Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

25.Konec...

Nepamatuji si nic. Než pláč a vzpomínky. Když se znovu probouzím, vidím vedle sebe Leu s táckem, na kterém je jídlo. Pohlédnu na ni a už opět začínám vzlykat. Obejme mě a hladí po ruce. Tak jako Adam. Položím si hlavu na její rameno a začnu plakat.

„Chybí mi!" špitnu Lee.

„Já vím, už druhým dnem jen spíš, nebo brečíš. Nikdo neví co ti je, jen já." hladí mě po zádech a kýve se ze strany na stranu.

„Teď už ale musíš něco sníst, musíš být hrozně vysílená." podává mi talířek s rohlíkem. „Děkuju" odpovím zmateně.

„A Adam?" zeptám se s nadějí, že mu to ještě dokáži vysvětlit.

„Hned ráno po vaší hádce odjel." odpovídá smutně.

Všechno mi splývá do jednoho a já opět usínám. Další probuzení však již nejsem v chatce, ale doma. Vstanu, obleču si župan a pomalu scházím ze schodů. „Ahoj zlatíčko" pozdraví mě maminka „Jak ti je?"

„Abych pravdu řekla, nevím"

„To je dobře" usměje se a podává mi snídani. „Smím si ji sníst nahoře?" zeptám se nesměle.

„Klidně" mrkne mamka. Vycházím schody a najednou vidím sestru v mém pokoji, jak něco dělá s mým počítačem.

„Co to děláš?" vyhrknu.

„ Zálohuji ti fotky" usměje se „jednou to oceníš."

„Ale já tam nemám žádný důležitý fotky! Mám tam jenom fotky s Adamem a ty už v životě vidět nechci!" vykřiknu.

„Neboj, dej si čaj a nemysli na něj" odpoví a usmívá se, jak kdyby jí moje utrpení dělalo radost „odpoledne jdeme na nákupy, tak se připrav."

„Já, ale nikam nejdu!"

„Nemůžeš se tu trápit. Musíš ven mezi lidi."

„Nechci!"

„Ale půjdeš" usměje se a odchází i s flashkou na které má moje fotky. Vrhám se k počítači a mažu všechny fotky s Adamem. Nechci ho už ani vidět. Přihlašuji se na Facebook a mažu ho z přátel. Na youtube dávám unsubcribe a definitivně mažu jeho číslo z mobilu. Některé věci, nemůžou být věčné a krásné dohromady. Je konec.

—————————————————————————————————————————

            „Lukáši!" zakřičím na svoji lásenku „nech mě, to hrozně lechtá!" směju se. Nepřestává mě lechtat. Nakonec mě pustí a řekne: „Jdu pro pití ,ju?" Přikývnu. Sotva odejde, všimnu si zapnutého počítače u něj v pokoji. Má tu rozjetý youtube. Trošku projedu jeho profil. V tom přijde Lukáš zpátky.

„Ty odebíráš Vidraila?" zeptám se ho.

„Jo, je to fajnovej típek. Proč? Nemáš ho ráda?" ptá se vyděšeně.

„Jen tak, kdysi jsem ho taky odebírala."

„A proč už neodebíráš?"

„Přestali mě ty videa bavit." plácla jsem rychle.

„Ale teď je třeba dělá zase super. Nemůžeš ho soudit, když ho neznáš. Třeba si prošel v životě něčím složitým a v tu dobu jsi ho zrovna zavrhla." vyčítal mi.

Zakroutím hlavou. Ty kdybys chlapče věděl, že ho znám lépe, jak tebe, neměl bys takovýhle řečičky. Řeknu si v duchu a vrhám se Lukášovi do náruče tak, jako kdysi Adamovi. Lukáš má, ale z části pravdu.

Neznám Vidraila, ale Adama, kluka, který mě ještě před rokem houpal v náručí.

Tak dobře, tohle je teda definitivní konec. Doufám, že se vám to alespoň z části líbilo a zkrátilo dlouhou chvíli. Děkuju moc za votes a přečtení :)