Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

9.Milovat

Večer jsem si lehla za naši chatku. Adam mě tam našel samotnou ležet a dali jsme se do řeči.

„Co tu tak sama Adel?".

„Pozoruji hvězdy a nikdo se ke mě nechtěl přidat." odpovídám hbitě.

„Tak já se přidám jestli smím."

„A co když řeknu, že nesmíte pane Vé."

„Tak budu asi muset dnešní večer přežít sám." dodal zkroušeně.

Stáhla jsem ho rukou k zemi, lehl si vedle mě a hladil mě po ruce.

„Tohle je náš předposlední večer." začala jsem debatu.

„Hmm" přikývl "uteklo to rychle, ale ještě máme zítřek."

„Ale zítřek je jen jeden den a když 7 uběhlo tak rychle, jeden den uteče 7krát rychlejš."

Dal mi pusu na tvář „Netrap se tím."

Snažil se, aby jeho hlas zněl přesvědčivě, ale bylo poznat, že o tom přesvědčený není.

„S tatínkem jsme vždycky lehávali na zahradě když jsem byla malá." odmlčela jsem se „Povídal mi o hvězdách a vždycky začal o nějaké povídat pohádku." zasmála jsem se.

Adamovi se rozsvítili oči, jak milionům hvězd a pokračoval v mé myšlence „Třeba bych v tom byl taky dobrý." nahodil.

„Můžeš to zkusit." vybídla jsem ho k příběhu.

"Tak tedy, vidíš tu hvězdu?" ukázal do nebe „Tak přesně tahle hvězda tu včera nebyla."

"Tahle hvězda je totiž putovní. Každý den si přejde přes černou oblohu a naslouchá příběhům

jiných hvězd. Pak je vykládá jiným hvězdám. Třeba včera při své obchůzce slyšela, že hvězda

Talia se chce přestěhovat. Prý ji už nebaví život v souhvězdí Velké Medvědice. A zase hvězda Calipe si chce koupit nové šaty z písečné duny. Modrá prý vyšla z mody už před 5 světelnými lety."

Význam jeho slov jsem přestala vnímat po prvních třech vteřinách. Vnímala jsem jen jeho barvu hlasu a doteky na mé ruce. Po hodné chvíli se umlčel. Myslel, že spím. Nepřestával mě však hladit. Pak se ozval něčí hlas a Adam se zvedá. Mám sto chutí se zvednout taky, ale dál ležím v trávě se zavřenýma očima a předstírám, že spím. Adam mě vzal do náruče a odnesl do pokoje. Přikryl mě, políbil na čelo a odešel. Až jsem si byla jistá, že není v pokoji, otevřela jsem oči a usmála se. Miluju ho.

Ráno jsem plná energie a běžím do hlavní chatky. Přesně vím, kde má Adam pokoj. Všichni youtubeři jsou už vzhůru. Ani on není vyjímkou. Opatrně se dívám klíčovou dírkou. Adam vyjde ven za tři, dva, jedna!

Zakryju mu oči. „Hádej! Můžeš třikrát jinak nedostaneš snídani!"

Začne se smát „Hmm.....kdo by to jen mohl být. Smuso? Ty hovado jedno!" povídá ironicky.

„Těsně vedle" směju se. Využívá příležitosti a otáčí se, chytne moje ruce a políbí mě.

„Přece jsi neuhádl!" vyčítám mu ironicky. „Asi budeš o hladu." koukám se do stropu.

„Nebo ne!" chytá mě a posadí na římsu u okna.

„Nééé!" začnu pištět.

„Takže nebudu o snídani?" vyhrožuje vysmátě.

Chytnu se ho těsně okolo krku. „Zase jste mě přechytračil pane Vidrail."

„Už tomu tak bude." pokrčí rameny a hbitě sbíhá schody.

Běžím za ním, najednou se zastaví, otočí a já to napálím přesně do něj. Oba se začneme smát, dá mi pusu na tvář a běžíme na snídani.

Den po boku Adama ubíhá rychle. Poslední dopolední program na počítači byl už dávno za námi. Na obědě jsem si sedla za Leou, aby neměla ty své hloupé připomínky, stejně však brzy odešla, neboť měla svůj program a já jsem zase zůstala s Adamem sama v jídelně. Naneštěstí byly zrovna těstoviny, takže válka Hoď co vidíš měla velký úspěch a ještě větší následky. Celá jídelna vymalovaná těstovinami a já se ukrývajíc za židlí, jen aby se do mě netrefil.

„Co se tady stalo?!" začala křičet uklizečka, která si šla v klídečku umýt podlahu do jídelny a místo zvednutých židlí našla nás, těstoviny na zemi a převrácené židle. Oba jsme se začali smát. Takové války miluju. Tento tábor je plný malých nevinných válek a proto se mi tu tak líbí. Uklizečka jen zastavila svůj pojízdný stoleček se svými věcmi a dodala: „Tohle si uklidíte sami!". Výbuch smíchu přišel okamžitě. Přikývli se a dali se do uklízení. Za pár minut již bylo vše v původním čistém stavu.