Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 13

Okamžitě jsem začala hledat nějakou výmluvu. Měla jsem pocit, že když došlo na sex, Harry nebyl „něžný" typ, já bych raději preferovala někoho jemného, s kým bych o to přišla. Kdo chce mít své poprvé s někým hrubým? Některým holkám se to může líbit a dokonce by se to dalo považovat za znásilnění, ale na to jsem nebyla. Vůbec. Věci, které kluci nikdy nedělali, mi přišly zajímavé, ale byla jsem holka, která snila o svém poprvé s klukem s dobrým vzhledem. S někým, kdo se o mě zajímal.

A Harry se o mě nezajímal.

To jsem věděla.

Ale... zajímal se Harry vůbec o někoho?

Mé oči nedobrovolně sklouzly k tělu v pytli, kolem něj se dělala kaluž krve, a jak se Harry pro mě natáhl, vybreptla jsem: „To tělo."

Na chvíli Harry vypadal zmateně. Pak mu to došlo. Vypadal trochu naštvaně, podíval se na pytel a zamumlal: „Na to jsem zapomněl."

Jak mohl zapomenout na mrtvolu, která ležela před jeho kuchyní?

Povzdechl si a řekl: „Běž nahoru. Budu tam za minutu."

Zbledla jsem.

„Znásilníš mě?"

Zdálo se, že mu to přišlo vtipné, jako bych mu právě řekla vtip. Upřímně, Louis se mým vtipům smál. Měl dobrý smysl pro humor. Harryho humor byl více...

Zvrácený.

„Není to znásilnění, když je to z vlastní vůle," odpověděl.

„To je klišé," řekla jsem trpce.

Harry tělo ztuhlo z mého tónu hlasu. Celé mé tělo se napnulo, jakmile jeho úsměv zmizel.

„Claire. Takhle se mnou nemluv." Škaredě se na mě podíval a krk se mi z toho pohledu stáhl.

Chvíli jsem tam stála, nechtěla jsem nic říct. Ale když se zdál být tichem potěšený, vzedmul se ve mně vzdor a řekla jsem: „Respekt funguje oběma směry, víš."

Ztuhl a pokračovala jsem: „Nemůžeš očekávat, že tě budu respektovat, když jsi neudělal nic, čím by sis to zasloužil."

„To máš pravdu," řekl a naše oči se střetly. Bojovala jsem, abych si stála za svým. Jeho tělo se doslova tyčilo nade mnou. Vzpomněla jsem si, že před pár minutami zabil chlapa bez lítosti, i když se mě snažil zabít.

Udělal ke mně krok a přinutila jsem se nehnout. Pokaždé, když to udělal, couvla jsem. Ne. Musela jsem mu to ukázat. Ukázat mu co? To jsem nevěděla.

„Víš, mohl bych tě vzít do nějakého smradlavého sklepa a tam tě znásilňovat." Jeho hlas byl skoro uklidňující, ale v jeho hlase byla cítit výhružka, ze které mi naskakovala husí kůže. „Přinutil bych tě, aby sis přála, abys nikdy nebyla holka. Mohl bych tě nechat hladovět. Mohl bych tě zmlátit. Mohl bych tě nutit do drog. Sakra, mohl bych tě zničit, mohl bych ti obrátit svět vzhůru nohama." Hlavou se mi honily představy a začínala jsem litovat, že jsem se mu postavila. Dokonce se sklonil, takže jeho rty byly vedle mého ucha a zašeptal: „Měla bys mi děkovat."

Jinými slovy, chci, aby ses mě bála.

Otupěle jsem zamumlala: „Jsi bezcitný bastard."

Čekala jsem, že se ušklíbne a řekne něco posměšného. Místo toho se odtáhl, podíval se mi zpříma do očí a konstatoval: „Říká se tomu přizpůsobování."

Říká se tomu přizpůsobování?

Co to, sakra, mělo znamenat?

S tím Harry šel k pytli a zvedl ho, držel si ho od těla, aby se nezašpinil krví. Ihned jsem šla nahoru, nechtěla jsem ho sledovat, jak se zbavoval těla.