Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

22.Zpátky

„Vítejte na táboře." ozve se již mě známý hlas. Je to Stejk a provádí nové děti po táboře. Já si sedám na již známou lavečku, kde se mi před rokem všichni podepisovali na sádru. Odemykám mobil a fotím Stejka při jeho nové práci. Fotku posílám Adamovi, který rychle odepisuje zpět. Má v plánu přijet už tohle úterý a být tu až do pátku! Jsem nadšená, zase uvidím svou lásku, svého Adámka. V Anglii je už přes měsíc. Bude mi mít zase co vyprávět. Už se těším. Za pár minut jsou všichni táborníci provedení a zaučení a já se přidávám k nim do skupiny. Následuje rozdělování pokojů. Lea přijede o něco později kvůli soutěži v tanci a tak jí musím držet místo. Se Stejkem a Atim jsem domluvená, že nám nechají zadní chatku, tu naši. „Na Adél."ozve se před hlavní chatkou a já vidím Stejka, jak mi podává klíče od chatky číslo 36. „Děkuju." dodám a beru si kufry. Za chvilinku již otevírám dveře od svého druhého domova. „Ach" povzdychnu si a můj pohled je upřen na postel, na mou postel, kde mi Adam řekl, že jsem mu ukradla srdce. Znovu se mi zvýšil tlak a polilo mě horko. Cítím to stále stejně, jako před rokem. Dosedám na postel a vybavuji si, kde jsme měli s Leou schované sladkosti na noc. A tamhle jsme měli ručníky. Začínám vybalovat a zabydlovat svoje místečko. Za hodinu přijíždí Lea. Zasněně spolu vzpomínáme na minulý tábor a vydáváme se společně se Kiki a Sue z minulého roku na večeři. Je tu zase naše silná čtyřka. Jen jediné mi tu chybí. Adam. Po večeři si vyšlápnu kopec za hlavní chatkou, projdu přes louku směrem k lesu a uhýbám na úzkou cestičku. Opět se přede mnou otevírá malá mýtinka. Lehám si do trávy a pozoruji nebe. Za pár hodin tu už budu ležet s Adamem. Jak já se na něj těším. Nedokážu už ani jednu větu říct bez toho, abych na něj nemyslela. V tom mi pípne mobil. Přišla mi zpráva od mamky.

Tak jak jste dojeli? Ptá se ve zprávě. Vezla mě sestra a tak se stále ještě bojí.

V pořádku, máme stejnou chatku jako loni a v úterý přijede Adam. Odepisuji jí ve zkratce.

Sluníčko už ztrácí na síle a já se vracím k táboru. U nás na pokoji už hrají holky karty.

„Nechceš se přidat?" ptá se Sue.

„Aji jo." Přikývnu „Co hrajete?"

„Prší, ale chceme zkusit Kenta." Ujme se slova Lea.

„Kenta?" vytřeštím oči. „Toho jsem už nehrála tak dlouho, to si zahraji určitě!" vykřiknu s radostí. Po pár kolech se stáváme chodící Zambie. Unavené zaleháme do postelí. Už jen dva dny. Opakuji si v duchu a usínám.

           

Den v táboře utíká dvakrát rychleji než normálně. Vše se drží loňského programu. Ráno si sním svoje musli s ovocem, dopoledne jsem na počítači, po špagetách co jsme měli k obědu se vydávám na pokoj za holkami a pokračuje naše karbanická čtyřka. Odpoledne si jdu zahrát nějakou hru v lese a večer se projít bosky mokrou trávou. Už jen den a bude tu. Usmívám se při myšlence, že už za 24 hodin ho zase můžu obejmout.

           

Ránko pokecám s kluky z vedlejšího oddílu, se kterými jsem se seznámila přes facebook a běžím na snídani. Vlastně jsme se všichni přidali do skupiny ohledně Videocampu a tak nějak jsme si padly do noty. Dám si svou klasiku a usedám vedle Dana a Michala.

„A co bude dneska v plánu?" zeptá se Dany.

„Já sama nevím, ale loňi jsme měli podobný plán, jako včera. Počítače, oběd, pauza, hra v lese, večeře a volno nebo táborák." odpovím a už si vychutnávám své ovoce.

„Ajo, a prý se jde i někdy na koupák. Nevíš kdy?" láduje se rohlíkama.

„No vidíš! Na to jsem úplně zapomněla!" vyhrknu. Koupaliště se mi nějak vymazalo z paměti.

„To by mělo být dneska nebo zítra a pak když tak v pátek." vkládá se do debaty Lea a ukazuje na Kiku se Sue, aby si přisedli k nám.

„Tak to by bylo super." odpoví Michal a dívá se na Danyho. Nahodí svůj výraz a nám je jasné, že kutí nějakou rošťárnu.