Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 9

„Co se, kurva, stalo, Claire?" Harryho skoro zavrčel, když černé auto zastavilo přede mnou. Harry vystoupil zezadu a tyčil se nade mnou, tvrdě na mě shlížel.

Pořád jsem byla roztřesená a po dvaceti minutách čekání na Harryho jsem se rozhodla sednout si proti zdi.

„Šla jsem na letiště-."

„Proč jsi šla na letiště?" zaburácel Harry, přilákal pozornost hodně lidí z ulice. Viděla jsem, jak se pár z nich snažilo dostat pryč, věděli, že se tohle město nacházelo v sekci One Direction.

Trhla jsem sebou nad divokostí jeho hlasu. Pak jsem zahlédla Nialla v autě, shlížel do mobilu. Měl na sobě označenou bundu a vypadala na něm velice. Z nějaké důvodu, i když jsem ho nikdy bez ní neviděla, jsem si nepředstavovala Nialla jako velkého a svalnatého chlapa.

Zoufale jsem hledala výmluvu, nad kterou by Harry nevylítnul.

„Já, uh, chtěla jsem." Když jsem s ničím nepřišla, shlédla jsem, bála jsem se na něj vůbec vzhlédnout. Teď bobtnal a myslela jsem si, že za mnou praští do zdi nebo něco.

„Snažila ses zmizet, že," konstatoval hlasitě, snažil se, abych na něj vzhlédla. „Podívej se na mě, Claire."

Když jsem neudělala, co řekl, zavrčel.

„Řekl jsem, aby ses na mě, kurva, podívala, když s tebou mluvím! Hned!" z jeho hlasu jsem zvedla hlavu a znovu vyletěl. „A vstaň. Vstaň z té země."

Udělala jsem, co řekl, a postavila jsem se na roztřesené nohy. Opřela jsem se o zeď ve snaze být od něj co nejdál.

„Myslela ses, že bys ode mě utekla?" naléhal ostře a založil si ruce na hrudi. Všimla jsem si, jak na něm bunda taky vypadala velice, ale ne tolik jako na Niallovi.

„Včera jsi mě vyděsil," řekla jsem vyděšeně, snažila jsem se dívat kamkoliv, než na Harryho zuřivý pohled.

„Takže sis myslela, že můžeš nastoupit na podělané letadlo a prostře zmizet?"

Pitomě jsem odpověděla: „Jo."

„A co se stalo na letišti?"

„Chlap se představil jako ochranka a odvedl mě do jedné z chodby," vysvětlila jsem roztřeseně, zamračila jsem se, abych si vzpomněla správně. „On, um, měl blonďaté vlasy a modré oči-."

„Seru na to, jak vypadal." Přerušil mě Harry a mávnul rukou. „Řekni mi, co se tam stalo."

Tiše jsem si poznamenala, že když byl Harry naštvaný, více nadával.

„No, řekl, že pracuje pro ruského chlápka. Vladarmia?"

„Vladimira," opravil mě Harry, jeho rysy zjemnily, když na něj dopadlo uvědomění.

Pro jednou místo jeho bezemočnosti a namyšlenosti jsem uviděla něco, co připomínalo znepokojení.

„Co udělal? Dotkl se tě?"

„Říkal, že Vladimir se chtěl pomstít nebo něco za to, že jsi včera zabil toho chlapa. Chtěl se pomstít na mně," řekla jsem, celé mé tělo se třáslo, když jsem si vzpomněla, co se před půlhodinou stalo. Pořád jsem to měla živě v paměti. Pamatovala jsem si, jak vytáhl nůž a jak říkal něco o tom, že pošle zprávu, říkal to tak ležérně, jako by to nic nebylo.

„Chtěl ti přese mě poslat zprávu."

„Tak dotkl se tě?" zeptal se Harry znovu, vypadal naštvaně. Zajímalo ho jenom tohle?

Ignorovala jsem jeho otázku a pokračovala jsem.

„Utekla jsem. Nebyl moc rychlý. Ale nevidíš, proč jsem se snažila utéct?" mohla jsem cítit, jak se mi chtělo brečet, a nenáviděla jsem, že jsem se takhle cítila před Harrym. Zamrkala jsem, abych zahnala emoce. Ale věděla jsem, že jsem potřebovala útěchu, od kohokoliv. A upřímně, bylo by skvělé, kdyby Harry mohl zakročit a říct mi, že všechno bude v pořádku.