Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 6

„Takže jsi panna?"

Skoro jsem vyprskla pití z Harryho náhlé sleposti, a podle mého názoru, drzosti. Rychle jsem zaměřila pohled na stůl, trochu ohromená, že by se zeptal na tak surovou otázku. A jak to řekl, bylo to tak ležérní, jako by se ptal, jakou jsem měla oblíbenou barvu.

Na chvíli jsem se zastavila, snažila jsem se spolknout vodu. Ačkoliv jsem cítila jeho pronikavý pohled. Věděl, že jsem si dávala na čas. Nic mu neuniklo.

„Claire," řekl a uculil se. „Odpověz mi."

„Nevěřím, že je to tvoje starost," řekla jsem rychle a rozhlížela jsem se po malé restauraci. Nevědomky jsem si kolem sebe stáhla bundu. Cítila jsem se tak divně... když jsem pod tím nic neměla.

„No to je moje starost," odpověděl Harry, nevypadal pobaveně.

„Proč nemůžeme mít normální konverzaci?" zkusila jsem změnit téma.

Harry se naklonil blíž ke mně, tak blízko, že jsem mohla cítit jeho kolínskou. Napnula jsem se, omylem jsem se setkala s jeho pohledem.

„Jsi panna nebo ne?" vydechl Harry otázku a jeho dech ovanul můj obličej. Překvapivě mu nesmrdělo z pusy. Bez slova jsem se nadechla, mé oči nebyly schopny opustit ty jeho.

„Claire." Přisunul se ještě blíže, lokty měl na stole. Cítila jsem, jak se jeho kolena otřela pod stolem o má.

„Je to jednoduchá otázka. Není to tak, že bych se ptal na něco osobního."

Ptal se mě, jestli jsem panna nebo ne, to nebylo osobní?

„No, pro mě to je osobní," odpověděla jsem šeptem. „Hodně osobní." Opřela jsem se o židli, přesvědčovala jsem sama sebe, že mě bolela záda, i když ve skutečnosti jsem se od něj snažila dostat dál.

„Proč mi na to nemůžeš odpovědět?" uculil se Harry znovu, jeho oči se zaleskly uličnictvím. „Nejsi panna? Co se přede mnou snažíš skrývat?" natáhl se přes stůl a natáhl ke mně ruku. Plně jsem se natiskla do opěradla, vytřeštila jsem oči, když jeho ruka padla na stole přímo přede mnou. Uculil se ještě více, když viděl můj výraz.

„Přede mnou nemůžeš nic skrýt. Vidím skrze tebe."

„Taky vidím skrze tebe," odpověděla jsem tiše.

„Můžeš?" naklonil Harry hlavu na stranu, jeho smaragdové oči nikdy neopouštěly mé. „Co vidíš?"

„Tyrana."

Trochu vytřeštil oči. Celá jeho sebevědomá fasáda mu proklouzla mezi prsty. A viděla jsem to všechno, měla jsem z toho takový potěšující pocit, že jsem se na něj uculila. Když viděl mé uculení, zůstal v klidu a místo toho se zajímal o to, co jsem řekla.

„Tyrana," zopakoval pomalu.

„Ano, tyrana, někoho, kdo používá sílu nebo moc, aby ublížil nebo zastrašil slabší." Překřížila jsem nohy a narovnala jsem se, cítila jsem se troufale s tím jeho ohromeným pohledem ve tváři.

„Slečno Masonová, konečně přiznáváte, že jsem mocný?" byla řada na něm, aby se na mě uculil, jeho namyšlenost se vrátila.

„Místo toho zastrašování slabších," řekla jsem klidně. „Proč se nechováš jako čestný muž a nezahráváš si s lidmi, kteří jsou stejně silní? Navíc jsem slyšela, že děláš... ženám věci. Přijde ti to čestné?"

Nebyl zmatený.

„Myslel jsem si, že sis už uvědomila, že čest mi je ukradená. Nehraju podle pravidel."