Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

15.Loučení

Až měl vše potřebné natočené, stáhl mě k zemi a lehli jsme si spolu tak jako v létě.

„Víš, moc mi chybíš." začal

„Však ty mě taky." odpověděla jsem mu a s hrůzou čekala co bude dál.

„Napadlo mě" odmlčel se „že bys mohla jezdit sem každý pátek a kdyby byly prázdniny, jezdil bych já za tebou."

„To by bylo super!" vykřiknu nadšeně a vlepím mu pusu na tvář.

Uvidím Adámka každý pátek. A i o prázdninách. To bude super! Vlaky nejsou drahý, koupím si něco jako permanentku a budu jezdit. Bude to super.

„A vašim to vadit nebude?"

„Určitě ne." usmál se „A kdyby jo, tak mají smůlu." prohlásil.

Položila jsem si hlavu na Adamovu hruď, tak jako o prázdninách a nechala se unášet na vlnách jeho hlasu. Stále se divím, že si máme co povídat. Slunce se již stahovalo ke konci oblohy. A já cítila, že má tenounká bundička začíná být velmi malé množství oblečení. Adam to na mě hned pozná.

„Je ti zima?" zeptal se.

„Abych pravdu řekla tak jo."

„A proč to neřekneš?" vyčítal mi mile „Tady máš bundu." dal mi svou černou koženku přes ramena. Ocenila jsem to.

„Děkuju" zaševelím.

Pomalu se zvedáme a míříme si to k Adamovu domu. Cestou si povídáme, samozřejmě se i poškádlíme a užíváme si chvíle spolu. Doma u Adama nikdo není. Říkal mi to, že tento víkend je doma sám, neboť ostatní se nějak rozprchli. Bratr je na fotbalovém soustředění, taťka má něco v práci a mamku si teďka nevzpomínám. Důležité je, že jsme zase spolu jen my dva.

            „Krásné ránko." probudí mě Adamův tichý hlas. Posadím se na postel a co nevidím. Adam nese velký tác s jídlem.

„Krásné ránko lásko." odpovím a směji se na něj. Pokládá tác na stolek a ulehá opět vedle mě. Otáčím se na něho a opatrně přenáším tác doprostřed postele.

„Čím jsem si to zasloužila?" ptám se a nalévám čaj z mě i Adamovi do hrnků.

„Tím, že jsi přijela." usmál se a podával mi rohlík s jahodovou marmeládou, co mezitím namazal.

„Děkuju" dám mu pusu na tvář.

„Neděkuj a papej." poškádlil mě a sám se pustil do jídla. Po našem malém hodování v posteli jsme vstali a uklidili nádobí. Umývání se však tak nějak podle zvyku zvrhlo. Voda cákala po celé kuchyni a my natropili řádnou spoušť. Po úklidu jsme se šli "zcivilizovat". Já se pak sbalila a pak už jsme vyrazili na nádraží. Nechci od něj.

            „Zatím lásko." políbí mě Adam a já nasedám do vlaku. „Zatím." odpovím ještě před tím. Vlak se dává do pohybu a já naposledy posílám vzdušnou pusu své lásce, mému Adámkovi. Tento víkend je libovej. Zase čekám, kdy přijdou fotbalisti, jako minulou cestu. Nepřichází však nikdo. Dávám si sluchátka a cesta se mění v klidnou a pohodovou s hudbou. Chvíli se dívám z okna, jak projíždíme dědiny, louky a lesy, chvíli se zaposlouchám do písničky. Za hodinu už vlak zastavuje v mém cíli. Jihlava! Vystupuji a procházím se centrem mého rodného města. Sednu si na lavečku na náměstí a dívám se na uspěchané lidi kolem mě. Nikdo si na chvíli neposedí. V mém přemýšlení mě vyruší silné troubení. Otočím se tím směrem a koho nevidím. Taťka! Vyndávám si sluchátka, strkám mobil do kapsy, chytám tašku a už už běžím si sednout za taťkou do auta.

„Proč tu sedíš?" ptá se zvědavě.

„Autobus k nám mi jede za 7 minut, tak jsem si na chvilku sedla. A co ty tu vůbec děláš?"

„Zapomněl jsem si v práci nějaké papíry co potřebuji. Znáš to." odpověděl a jeli jsme si to cestou k domu.

„Ahojte!" vykřikne s nadšením mamka. Obejme mě a hned se mě vyptává jak jsem se měla, co cesta vlakem a taky na to proč jedu s taťkem domů místo autobusem. Zahlcená otázkami si sedám na pohovku a s úsměvem odpovídám mamce. Kačka je někde s kamarády a taťka je v pracovně. Není tedy šance, že mě někdo vysvobodí ze záludných otázek mé mamky. Na konec jsem ji nejen všechny otázky odpověděla, ale dokonce jsem jí i oznámila že každý týden budu jezdit za ním a on pak za mnou. Maminka to nejprve nechtěla slyšet, nakonec však povolila jednou za čtrnáct dní. Víkend dále proběhl,jako obvykle a já v pondělí naklusala do školy. Vyzpovídala se Lee, neboť ta měla též spoustu dotazů a těšila se na další pátek s Adamem.