Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

23.Je tu!

Odpoledne jsme šli opravdu na koupák. Trošku jsem se bála, co ti dva na nás s holkama vymysleli, ale sranda musí být. Převlékla jsem s Leou a Kikou do plavek a vyrazily si koupit zmrzlinu. Lehly jsme si na trávu a opalovaly se. Netrvalo dlouho a už jsme slyšely, jak nás Sue a kluci lákají do vody. Bohužel, udělala jsem tu chybu, že jsem si stoupla, abych je líp slyšela a to už mě vzali a hodili do vody. Ještě jsem stačila zakřičet, ale pak už jsem byla celá v té ledové vodě.

„To si odpykáš!" zakřičím na Danyho hned jak vyplavu. Ten se jen směje a skáče za mnou do vody. Za chvíli vyplave vedle mě.

„A jak?" ptá se mě.

„Takhle!" cáknu mu vodu do obličeje a rychle plavu od něj. Za chvíli už ovšem cítím ledové kapky vody, jak na mě dopadají. Můj úder byl vrácen. Netrvalo dlouho a ve vodě skončila i Kika a Lea. Blbli jsme jak malý a snažili jsme jeden druhého "topit".

            Celý vyblbnutí se vracíme do tábora. Z těžka dosedám na postel. Nejednou se ozve klepání. „dále!" zakřičí Lea. Ve dveřích s objeví Kika a Sue. Netrvá dlouho a už jsou tu i kluci. „Pojďme si něco zahrát!" navrhne Lea.

„Ale co?" zeptám se.

„Tak si zahrajeme třeba flašku." navrhne Kiki.

„Dobrej nápad!" přidávám se s nadšením. Kluci taky souhlasí a Lea se pod tlakem přidává. Za chvíli již hrajeme.

„Lea dá pusu Míšovi!" ohlásí Kiki. Lea se zvedne a splní svůj úkol.

Začíná se to pěkně rozjíždět. Najednou se však flaška zastaví mezi mnou a Danym. Vyzve mě obočím a já se nahýbám k němu. Políbím ho, usměji se a sedám si zpět na své místo. Úkol splněn. Dany je z mého polibku značně vedle. Hra jede dál a dostává se i na fanty. Už už si vyslékám triko, když v tom uslyším auto na příjezdové cestě, vykouknu z okna chatky. „Adam!" zapištím přes celý tábor, házím flašku za postel, aby ji Adam neviděl, a vybíhám z chatky. Vrhám se mu do náruče, jako před měsícem na letišti. „Adel!" přitiskne mě k sobě. Tašky pouští na zem a věnuje se jen a jen mě. To už vychází z chatek i ostatní táborníci a někteří si běží s papírem pro podpis. Adam je však pouze ukázáním ruky odvolává zpět do chatek.

„Rozejděte se, není tu nic k vidění!" ozve se silný hlas z hlavní chatky. Celá parta youtuberů se vydává k Adamovi.

"Čauvec kámo." vítá ho Gogo.

„Zdarec ve spolek." prohlásí a vítá se s nimi. Poodstoupím a beru jednu nejlehčí a nejmenší tašku.  Za chvilku již každý youtuber nese minimálně jednu Adamovu věc. Mě byla sebrána i ta nejmenší kabela a tak jsem alespoň otevírala dveře. Pomohla jsem mu se ubytovat a vybalit nejnutnější věci na natáčení nového videa. Sebrali jsme kameru a zmizeli na naše místečko. Byla jsem tak ráda, že je tu. Natočili jsme vlog a pak se pomalounku vraceli k táboru. Bylo už pozdě večer a Adam byl značně znaven dlouhou cestou. Ráno byl ještě v Londýně, na oběd v Ostravě a teď už je tu na táboře.

Hned jak vstaneme, běžíme s Leou, Kikou a Sue "potrollit" kluky. Máme nachystané vědra s ledovou vodou. Opatrně se připlížíme k nim. Já a Lea lijeme vodu na Danyho, Kika a Sue na Míšu. Dáváme si šeptem povel „Tři, dva, jedna – Krásné ránko!" vykřikneme a v tom vylijeme vodu na kluky. Holky začnou se smíchem utíkat. Já ještě dám Danymu pusu na tvář a mizím za něma. Kluci celý promočení vyběhnou k oknu a my se hlasitě smějem u Kiki v chatce. Pak se vydáváme na cestu do jídelny na snídani, kde potkávám Adama.

„Ahoj lásenko." pozdravím ho a vlepím mu pusu na tvář

„Jak pak ses nám vyspinkal?"

„Krásně, a ty?"

„Přímo báječně." odpovím medovým hláskem.

Náš rozhovor přeruší hlasité chichotání děcek v jídelně, podíváme s Adamem co jim přijde tak vtipného a pak mi to dochází. Kluci došli na snídani celý mokří, ještě z nich kape voda, jak jsme je zlily. Začnu se hodně chichotat a pohledy Danyho s Míšou směřují na mě. Adam zvedne obočí a s údivem se ptá „To je tvá práce?" Přikývnu.

„To jste pánové ze zdejších slečen tak rozžhaveni, že se musíte ráno zchladit?" ptá se a to už celá jídelna padá smíchy na zem. Přitisknu se k Adamovi, který mě drží okolo pasu a se zájmem sledujeme jejich reakce. Místo toho se kluci vydávají ke stolu s jídlem. Míša to bere s úsměvem, ale Dan je pěkně naštvaný. Po snídani doběhnu Danyho.

„Ty se stále zlobíš?"

„Ne." odpoví do země. Chová se jako ženská. Chytám ho proto za ruku a stahuji za chatku mimo zraky ostatních.

„Tak to je dobře." odvětím „Už jsem se bála." políbím ho. Mlčí, jen mi mé polibky vrací. Lehce mě přitiskne ke stěně chatky a dává něžné pusinky na můj krk. Užívám si to. Vím, že bych neměla, ale o tomhle se Adam nedoví a navíc nic mezi mnou a Danem není. Za chvilku se však již někdo dobývá do své chatky a já s Danem se rozdělujeme a jdeme si každý vlastní cestou.