Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

13.Škola

„Prázdniny utekly jako voda a my se tu opět scházíme v plném počtu. Nezapomeňte se řádně učit a vstoupit do tohohle školního roku pravou nohou. Vždyť již za pouhé dva roky vás čeká maturita. Dále chci také poprosit aby..." začíná nový školní rok naše třídní profesorka. Neposlouchám ji. Začínám být ve svém vlastním světě. Zase se bude jen mluvit stále dokola o tom, jak máme mít perfektní průměr atd. Najednou mi začne brnět mobil.

„Slečno Vyskočilová!" napomene mě učitelka. „žádné telefonní mobily ani jinou elektroniku nechci vidět! To mi připomíná, že jsme si ještě nepřečetli školní řád." Vrhá se po štosu papírů a otrávený výraz naší třídy mluví za vše.

„Kdo ti píše?" zeptá se Lea.

„Adam." špitnu jí rychle než se učitelka na mě opět podívá. Lea nahodí otrávenej výraz. „Pořád?" zašeptá otázku. Přikývnu.

„Pořád." usměji se a v tu chvíli se již nadšeně pouštím do čtení.

- Ahoj Aďo, taky vám učitelka čte školní řád?

- Jop, už je to pěkná otrava.

- Taky bych byl radši doma :D

- Na fejsbůčku? <3

- S tebou <3

- <3

- <3

„Adélo! Hned první den budete porušovat školní řád?!" křičí na mě učitelka. Ať se snažím, jak chci. Stejně se začnu smát a učitelka se zklamaným pohledem se rozhlíží po třídě. Uvědomí si, že ji stejně nikdo neposlouchá. „Tak už běžte domů, za minutu zvoní." prohlásí

konečně. Celá třída se hbitě zvedá a odchází ke dveřím. Rozezní se zvonek a mi konečně můžeme domů. Tento týden bude ještě pohoda, ale od příštího začne to peklo. Rozloučím se s Leou a jdu k nám domů do bazénu. Je krásné letní počasí a tak se těším až se zchladím.

            Každý den si s Adamem píšu a tak mi podzim nepřipadá zas tak neuvěřitelně dlouhý, i když při myšlence, že až v červenci se vrátím na to báječné místo, připadá mi to jako věčnost. Přemýšlím, že ho dojedu navštívit. Sestra ani Lea našemu vztahu nedávají velkou šanci. Prý časem to zanikne, on si najde jinou a já si začnu žít svůj život. Prý je to jen letní románek, kterému se budu v lednu smát. Nemyslím si. V březnu mám narozeniny, to přijede určitě. A mezitím? Na Vánoce mu pojedu předat dáreček a do té doby se snad ještě nějak uvidíme. Nechávám to plavat. Nechci se mu vnucovat, ale radši bych byla v jeho náručí, než za monitorem notebooku koukala na zprávy od něho. Těším se na léto, to už zase budeme jen my dva, tráva a horké sluníčko. Chybí mi to.

            Najednou se rozezní moje vyzvánění přes celou třídu. Ještě že je přestávka a učitelka mě nejde zahlošit. Kdo mi píše? Adam! Začnu se potutelně usmívat. Píše, že se chystá v pátek natáčet další vlog, jestli nechci za ním přijet a pomoct mu. To je super! Jsem

štěstím bez sebe.

„Co se tak usmíváš? Zase píše Adam?" zeptá se mě Lea.

„Jo" přikývnu.

„A co píše? Zase vaše milostný texty?"

„Ne, chce se mnou natáčet vlog."

„Jeho vlog?" vyhrkla vyděšeně.

„A čí asi." odpovím znechuceně „hlavně ho už zase uvidím." rozzáří se mi oči.

„Přeju vám to" povzbudí mě Lea.

„Děkuju" vracím ji úsměv. Zazvoní a začíná hodina.