Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 11

Harryho jemné, skoro neslyšitelné dýchání bylo vše, co jsem slyšela, když jsem ležela v posteli a zírala jsem do stropu, oči jsem měla doširoka otevřené v černotě kolem nás. V pokoji byla naprostá temnota. Ležela jsem tak možná hodinu, nemohla jsem usnout, přičemž Harry upadl do hlubokého spánku vedle mě.

Mohla jsem cítit teplo z jeho těla vedle sebe, i když se mě nedotýkal. Upřímně, čekala jsem, že mě znásilní nebo něco. Ale ne. Jenom mi nachystal nějaké svoje oblečení, abych si ho oblékla, a řekl, že jdeme spát. Čekala jsem, že mi dá paži okolo pasu nebo se mě bude nohou dotýkat. Ale úplně jinak, byl na druhé straně postele zády ke mně.

Harry byl někdy matoucí.

Nemohla jsem spát ze dvou důvodů.

První, byla jsem v Harryho domě. Kdo, sakra, věděl, co by se mohlo stát, kdybych usnula?

Harry se mohl probudit uprostřed noci a rozhodnout se udělat něco, co nebylo normální, třeba jako zabít svého otce.

A druhý, pořád jsem v sobě měla tu zatracenou kovovou věc. Pokaždé, co jsem se pohnula na posteli, uvnitř mě zaplavila vlna vzrušení, zatnula jsem zuby, cítila jsem se hodně frustrovaně.

Tak jsem se rozhodla, že počkám, až Harry usne. Když se to stalo, vytáhla bych si tu věc ven.

Když jsem si byla jistá, že spal, opatrně jsem se vstala z postele a kousla jsem se do spodního rtu, když se ta věc ve mně pohnula. Pohybovala jsem se tak pomalu, jak jsem mohla, snažila jsem se nevzbudit Harryho a vstala jsem. Měl obrovskou královskou postel, ve které byly hrubé peřiny a obrovské polštáře. Byli jsme někde v horním patře jeho panství.

Šla jsem kousek od postele a tiše jsem se nadechla, než jsem si sáhla do svých ženských záhybů a našla jsem šňůrku od toho předmětu. Zadržela jsem dech, když jsem začala tahat, bylo to jako tampón. Nejdříve to nebolelo, ale jak se to blížilo ke vstupu, rozhostila se ve mně bolest a musela jsem přestat, abych se zbavila bolesti.

Bylo to obrovské. No, pro mě.

Konečně jsem vydechla, když to bylo venku, a cítila jsem, jak těžké to bylo v mé ruce. Trochu znechuceně jsem to pustila na koberec a napnula jsem se, opatrně jsem poslouchala. Ale Harry se nevzbudil.

Cítila jsem se o hodně lépe, když to bylo venku. Vyšla jsem z postele, rychle jsem otevřela dveře a vyšla jsem na tmavou chodbu.

Dobře. Tohle bylo děsivé.

Bylo tady nějaké světlo nebo byla všechna zhasnutá?

Slepě jsem šla chodbou, napínala jsem uši, abych poslouchala všechny zvuky, a očima jsem nic neviděla. Vzduch byl chladný a uzavřený, mé nohy přicházely do kontaktu s chladnou podlahou.

Nechávala jsem ruce na stěnách, abych se ujistila, že bych do nějaké nevrazila. Šla jsem dál v tiché tmě, dokud jsem rukou nenašla dveře, váhavě jsem je otevřela a zase jsem byla v temnotě. Doufala jsem, že to byla další chodba. Šla jsem dál, zoufale jsem hledala nějaké okno, kterým by dovnitř svítil měsíc.

Jak jsem šla, přemýšlela jsem nad Harrym. Zdál se jako velmi komplikovaný člověk. Ale mohl být někdo úplně necitlivý? Měl nějakou naději nebo byl ztracený případ?

Vzpomněla jsem si, jak zmlátil toho muže k smrti a lehce jsem se otřásla, vzduch mi připadal chladnější. Pak jsem si vzpomněla, jak mi dal facku. Pamatovala jsem si tu prázdnotu v jeho očích.

Ne. Byl ztracený případ. Neměl absolutně žádnou naději.

Což znamenalo, že jsem musela najít cestu z tohohle pekla.