Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

18.Dárek?

Předem se omlouvám, ale tahle část je asi nejvíc retardovaná. A ano, nic jinýho mě tenhrát nenapadlo :D

Btw: Díky za čtení a za votes. Tohle jsem nečekala :)

Květen se blíží rychlostí blesku a já stále netuším, co dám Adamovi k 19. narozeninám. Chce to něco velkolepého, originálního a naprosto epického. Ale co? Vůbec netuším a narozeniny má už za necelé tři týdny. To není dobrý, to není dobrý. Opakuji si stále v hlavě a už pátým dnem procházím obchodní domy v nejbližším okolí. Co si jen může přát? Znám ho skoro rok a i přesto nevím. Cítím se hrozně. Jak se vůbec můžu nazývat jeho holkou?

            Po pár dnech hledání vhodného dárku, jsem opět zklamaně čekala na zastávce na autobus, abych mohla jet domů a hledat na internetu. V tom, jako kdyby mi to někdo přál, mi přiletěl jakýsi papír do cesty. Normálně se na papíry nedívám, ale snad podle osudu, nebo souhry náhod, jsem se zkrátka na ten papír podívala. Hned mě upoutal nápis: Kytary podle vás! Navrhněte si sami vzhled na adrese... nečetla jsem dál. Mou pozornost převzaly obrázky různých kytar s fotkami, obrázkama a různě barevné. A dokonce jedna byla ve stylu Tardis z Doktora Who! Vyvalila jsem oči a papír držela pevně v rukách. Autobus už přijel, nasedla jsem a leták schovala do kapsy. Doma to musím řádně nastudovat. To by byl pro Adama dárek!

            Doma si zasednu k počítači a rozjíždím internetové stránky firmy z letáčku. Píšou zde, že si můžu sama navrhnout jak bude kytara vypadat. Šablona ke stažení zde – klikám na ikonku a už se mi otevírá soubor se šablonou kytary. Tak se dáme do toho. Nechci tam dávat fotky nás dvou. Za pár let vyrosteme a ty fotky budou staré a do té doby budeme mít velkou spostu dalších, hezčích fotek. Vybírám fotky z Doktora Who, Tardis, fotku tábora, ikona YouTubu. Koláž, kterou tvořím vypadá opravdu dobře. Sama si ji až musím pochválit. Mám tam avšak volné místečko. Co tam dám? Chci hledat další fotku na internetu, zadělávám okénko s programem a uvidím svou plochu. Jako plochu mám danou fotku s Adamem. To je to co tam chybí. Sice jsem říkala, že fotky tam nechci, ale tahle tam sedí "jak prdel do gatí".

            Další den se hned po škole vydávám do obchodu podle adresy na letáčku. Ani vůbec nevím, že tu nějaký takový je. A to sem chodím do školy! Ve škole, jsem se ještě stihla zeptat Lei co na to říká a můj nápad se jí velice líbil. Přemýšlím, jestli se mu bude líbit a zda bude pěkná. Naposledy kontroluji jestli mám svůj návrh a peníze. Blížím se k obchodu a už vcházím dovnitř.

„Dobrý den" začínám konverzaci se zdejším prodavačem.

„Dobrý den slečno, copak by jste ráda?" ptá se a už mě zahrnuje do letáků, reklam a obrázků kytar.

„Vlastně já už mám vybráno." podávám mu papír s mým návrhem.

„Vy sledujete Doktora Who?" ptá se s překvapením.

„Tak trošku, ale kytara je pro přítele."

„Ajo, vidím, je to on že?" ukazuje na jednu fotku s ním, co jsem do koláže dala.

Přikyvuji s úsměvem. „Za čtrnáct dní má narozeniny a já bych mu ráda dala takovouhle modrou krásnou kytaru." vysvětluji prodavači.

„Jistě, jistě, nebojte se slečno, za týden jí tu máte, nejdříve však jsem vás nucen obrat o peníze." ukazuje účtenku. Tuhle cenu jsem čekala, předávám mu peníze a schovávám si účtenku a potřebné papíry ohledně dodání a podobně.

„Za týden se pro ni stavte!" loučí se se mnou prodavač.

„Jistě, to se nebojte, nashledanou!" rozloučím se i já s ním a vydávám se na cestu domů.

Jak už bývá mým zvykem, hned jak zasedám k počítači, začnu si psát s Leou a Adamem, zapnu YouTube a Adámkův ask. Pročítám si otázky fanoušků. Mou pozornost si však urvala otázka Co je to láska? Usmívám se, představuji si společné chvíle s Adamem a oči si přebírají velení. Čtou jednotlivé řádky Adamovi odpovědi.

- Zkrátka máš tu danou osobu pořád v hlavě, často o ní přemýšlíš, chceš být s ní , věříš jí a udělal by jsi cokoliv aby jsi s ní mohl být.

Usmívám se do monitoru, myslel při tom na mě? Hlavou mi kolují nepodstatné otázky. Já však kopíruji odkaz otázky a posílám Adamovi na facebooku. Ten mi odpovídá úsměvem a větou: Tak vidíš sama co pro mě znamenáš. Ještě mnohem víc, ale to se slovy vyjádřit nedá. A ty to víš :* Miluju tě <3 Těším se až zase přijedeš.

- Vždyť já taky :3 – odpovídám a představuji si jeho první reakce na můj dárek. Nedokážu si to představit, uvidíme.