Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 24

Když jsme jeli k Harrymu domu, všimla jsem si několika aut na příjezdové cestě. Trochu jsem zúžila oči, abych lépe viděla, ale koutkem oka jsem viděla jen to, jak Harry pevněji chytil volant.

„Harry," řekla jsem tiše. „Kdo je tady?"

Harry neodpověděl, ale mohla jsem vidět, jak zatnul čelist. Zajeli jsme na příjezdovou cestu, objeli jsme stříbrnou korvetu a zaparkovali jsme. Viděla jsem, jak dva chlapi měli co dělat, aby unesli krabici přes garážové dveře a slyšela jsem, jak se dveře vedle mě zavřely, jakmile Harry vystoupil z auta. Sledovala jsem, jak Harry na ně vyjel, zúžil zelené oči a nevypadal zrovna nadšeně, že je viděl. Přemýšlela jsem, jestli bych měla vystoupit, ale pak jsem uviděla další dva chlapy s další krabicí. Rychle mi došlo, že tohle byli Harryho chlapi, nikdo z nich nebyl od Vlada, aby nás zabili.

Vycítila jsem, že mi nic nehrozilo, a vystoupila jsem z auta, rukou jsem si zajela do schnoucích vlasů. Vzduch byl najednou chladný a třásla jsem se od hlavy až k patě.

„Promiňte, slečno," řekl hlas za mnou a ustoupila jsem na bok, stejně jako muž prošel s menší krabicí v rukách. Zvedla jsem obočí.

„Řekl jsem vám, abyste to udělali do hodiny!" slyšela jsem Harryho z domu. Váhavě jsem vešla dovnitř, u schodů jsem viděla hromadu krabic. Harry se tyčil nad prvními dvěma muži a viděla jsem, jak jednoho držel za límec.

„Co tady, sakra, ještě děláte?"

„N-nevěděli jsme, že by měla tolik věcí," zakoktal muž v Harryho sevření. „Ř-řekl jsi nám, abychom to vzali všechno, tak jsme to udělali."

Kdo ona měla tolik věcí?

„Řekl jsem vám, abyste přivezli všechny věci, které potřebuje," vynadal jim Harry drsně a hodil muže na stranu. Hlasitě vydechl, pořád byl zády ke mně.

„No, vyneste ty krabice. Nečumte na mě a dělejte."

Muži spěchali pryč jako vyděšená štěňata, šli pro další krabice. Další dva chlapi, kteří nesli krabice, je odložili na hromadu, snažili se tvářit nezaujatě Harryho vztekem.

„Harry?" řekla jsem a získala jsem jeho pozornost. Jeho obličej byl klidný, ačkoliv v tmavě zelených očích byly zamaskované emoce, když se podíval na mou třesoucí se postavu.

„Co je tohle všechno?"

„To jsou tvoje věci," řekl mi pomalu.

Ztuhla jsem.

„Z mého bytu?"

„Jo."

Vytřeštila jsem oči a zasáhl mě šok.

„Proč jsi dovezl všechny moje věci?"

Harry udělal krok ke mně a lehce naklonil hlavu.

„Stěhuješ se ke mně."

„Ty ses mě ani nezeptal!" protestovala jsem rychle a rozhlédla jsem se po všech krabicích. Tohle byly všechny moje věci?

„Nemůžeš si jen tak přijít do mého bytu, vzít všechno a pak to dovést sem! Ani jsme o tom nemluvili!"

„Není o čem mluvit," řekl klidně. „Stěhuješ se ke mně a tečka. Neser mě, Claire. Už tak jsem vytočený."

„Nezeptal ses na můj názor." Ignorovala jsem jeho varování. „Co když se nechci k tobě nastěhovat?"

„Zlato," uchechtnul se Harry a šel ke mně. „Nezapomněla jsi, že do toho nemáš co mluvit, že?"

Couvla jsem od něj, polil mě strach smíchaný se vztekem. Byla jsem tak naštvaný, že vzal všechny moje věci a přivezl je sem! Nechtěla jsem tady bydlet, tenhle dům mě děsil a znervózňoval a určitě jsem nechtěla bydlet s Harrym napořád. Nevěděla jsem, jak se cítit, ale svůj byt jsem měla ráda. Byl to pro mě domov.