Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 19

Za chyby velké pardon, překládala jsem to u hokeje, takže pomalu nevím, co jsem překládala. xD

__________

„Bude mimo pár hodin," vysvětlil mi Louis spěšně, vstal z Harryho postele. Těžce si povzdechl a narovnal si bundu. Vypadal ve stresu, skoro jako by se upřímně bál o Harryho. Louisovi záleželo na Harrym? Ti dva se zdáli být blízcí, ale zajímalo mě, jestli Louisovi upřímně záleželo na Harrym.

Když Louis našel Harryho, hned začal jednat. Louisova máma byla zdravotní sestra a Louis se od ní naučil pár věcí. Měl všechny léky a věci, aby ošetřil takové věci, vyčistil Harrymu rány a měl milion prášků na bolest, až by se Harry probudil. Louis mi přesně nevysvětlil, co s Harrym bylo, ale soudě dle jeho znepokojeného výrazu, došlo mi, že Harryho stav byl docela vážný.

Bylo to trochu vážnější. Tím myslím, že Louis musel vyhodit nespočet buničiny nasáklé krví.

Zatímco Louis kontroloval Harryho, zůstala jsem u dveří. Pořád jsem viděla, jak kolem Harryho byla krev. Pořád jsem mohla vidět ten jeho malý úšklebek, zatímco z něj tekla krev.

Na to bych nikdy nezapomněla.

„Skoro... skoro jsi zemřel."

„Komu na tom záleží?"

Trhla jsem sebou, když mi Louis položil ruku na rameno, jeho ponuré modré oči hleděly do mých. Zíral na mě pár vteřin, než tiše řekl: „Zachránila jsi ho, víš."

Nic jsem neřekla, když se na mě díval. Nakonec ode mě ustoupil a vyšel z pokoje.

Pak jsem řekla: „Nemohla jsem ho tam nechat."

Přikývl.

„No, nemyslím si, že bude šťastný, pokud... odejdeš. Tak bych ti radil tady zůstat." Nezněl přísně nebo chladně, zněl nonšalantně. „Všechno zamknu, jen pro případ." Jak jsem ho slyšela odcházet, slyšela jsem, jak si mumlal pro sebe: „Najdeme ty bastardy. Jsou už teď mrtví."

A pak jsem tady zůstala jen já a Harry v bezvědomí.

Zírala jsem na něj pár vteřin, nemohla jsem se od něj odvrátit. Hlavu měl opřenou o nadzvednutý polštář, ruce měl před sebou, visely jako bez života. Jeho vlasy byly rozcuchané a ulepené, vypadal zlomeně a mohla jsem vidět, jak byl jeho obličej zabarvený od podlitin. Louis svlékl Harrymu triko, odhalil všechny hluboké rány v jeho kůži, vypadal, jako by byl poškrábaný od betonu. Louis se pokusil pár ran zažít, ale ne každou z nich. A bylo jich hodně.

Ačkoliv s ránami tam měl i obrovské modřiny. Nebyly to takové modřiny, které si uděláte, když zakopnete nebo do něčeho vrazíte, byly do hluboké fialové podlitiny a byly obrovské. Byly tak tmavé, že vypadaly skoro černě. A nebyla jen jedna nebo dvě, zdálo se, že byly všude, kam jsem se podívala. Vlastně mi připomínaly srst žirafy.

Nevím, proč, ale skoro jsem váhala, zda k němu jít. Louis mi řekl, že by Harry byl pár hodin mimo, ale pořád jsem byla nervózní.

I když byl v bezvědomí, měl na mě efekt.

Když jsem se posadila na kraj postele, mohla jsem slyšet jeho jemné, skoro neslyšitelné dýchání. To byla jediná věc, kterou jsem slyšela, všechno bylo jinak v tichosti. Moje oči se nemohly odtrhnout od příšerné podívané přede mnou.

Harry vypadal špatně.

Ne. Nevypadal špatně.

Vypadal strašně.

Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by vypadal tak hrozně, a byl naživu.

Mé oči zalétly k jeho ruce, viděla jsem, že měl kolem zápěstí omotaný obvaz. Louisova slova se mi ozývala v hlavě.