Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

19.Oslava

„Překvapení!" vybafnu s ostatními na Adama. Ten je opravdu v šoku. Myslím, že ho mohl trefit šlak. Všichni se začnou smát. „Wow." vydechne „Jsem v šoku." „To jsem si všimla." Odpovím a dávám mu letmou pusu na jeho tvář. Přivine mě ke svému tělu a máchne rukou k otevřenému bytu „Tak pojďte!". Pozve partičku lidí, co mu přišli popřát k sobě. Jsou to lidi z tábora, ale i ze školy se kterými jsem se přes facebook domluvila. „Party time!" ozve se z hloučku. Adam se usměje „Tak jasán!".

Adamovi rodiče mu jen spěšně popřáli, řekli, že přijedou okolo sedmé ráno, protože přespí u babičky. Nezapomněli zdůraznit, že při jejich příjezdu domů, chtějí vidět to stejné jako teď, když odjíždí. Měli tím na mysli, že chtějí vrátit dům ve stejném stavu. Rodiče ještě ani nezabouchly dveře a už se dům otřásal v rytmu muziky. Párty se nám rychle rozjela, povídali si, tančili, no a i pili, jak se dalo očekávat. Na to, jak to bylo, ale na rychlo domluveno, to vyšlo skvěle. Nelituju toho.

Až všichni odešli, uklidili jsme to nejnutnější, já se převlékla do pyžama a nachystaná ke spánku mířím k mé prozatímní posteli. Už už vcházím do pokoje, avšak zaslechnu tichounké brnkání strun. Adam hraje na kytaru, na kytaru ode mě. Jsem šťastná, že se mu líbí a přitisknu se ke stěně, aby mě neviděl. Poslouchám ladné tony, co hraje na kytaru a jeho tichoučký pobrukující si hluboký hlas. Když si dozpívá a dohrává poslední tony písně, vcházím do pokoje a s úsměvem dodávám „Krásně hraješ.".

„Ani ne, jen základy, ale baví mě to a s takovouhle krasavicí mi to půjde krásně." usměje se. Moc dobře vím, že mluvil ke kytaře, ale něco mi nedalo a přeci jsem si musela šťouchnout. „Tou krasavicí myslíš kytaru nebo mě?" nahodím ironicky.

„Obě.". odpověděl hbitě a táhl mě k němu. Posadil na klín a dal mi kytaru přímo do ruky. „Podívej, musíš takto." chytl mou ruku a hrál jako profesionál. Zahrál pár písniček a já se dala do zpěvu.

„Vidíš? Není to nic hrozného. Žádná velká věda." ukončil písničku, ale to už jsem cítila vřelé objetí od něj zezadu. Stále jsem mu seděla na klíně a pokládala pomalounku kytaru vedle nočního stolku. Držel mě pevně, jen jsem se otočila a cítila jeho horké polibky. Jsem ve svém vlastním světě. Nevnímám realitu, ani nic jiného než Adama. Připadá mi, že ztrácím pevnou půdu pod nohama a lítám s ním mezi oblaky štěstí a lásky. Neumím si představit život bez něj. Každý příběh má svůj konec. Každá pohádka nějak končí. A kdy skončí naše chvíle spolu? Doufám, že nikdy - řekla jsem si v duchu a políbila ho.