Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

11.Šok

Probouzím se a všechno mě bolí. Otevírám oči a jsem v šoku. Ležím v nemocnici na lůžku, vedle mě kapačky. Šíleně mě bolí noha a slyším již známý hlas: „Adel? Adélko? Slyšíš mě?". Otočím hlavou a tam sedí Adam v takovém tom zeleném plášti, jako ve filmech. „Adame?" zeptám se zmateně „Co se děje? Kde to jsem? Co se stalo?". Stoupne si, chytne mě za ruku a klidným hlasem povídá: „Neboj,teď už bude všechno v pořádku. Hlavně lež, zavři oči a jen poslouchej, já ti to povyprávím.". Začal vykládat co se stalo. Jak jsme měli vodní válku a já jsem si šla doplnit vodu do pistole. Uklouzla jsem a napálila to do lavečky přímo hlavou. Jak mě zvedl a donesl do pokoje. Lea mi pomohla se převléct do suchého, protože jsem prý byla při smyslech, jen jsem se motala, jak po flámu. Taky povídal, jak tam u mé postele stál a hlídal mě, jenže pak přišla sestra na táboře a rozhodla, že musím do špitálu. A on, jelikož je můj vedoucí, musí tu se mnou být.

„Sestřička to pochopila a já proto jsem tu teď s tebou." ukončil své vypravování a já se jen

na něj usmála. Přišel ke mě, políbil mě na čelo a dokončil: „Zítra už pojedeš s námi do

tábora, sbalit si své věci a přijedou pro tebe rodiče.". Rodiče? Já jsem vlastně úplně zapomněla! Ti mi zase vynadají. Adam pochopil, že z tohohle budu mít jistě problém."Buť v klidu, do tábora dojedeš hned ráno takže si pro tebe rodiče přijedou, jak pro všechny ostatní. O tom, že jsi byla v nemocnici se vůbec nedoví." viděl, jak jsem si oddechla „ale s tou zlomenou nohou nic neuděláme." pověděl sklesle.

„Já mám nohu v sádře?!" vyhrkla jsem na chudáka. Smutně přikývl a já se jen ujistila jestli je tomu tak.Opravdu! Mám pravou nohu v takový obrovský sádře. Bože! Naši mě zabijí! Nebo ještě líp. Zakážou mi youtubery! A celej tenhle tábor! NE!

Adam se snažil odlehčit situaci:"Alespoň na ní budeš mít podpisy všech youtuberů!". Usmál se a já jsem musela ocenit jeho snahu. Už abych byla na táboře.

            Sotva se probudím, stojí u mě Adam, hladí mě po tváři a jen tichounce a klidným hlasem mě zdraví: „Krásné ránko." To je, ale úžasný začátek dne. „Krásné i tobě lásko" usměji se a pomalu si sedám. „Za chvíli ti přinesou snídani a hned po vizitě frčíme zpátky do tábora. Jsem s Leou domluvený, sbalí ti všechny věci. No, a pak už jen oběd a pojedeš domů." dodal smutně. „Krásně jsi mi naplánoval den." hladím ho po ruce. Políbí mě a v tom přichází sestřička s mou snídaní. Rychle ji zhltnu a čekám na vizitu. Za hodinku už sedám do auta s Adamem a táborovým vedoucím. Koukám se z okna na lesy a louky, sluníčko pomalu oslňuje jednotlivá stébla trávy a asfalt se začíná lesknout. Cesta se klikatí a my vjíždíme do táboru. Děcka už tam netrpělivě vyčkávají. Na koho? Na mě? Určitě na Adama. Ten mě však pohladí po ruce a vystupuje z auta, otevírá mi dveře,podává berle a pomáhá mi vstát. Táborníci, se kterými jsem se seznámila a dobře skamarádila mi též pomáhají a za pár vteřin již stojím na nohou, vlastně na noze. V tom přilítne Lea s balíčkem barevných fixek. „Kdo začne?" zamává jimi nad hlavou. „Samozřejmě že já!" usměje se Adam a prodírá se přes hlouček k Lee. Bere modrou barvu a míří ke mě. „Tak já si sednu na támhletu lavečku." ukáži berlí. Všichni mi

uvolní místo a tvoří vedle lavečky jakousi frontu. Sednu si a táborníci již kreslí a podepisují se. Za pár minut přijdou i ostatní youtubeři.

„Takže nakonec zlomená noha?" ptá se mě Stejk.

„Nojono." přitakám sklesle.

„To se stává, alespoň je to poslední den." mrkne na mě a podepisuje se přímo na holeni. Noha bolí jak čert, ovšem sádra je geniální. Nevidím na ní snad jediné bílé místečko, spoustu citátů, obrázků, ale i podpisů a motivací. Nejvíc se mi však líbí to velké modré srdíčko co mám pod kolenem. A proč? Protože je od Adámka. Pak už však přemluvím Adama, že s berlemi chodit umím a pomalu se vydávám do chatky. Lea mi opravdu sbalila všechny věci, pro jistotu si vše

zkontroluji a vyprazdňuji poslední koutečky. Se slzou na krajíčku odcházím z chatky. Naposledy se však podívám na mou postel, na místo, kde mi Adam řekl, že mě miluje. Lea zavírá dveře a já vycházím před chatku. Máme poslední chatku, takže chvíli mi trvá než se dobelhám k hlavní chatce, tam si sedám do stínu a loučím se s jednotlivými táborníky, pro které již přijeli rodiče. Je mi do pláče, ale ještě se držím. Když však přijíždí naši

a já se loučím s poslední hrstkou kamarádů, youtuberů a Adamem, pláču jak malá holka. Adam mě políbí a dodá: „Hned, jak přijedeš, zavolej mi.". Mrkne na mě, ale to už je můj kufr naložený a mě čeká dlouhá a úmorná cesta s rodiči, kteří se mě vyptávají, jak se mi povedla ta noha a co je Adam vlastně zač.