„Áaa!" pištím jak malá a pevně se držím řidítek Adamova kola. Je už červen, sluníčko hřeje a já jsem, tak jako každý jiný pátek, zase u Adama. Původně jsme chtěli něco natočit, ale pak jsme to vzdali a rozhodli se pro osvěžení. Cesta k nejbližšímu rybníku trvá pár minut pěšky. Není to nejvzdálenější, ovšem cesta na kole bude rychlejší. Rozhodli jsme se a jelikož nemáme dvě kola, vešli jsme se na jedno. Jak taťka říkával, sedím na "štangli", Adámek šlape a já se čím dál tím víc křečovitě přidržuji řidítek, abych nespadla. Bojím se, jedeme z kopce dolů po louce a myslím, že můj křik musel odehnat všechny živočichy v okolí. Konečně jsme na místě. „Jsme tu." zastavil kolo a já konečně stála na pevné zemi. „To byla jízda." Stačím si ještě postěžovat, ale to už jsme oba ve vodě. Další úžasný pátek s miláčkem.
Paprsky zapadajícího slunce se jemně dotýkají mých řas a hladí mě na duši. Je krásně a já ležím v trávě na naší zahradě. Nikdo není doma. Dívám se na oblohu a v uších mám sluchátka. Poslouchám pomalé a smutné písničky o lásce a o ztraceném přátelství. Nevím ani proč, ale moc se mi to líbí. Mám sice skvělou náladu, ale i přesto poslouchám depresivní songy. Vánek teplého vzduchu mne jemně ovívá. Urovnávám si myšlenky a přemýšlím nad věcmi, které se nikdy nestanou. Přemýšlím i nad věcmi, které se nesmí nikdy stát. Například to že ztratím Adama. Na obloze se pomalounku objevují první hvězdy. Vzduch i zem jsou čím víc chladnější, avšak nejsou tak chladné, aby mě zahnali domů. Odpočítávám si dny do konce školy a do začátku tábora. Těším se, jak malá. Už nebudu s Adámkem jen v pátek, ale každý den. Hvězdy jsou na obloze v plném počtu a měsíc jakoby se na mě usmíval. Krásný to den.
Přicházím domů celá zpocená. Slunce již začalo opět hřát. Vždy když začne takto pálit, vzpomínám na náš tábor s Adamem.
Nepotrvá už dlouho a já zase budu s ním každý den se válet v trávě. "Ahoj" zavolám jako vždycky. Nic se neozývá. Asi doma nikdo není.
Vycházím schody do mého pokoje,házím tašku pod stůl, zapínám notebook a jdu do kuchyně si udělat něco studeného k pití. Sotva se počítač zapne, lehám si na lehátko na zahradě a přihlašuji se k facebooku. „Á, nepřečtená zpráva!" vykřiknu nadšeně, i když vím,
že tu nikdo není. Od Adámka. Otevřu ji a dávám se do čtení.
- Ahoj Adel, na kterej jedeš turnus?
Zarazím se. Proč se ptá na turnus? Má být přeci na všech ne? Adam je zrovna online a tak mu ihned odepisuji.
- Hned na první. Proč? Copak ty nejdeš na všechny? :o
- No, nejedu. Mám problém tam být i na ten jeden.
- A proč lásko?
- Dostal jsem speciální nabídku, která se neodmítá. Ovšem má to své mouchy.
- Určitě to nebude tak hrozné. Povídej ;)
- Dostal jsem ze školy nápad, že bych jel na rok studovat do Anglie.
Ztuhnu. Na rok? Na rok?! Tep se mi zrychluje.
- A od kdy to platí?
- To je právě ten problém. Za měsíc bych odjel, nemůžu se však často vracet do česka. Měl bych tam ten rok vydržet.
- Takže bys na tábor nepřijel?
- Maximálně tak na dva dny
- Tak málo?
- Jop :(
- A co se stane, když to odmítneš?
- Budu toho litovat. Pochop, vzali by místo mě někoho jiného. Nebude se to již opakovat.
- Chápu :(
- Nesmutni, už teď jsme se vídali sotva 3krát za měsíc a nic na tom, že tě miluji se nezměnilo - <3
- <3 Ale, já tě potřebuju
- Já taky <3 Uteče to jako voda ;)
- Bez tebe těžko
- <3 jsem nepostradatelný :D
- tak zas tak moc mi nechybíš :D
- nedělej :D
- :D
- Kdy zase přijedeš?
- nevím, teď se musíš balit ne?
- ještě mám měsíc ;)
- Smím přijet na víkend?
- Budu jenom rád ;) Naši nejsou doma :P
- :D Okej, půjdu to večer vysvětlit našim.
- (y) už se těším :3
- já taky <3
Usmála jsem se a s těžkou hlavou usla na lehátku. Měla jsem divný sen. Všechno se to týkalo ohledně Adamovi Anglie. Na rok? Já jsem se tak těšila, že spolu zase budeme na táboře a on jede do Anglie. Mám jet vůbec na ten tábor? Bude mít bez Adama vůbec smysl? V tom se mi začali vybavovat všechny vzpomínky s ním. Bože, jak já ho miluju.
PS: Doufám, že jste tu konverzaci pochopili :D
ČTEŠ
Léto za všechny youtube money [ dokončeno]
Fanfiction„Našla jsem si tábor na léto, jak jste mi říkali.“. „Vážně?“ mamka se s překvapením na mě dívá „a co to je za tábor?“. Svěsila jsem hlavu. Bylo mi jasný, že po téhle větě nikam nemůžu. „Videocamp.“ dodala jsem zklamaným hlasem „bude se tam učit tec...