Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

14.Cesta

  „Máš lístek na vlak?" hustí do mě mamka. Dělá jak kdybych jela na konec světa. Jen do Třince a zítra zase zpátky.

„Neboj, mám všechno." uklidním mamku „Však se ti zítra vrátím." mrknu na ni.

Maminka nejistě se se mnou loučí a já vycházím na vlak. Jedu za mým milovaným Adámkem.

„Vlak do Třince odjíždí z druhé koleje za 5 minut." ozve se nádražím. Druhá kolej, druhá kolej.Zapřeně koukám na popisovací cedule. Támhle! Držím si tašku a opatrně se prodírám přes dav na druhou kolej. Konečně! Ocitnu se na druhé koleji zrovna ve chvíli, kdy přijíždí vlak. Nasedám do vlaku, najdu si volné kupé a pohodlně se usadím u okna. Vlak se pomalu

rozjíždí a já se koukám z okna. Krajina se rychle mění a já jen pozoruji barevné šmouhy. Najednou slyším otevírání dveří, instinktivně se otočím na svou levou stranu odkud slyším ten zvuk. Do dveří vchází parta kluků. Zavírají za s sebou dveře a koukají na mě, jak

kdybych měla na hlavě slepici.

„Kampak ses to vydala?" zeptal s jeden z nich.

„Do Třince" odpovídám s úsměvem " A kde je váš cíl?"

„My jedeme taky do Třince, u Jihlavy jsme měli soustředění a nyní máme namířeno zpátky domů, že jo kluci?" partička začne přikyvovat.

„A na jakém soustředění?"

„Jsme fotbalisti a u nás v moravskoslezském kraji je špatný vzduch, ale to už jistě víš z televize."

„Jo, slyšela jsem."

„A tebe co táhne do Třince?"

„Láska" mrknu na něj.

Zřejmě mou odpověď nečekal, zvedl obočí a podíval se na zbytek svého týmu.

„Tak to pak chápu, kluk má hodně velký štěstí, aby se za ním holka táhla přes celou Moravu, doufám, že alespoň ti přijde naproti na nádraží."

„Přijde, nebojte se"

„Já jsem se vlastně nepředstavil, jmenuji se Filip, kapitán týmu, tohle je Daniel, Marek, Vojta, David a Ríša. Zbytek týmu je v jiných kupéčkách."

„Já jsem Adéla, ale všichni mi říkají zkráceně Adel." představím se

„A je na tebe hodnej?" vyptávají se mě dál na Adama.

„Moc" odpovím zasněně, vzpomínám na léto, těším se na něj, jak blecha "přímo si mě rozmazluje!".

Celý tým se začne smát, jen Filip se na mě se zájmem kouká. Cesta uběhne rychle, forkujeme a vyprávíme si o sobě.

„Příští stanice Třinec." ozve se po vlaku.

„Tak jsme tu" povídá Filip a dává mi jeho číslo do ruky „Někdy se ozvi".

Posbírám si svých pět švestek a ve společnosti fotbalistů se jdem nachystat ke dveřím. Vlak již zbržďuje a já vidím Adama. Dveře se otevřou a já se mu vrhám do náruče. Fotbalisti se na mě kouknou, usmějí a Filip říká: „Užijte si to!".

„Neboj!" zakřičím na něj a pak ho ztrácím z dohledu. Adam zvedne obočí, aby mě vyzval a já mu to vysvětlila.

„Cesta z Jihlavy do Třince je dlouhá, nějak jsem se zabavit musela." pokrčím rameny a nechávám tuto záležitost otevřenou.

Jen ať přemýšlí. Neuškodí mu to.

„Dnešní plán?" zeptám se ho.

Je trošku s myšlenkami na jiné planetě. Vnímá každé druhé slovo.

„Nad čím přemýšlíš? Nad těma fotbalistama? V klidu, tebe bych nedala." vlepila jsem mu pusu na tvář.

Usmál se a odpověděl: „Já ti věřím a dnešní plán? Nech se překvapit" chytl mě za ruku a rychle pryč z nádraží. Proběhli jsme pár ulic a objevili se na autobusové zastávce. Autobus přijel brzo a my jeli už k němu domů.

„Vítej v mém malém království!" ukázal na jeden z krásných domů.

„Wow" vydechuji s nadšením. Adam mezitím otevírá dveře a ukazuje ať jdu první. Vkročím dovnitř a jsem ohromena.

„Krásný dům."

Usmál se. „Já vím". Odložil mou tašku, kterou mi od nádraží táhne, na zem. Chytne kameru a stativ.

„Jdem?"

„Kam? Teď jsme přišli!" ptám se zmateně.

„Do lesa." usměje se zase, ale to už mě drží pevně za ruku a vytahuje z domu. Přešli jsme pár ulic a před námi se objevila velká louka a hned za ní les. Adam mě vedl na určité místo.

„Jsme tu!" řekl a začal vytahovat stativ.Já se mezitím usadila vedle kamery a sledovala ho, jak se před ní všelijak natáčí. Zase jsme se nasmáli a odpoledne bylo už téměř u konce.