Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

10.Vodní bitva

            Leželi jsme jen tak v trávě, daleko od ostatních. Bylo ticho a já si ho užívala. Vždyť je to můj poslední den tohoto tábora. Můj poslední den s Adámkem. Nahlas jsem si povzdychla a přiblížila se k němu.Položila si hlavu na jeho rameno a on mě objal. Hezky si mě přivinul k tělu a já byla v sedmém nebi. Vzdychla jsem si a on mě ukonejšil pohlazením po ruce a ustaraným hlasem dodal: „Neboj, to že tábor končí neznamená že my se už neuvidíme.".

Mrkl na mě a já se mu podívala do těch jeho krásných modrých očí. „Já vím, jen bude nějakou dobu trvat než tě zase uvidím." odpověděla jsem mu „Hned pozejtří ti začíná další turnus a já.." větu jsem již nedokončila. Nahnul se ke mě a políbil mě. Utichla jsem a užívala si jeho horké polibky. Pak jen dodal „Co bude, to bude, neřeš to. Však my si už cestu k sobě najdem.".

Znělo to tak krásně. Znovu jsem ho dlouze políbila a začala se zvedat z trávy. Zvedl se též a podíval se na mě. Ztratila jsem se znovu v těch jeho krásných očích a objala ho. Nesmím ho ztratit. Nikdy. Nevím jak dlouho jsme tam stáli, ale bylo to krásné. Bylo to něco, co jsem si ještě před půl rokem nedokázala představit.

„Pojď, v táboře nás už určitě hledají." jemně do mně drcl, aby upozornil na to že se již musíme vrátit a já se vydala na cestu.

„Po mě taková sháňka nebude tak jako po tobě." řela jsem klidným hlasem.

Usmál se „To máš pravdu, jsem hold lepší!".

Zdvihla jsem obočí, abych se ujistila že řekl tohle. Nahodil ten jeho šibalský úsměv a dal se do běhu. Rozběhla jsem se za ním a za chvíli jsme po sobě křičeli, smáli se a doběhli až na kopec před tábořiště. Zastavil se a já pomalu došla k němu. Bylo na něm poznat, že se mu tu líbí. A snad i to, že je mu líto že odjíždím. Jediné čeho jsem se bála, že si na dalším turnuse najde jinou. Mám v něj důvěru a nemůžu ji ztratit. Spíše nechci a zakazuji si to. Ale co já s tím nadělám když si najde jinou? Podíval se na mě, zřejmě mě prohlídl. Musím být čitelná jak písmo na počítači. „Nevěš hlavu kočko." řekl tak nějak tajemně. Něco skrývá. Ale co? Už mě brali na nože a pak si všimnu co se vlastně děje.

            „Útok!" rozezní se tábořištěm a já jen vidím Goga, jak běží s balonkem naplněným vodou proti mě. Zapištím jak malá holka a v tu ránu jsem už celá mokrá. Děcka z táboru vybíhají zpoza chatek a začíná vodní válka. Seberu Smusovi balonek z ruky a mezitím Adam to už do mě šije. Jsem celá mokrá a házím můj jediný balonek přede mě. Jen náhodou se strefím a Adamovi se rozplácne přímo na rameni. Jen se na mě podívá tím pravdivým pohledem. Dělá mi problém se odtrhnout od jeho pohledu, ale musím běžet dolů

k lavičkám, kde na mě mává Lea s vodní pistolí. Doběhnu k Lee, seberu jí pistoli a obě vyrážíme vstříc Smusovi.

Ani zapadající slunce naši válku neukončí. Všichni mokří stále běháme s pistolemi a snažíme se ještě více zmáčet své protihráče. Mé pistoli již zase došla voda. Běžím si ji ještě rychle doplnit. V tom mi uklouzne noha a já letím přímo do lavečky. Ozve se strašná rána a já jen cítím jak mi křupne něco v noze a najednou hrozná bolest. Hned je okolo mě celý tábor a všichni se na mě dívají. Jako první přiběhne však Adam a pohotově se mě vyptává: „Jsi v pořádku? Co tě bolí? Co se stalo? Můžu tě pomalu postavit?". Mluví tak rychle že mi slova splývají do jednoho, vidím rozmazaně, za chvilinku už slyším jen hlasy jak se

baví a někdo křičí: „Rychle! Pojďte sem! Rychle!" pak už jen Adamův hlas: „Halo,Adel, jsi v pohodě? Co tě bolí? Adel? Adel?!". Ještě cítím jak mě bere do náruče a pak už jen černočerná tma.