Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

1.Nápad

Krásné modré oči, co na mne koukají a ten dětský šibalský úsměv. Přesně vím o koho se jedná. Vidrail! Jsem zase v limbu, ve svých snech jak se s ním potkám. Jen ještě nevím kdy a kde. Ale bude to nezapomenutelný, to vím jistě.

„Co říkáš na tu fotku? Není ňuňatej?" strčila mi Lea svůj mobil s jeho fotkou před obličej.

„Je boží!" vyhrknu rychle než do mě začne hustit další tunu otázek co mi je. Nic mi není. Jen už nechci trčet tady ve škole a být doma. Lehnout za počítač, zkontrolovat jeho youtube kanál, kouknout se znova na jeho videa a hledat nové fotky. Jeho fotky! Umírám touhou ho poznat. Doufám, že již nebude dlouho trvat a poznám ho. Konečně s ním budu mít fotku, jeho podpis a navždy mi utkvý v hlavě tato chvíle.

„Adel! Adel!" křičí Lea z druhé konce třídy „Pojď sem rychle!"

Zvedám se celá překvapená co se děje.

"Rychle! Z tohohle budeš hotová!" čekám že mi ukáže další Adamovu fotku z instagramu a celá natěšená se zakoukám do tabletu. Místo však fotky nebo tak něco tu je jen pozvánka na tábor. Hodnou chvíli mi trvá než si přečtu všechny informace a pak mi to dojde. Začnu pištět jak malá holka a objímám Leu. Ta piští se mnou a skáčeme nadšením uprostřed třídy.Všichni se na nás divně koukají, ale to mi je jedno. Adam jede na youtuberský tábor i s ostatními youtubery. A o co vlastně jde? O to, že rodiče mi všechny akce s youtubery zakazují kvůli tomu, že mě nechtějí pustit samotnou do Prahy nebo do jiných velkých měst, ale na tábor mě určitě pustí. Musí!

Podívám se na Leu „Myslíš že nám to rodiče dovolí?".

Lea se zarazí a pak povídá: „Moji určitě, pustili by mě i na 4fans, ale s tvými je problém." zarazí se a padá na nás bezmoc. Já tam tak chci.

Další hodinu máme matematiku. Učitelka si to stejně povídá sama pro sebe a třída si, tak jako pokaždé, dělá co chce. Já s Leou sedím v zadní lavici a proto není problém si vytáhnout pod lavicí tablet a zjišťovat informace o tom táboru.

„Kolik to stojí?" zašeptám Lee v lavici.

„Necelých šest tisíc." odpoví a podává mi tablet, abych se mohla sama přesvědčit.

Cena je super, termín taky, ale teď už chybí jenom rodiče a jejich souhlas.

„Podívej!" špitne Lea a podá mi znovu tablet „jede i Gogo!". Gogo,Vidrail, Smusa a další.Vidím jejich jména napsána černé na bílém a prohlížím si fotky. Bude to stejně super jako 4fans. A to mě tak moc mrzí, že jsem tam nebyla. Ovšem do teď vidím před očima naši hádku s maminkou. Bojí se o mě, to chápu, ale nesmí mi bránit v mých snech. Říká, že jí ještě někdy poděkuji, ovšem nejsem si tím tak jistá. Koukám z okna mezitím co Lea hledá další informace. Přemýšlím jak vysvětlím našim, že chci a musím jet na Videocamp, na tábor, kde se jistě setkám s Vidrailem a užiju si to. A bude to daleko lepší než nějakej Craftcon. Teď ale musím zmáknout naše.

Čas běžel rychle a vyučování skončilo. Rozloučila jsem se s Leou a pádila domů. Předem jsem si nachystala proslov a samé klady a důvody proč musím na ten tábor. Podle toho jak mi to zní v hlavě mi to musí povolit. Otevírám dveře a už slyším mámu.

„Ahoj!" zakřičím u dveří jako povel že již jsem doma. „Ahoj Aďo" ozve se domem a já již nyní vím, že má mamka dobrou náladu. Odložím tašku a kráčím směrem ke kuchyni odkud se ozýval maminčin hlas.

„Ahoj mami" dodám pro jistotu ještě jednou „co bude dneska dobrého k jídlu?". Snažím si získat situaci do svých rukou.

„Řízek s bramborovou kaší." odvětí mamka „A co ve škole?".

„Jednička ze zemáku, dvojka z češtiny a jednička z dějáku." usměji se.

„Tak to je super" usměje se na mě taky „A ještě něco?". Teď přišla moje chvíle.

„No, abych přiznala pravdu, ještě něco se děje.".

„A co se stalo?" zeptá se mamka vyděšeným hlasem.

„Našla jsem si tábor na léto, jak jste mi říkali.".

„Vážně?" mamka se s překvapením na mě dívá „a co to je za tábor?".

Svěsila jsem hlavu. Bylo mi jasný, že po téhle větě nikam nemůžu. „Videocamp." dodala jsem zklamaným hlasem „bude se tam učit technika stříhání videí, youtubeři, hry v lese, bazén.." nedořekla jsem to a už jsem viděla mámin otrávený výraz.

Povzdechla si a nenechala mě ani domluvit „Proč nemáš nějaké normální koníčky? Pořád jen nějací youtubeři a nějaký videa. Nemůžeš se bavit jako normální holka? Třeba jako tvoje sestra?"

„Protože lakování nehtů není pro mě!" prohlásila jsem otráveně.

„Ale " začala větu mamka

„Ale já nejsem Katka! Mě tyhle věci nebaví! Našla jsem si svou zábavu tak mi nevnucuj stále tu Katčinu!" zakřičela jsem a naštvaně odkráčela nahoru. Zase jsem vyhořela. Nikam nejdu. Dávám se do breku.