Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

24.Konec?!

Procházím cestou okolo chatek přímo k jídelně, zaráží mě však, že se na mne dívají, jako na vraha. „Co se děje?" ptám se Lei.

„Netuším." odpoví „Ale snad nic hrozného."

„To doufám." Odpovím a snažím se vypadat překvapeně. Srdce mi však buší čím dál tím víc. Proč se na mě koukají? Někdo nás viděl s Danym? Cítím se hrozně. Byla jsem své lásce nevěrná? Ne! Prostě ne! Nic to nebylo, jen jsem se snažila omluvit Danovi.

            Celá večeře se zdála nějaká divná. Dan se sice usmíval, ale Adam měl vážnou tvář.

Sedám se ke stolu za Sue a Leou. Ostatní mezitím stojí ve frontě na jídlo.

„Adel?" zeptá se mě Zuzka.

„Copak Zuzi?"

„Slyšela jsi to už?" ptá se mě opatrně. Krevní oběh se zrychluje a mám pocit, že srdce za chvilku vyskočí z mého hrudního koše.

„A co?" snažím se zachovat vážnou tvář.

„Po táboře se proslýchá, že jste se s Adamem rozešli, protože má někoho jiného.". Ztuhnu. Tohle jsem vážně nečekala.

„To je blbost." přemlouvám Zuzku i sama sebe.

„Jen, aby to nebyla pravda, že má jinou." zahrozí a to už dochází Dany, Kika i Míša.

            Po večeři doženu Adama na cestě.

„Ahojda."

„Ahoj" jeho ton hlasu mě znepokojuje.

„Copak se děje že máš tak špatnou náladu?"

„Drby." odpoví jednoduše. Je naštvaný. „Teda alespoň doufám, že jsou to drby." Doplní svou odpověď.

„A co ti kdo nakecal?" ptám se s vážnou tváří.

Zastavil se, chytl mě za ruku a podíval se mi do očí. „Že mě podvádíš s Danem."

Opět ztuhnu, jako před chvílí před Zuzkou. Krve by se ve mně nedořezal.

„A kdo ti to nakecal?"

„Já už ani nevím."

„Tak vidíš, jsou to jenom kecy."

„Opravdu?"

„No, co si o mě myslíš!?" zakřičela jsem v nouzi.

„Nic hrozného jsem neudělal, tak na mě nekřič!" bránil se.

„Nic?!" zeptala jsem se naštvaně „protože ty jsi vůbec nebyl s jinou a mě psal, jak mě miluješ!"

Zarazil se „Ale to jsem nikdy neudělal. Jaks na to došla?"

Moje sebejistota klesla. „Všichni to tady ví! Jen já ne!" vyštěkla jsem.

„Ale co ví? V životě bych tohle neudělal! Já myslel, že mě znáš."

„Takže to není pravda?" zeptala jsem se ukřivděně. Bylo mi to líto, že jsem vyštěkla.

„Ne." pustil mou ruku „Jen ty se chováš jak coura. Sám jsem tě viděl!"

„Cože?!" zalapala jsem po dechu.

„Jen si to přiznej!" ukázal na mě „Nikdy jsem ti něco tak ošklivého nechtěl říct, ale vykoledovala sis to!"

„Ty žárlíš!"

Zastavil se „Já?! Jseš si tím jistá?"

„Naprosto."

Adam pokrčí rameny „Není tu co řešit. Promiň Adel, fakt jsem tě měl moc rád." odchází a já zůstávám nehybně stát.Cítím se bezmocně. Ztrácím bezpečí. Ztrácím to, co už přes rok miluji. Cítím, jak mi po tváři běží slza. Stojím nehybně a koukám do místa, kde mi zmizelo moje štěstí. Doufám, že se vrátí, chytne mě do náruče a odnese do trávy, lehne si vedle mě a zase mi bude vykládat o svém životě. Bohužel, nic takového se nestává.  Musela jsem tam stát snad hodiny. Nakonec jsem se otočila a rozběhla na naše místečko, na náš plácek s Adamem.

Doběhnu a padám obličejem přímo do trávy. Pláču. Vzpomínám a zabíjí mě to. Cítím jeho horké polibky, jemné doteky a pláču. Slunce svítí a já vysílením usínám. Probouzím se již v chatce. Nevím jak jsem se sem dostala, ale bylo mi to jedno. Zalehla jsem do polštáře a nepřestala vzpomínat na Adama. Nejhorší na tom všem je, že si za to můžu sama. Kdyby jen věděl, jak se trápím. Kdyby věděl, že jsem to nemyslela tak jak to vypadalo. Kdyby se tohle nikdy nestalo. Chci ležet zpátky v té trávě a být s ním. Mít nohu v sádře nebo snad natáčet s ním další vlog. Chci být zase jeho princezna. Chci vrátit čas. Chci jeho. Miluju ho. Bolest srdce mě ničí. Ničí mě, že ho již nemám po svém boku. Tak bych moc zase chtěla, aby mě držel v náručí, povídal mi jak mě miluje a my si žili ve svém vlastním světě. Zase jen my dva. Já a on. Zase se dávám do pláče.