Twisted // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 4

Další den mi utekl. Má mysl byla úplně uzavřená a mohla jsem myslet jen na to, co přijde.

Zabil by mě Harry?

Pokoušela jsem se na to nemyslet. Uklízela jsem celý byt. Vytřela jsem podlahu, posbírala jsem smetí, umyla jsem nádobí, utřela jsem nábytek a všechno jsem dala na své místo. Když jsem měla hotovo, bylo okolo jedné hodiny odpoledne. Nevěděla jsem, co jiného dělat, tak jsem uvařila lazaně.

Ano, lazaně.

Jsem velká fanynka italské kuchyně. Jakékoliv těstoviny jsem milovala, pokud nebyly pořádně připravené, samozřejmě. Tak jsem strávila čas s lazaněmi, a když byly hotové, nacpala jsem si břicho.

Byly čtyři. Harry mi řekl, že přijde kolem večera. Co byl večer? Šest? Pět?

Když jsem byla hotová, schovala jsem zbytky do ledničky a rozhodla jsem se převléknout. Zajímalo mě, jestli tohle bylo naposledy, co jsem si vybírala oblečení. Tak jsem si vzala oblíbenou blůzku, které byla jednoduchá, nic drastického, a nejpohodlnější džíny. Zajela jsem si rukou do vlasů a rozpustila jsem si drdol. Vlasy mi padaly přes ramena. Léta růstu se vyplatily, ačkoliv jsem potřebovala brzy ostříhat, teda, pokud bych to dotáhla tak daleko.

Možná jsem to přeháněla. Nevím. Věděla jsem jen to, že jsem byla vyděšená. Všechny noční můry toho dne předtím byly ve tmě. Pořád jsem musela vidět toho chlapa ve světle. Jak vypadal? Jasně, znala jsem jeho hlas, ale to bylo všechno.

Jeho hlas pronásledoval mé sny. Nesnášela jsem přemýšlet o všem jiném ohledně něj. Představovala jsem si ho s tmavýma vychytralýma očima a zlým knírem nebo něco.

Dívala jsem se na televizi, snažila jsem se zůstat v klidu. Ačkoliv nic nemohlo zastavit mé splašené srdce nebo třesoucí se dlaně. Vrtěla jsem se a dívala jsem se na dveře. Čekala jsem, že je rozrazí a objeví se. Ale to se nestalo.

Skoro jsem vyskočila, když mi zapípal mobil, oznámil mi novou zprávu. Zaváhala jsem, zhluboka jsem se nadechla, doufala jsem, že to nebyl on. Bylo to od Francine.

Hodně štěstí, holka! Přeju si, abych tam mohla být s tebou. Pokud budeš potřebovat pomoct, zavolej mi.

Věděla jsem, že to nebyla ta nejvíce uklidňující věc na světě, ale cítila jsem se trochu lépe, když jsem věděla, že na mě myslí. Byla jediná v celém městě.

Kim mi včera několikrát volala, asi chtěla mluvit o jejím rande. Ale nezvedla jsem jí to. Nemohla jsem odpovědět.

Jak jsem mohla mluvit o rande, když mi další den měl přijít domů lídr pověstného gangu?

Dívala jsem se pár vteřin na televizi, než mi bez varování zazvonil zvonek. Zvonek zněl jako zvonění na mou smrt. Na okamžik jsem zírala na dveře a vypnula jsem zvuk na televizi.

Prosím, řekněte mi, že to byla jen moje představivost. Nebyl tady.

Znovu se ozval zvonek. Byla jsem příliš mladá na to, abych zemřela.

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela jsem oči. Zůstala jsem na gauči, tiše jsem si říkala, abych byla statečná.

Byla jsem Američanka, byla jsem z úplně jiné země, nebyla jsem odsud. Proč bych se měla bát?

S poslední myšlenkou jsem se přinutila jít ke dveřím a podívala jsem se přes kukátko.

Z toho, co jsem uviděla, mi pusa spadla šokem. To musela být nějaká chyba. Tohle rozhodně nebyl chlap, kterého jsem si představovala. Určitě to nebyl on.