylo před námi auto, ale Harry ho objel, hrubě se vrátil do pruhu.

„Až řeknu „teď", chci, abys dupla na brzdu," řekl mi Harry. „Rozumíš?"

Nedokázala jsem odpovědět. Měla jsem sucho v puse.

Jeli jsme přes sto a Harry najednou zakřičel: „Teď!"

Silně jsem sešlápla brzdu, auto pištělo a Harry ostře auto otočil. Otočili jsme se o tři sta šedesát stupňů. Auta, která jela naším směrem, rychle uhnula a troubila na nás. Kdyby jenom věděli, že v autě seděl Harry Styles.

Jakmile auto stálo rovně, všechna auta, která nás pronásledovala, kolem nás projela, nečekali, že bychom tohle udělali.

„Jeď!" zakřičel Harry a podíval se přes rameno. Lehce jsem nadskočila a sešlápla jsem plyn. Auto pode mnou pištělo, během pár vteřin jsme byli zase na stovce. Musela jsem Harrymu nechat, že jeho auto bylo silné.

Harry pevně svíral volant. Ne jako dřív, nevypadal, že váhal. Když na to došlo, dokázal vyjít z komfortní zóny a udělat něco, v čem byl hrozný. Se vší upřímností, bylo to docela obdivuhodné. Bez Harryho bych nabourala. Bez Harryho by na mě nestříleli.

Uběhlo pár minut, než Harry zamumlal: „Můžeš zpomalit." Lehce jsem sundala nohu z plynu, cítila jsem, jak auto zpomalilo. Harry pustil volant a hned jsem ho chytila, ruce se mi třásly. Nutila jsem se ho pevně držet, panika by to jen zhoršila. Podíval se přes rameno a potvrdil, že auto bylo pryč.