Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 17

„Bojíš se mě?"

„Ne..."

„Proč ne? Znásilnil jsem ženy, poslal jsem lidi na smrt a zasel jsem strach do tolika lidí. Jak to, že se mě nebojíš?"

Byl krásný. Naprosto krásný. To bylo jediné, jak jsem ho mohla popsat. Okolí kolem nás bylo zářivě bílé vytvořené z nicoty. Byla jsem to jen já a Harry.

Měl na sobě bundu a džíny, ruce měl schované v kapsách, jeho typická póza. A jeho vlasy byly kudrnaté jak nikdy, měl jeho odhrnuté na stranu a méně pokroucené kudrliny rámovaly jeho rysy.

A byl krásný. Nevěděla jsem, co to bylo. Bylo to, jako by jeho přítomnost kolem sebe měla nějakou auru.

„Nebojím se tě," ujistila jsem ho. Jak bych se ho mohla bát na takovém místě? Moje srdce bylo plné radosti. Mohla jsem ho perfektně vidět, nebyla tady žádná temnota.

Nebylo tady nic, čeho bych se mohla být.

Nic.

„Mohl bych tě zabít," řekl Harry pomalu, jako by mluvil s kojencem. Jeho oči neopouštěly mé. Sledoval každý signál z mého obličeje.

„Mohl bych tě znásilnit. Už tak mám nad tebou tolik kontroly. Doslova bych ohledně tebe mohl ovládat všechno. Mohl bych tě přinutit přestat jíst na několik dní. Mohl bych tě zavřít do klece. Sakra, mohl bych tě přinutit, abys mě uspokojovala, ačkoliv vidím, že to by mohlo vyjít." Odmlčel se a zamračil se, když v mém obličeji neviděl žádný strach. „Jak to, že se mě nebojíš?"

„Vím, že nic z toho neuděláš," řekla jsem sebevědomě.

„Jak to víš?"

„Už bys to udělal."

„Přinutil jsem ženy brečet."

„Já vím."

„Viděl jsem ženy prosit o milost. Milost, kterou nikdy nedostaly. Viděl jsem chlapy prosit, chlapy, kteří měli rodiny. Odevzdali manželky, které se pro měnily během noci na opuštěné vdovy a jejich děti přišly o otce."

Ta myšlenka mě rozrušila, ale odpověděla jsem: „Já vím."

Harry pak řekl jemnějším tónem: „Vzal jsem nevinnost tolika lidem, Claire. Poskvrnil jsem je, navždy jsem změnil jejich životy."

Strach ve mně rostl a zarýval se mi do srdce. Ale dál jsem si stála za svým, dívala jsem se Harrymu přímo do očí a řekla jsem: „Znáš jen tohle. Ale..." Odmlčela jsem se.

„Ale co?" zeptal se Harry a udělal krok ke mně. Zdál se být zdráhavý, když ke mně šel. Opatrně si mě prohlížel, jako by snažil na něco přijít.

Neochotně jsem zamumlala: „Vždycky se můžeš změnit, Harry."

Harry na mě zíral několik dlouhých vteřin.

Pak zopakoval: „Změnit?"

Chabě jsem přikývla.

„Změnit."

„Myslíš, že se můžu změnit?"

„Vím, že můžeš."

Jeho oči se nebezpečně zúžily a najednou záře kolem mě povadla. Brzy jsem byla obklopena poletujícími stíny a Harry byl jedinou postavou přede mnou. Přemohl mě strach, zuřivě jsem se rozhlížela, snažila jsem se dívat jen na Harryho. Moje kůže se z nedostatku světla kroutila. Temnota všechno pohltila.

„Nikdy se nezměním." Harryho hlas byl jiný. Chladný. Odměřený. Zdálo se, že se rozléhal všude kolem mě.

„Myslíš, že mě můžeš změnit? To se šeredně mýlíš. Nejsem žádný psychický případ, který měl těžkou minulost, Claire. Nechodím kolem a nehledám ženu, která by mě litovala. Nechci lítost ženy."