Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

7.Leo!

Ráno, hned jak se probudím, začne na mě mluvit Lea. Nerozumím ji. Jsem ještě ospalá. Říká něco ve smyslu ať si nemyslím, že jsem bůhví co a ať si uvědomím kvůli komu tu jsem a kdo je její kamarádka. Říkám si proč tak vyvádí a pak si to uvědomím. Adam! Sednu si na postel a vidím, jak chodí naštvaně po pokoji a kope do všech věcí. „To mi tak nevěříš? To mi to ani nechceš říct?!" křičí na mě. Je mi jasný co se stalo. Dozvěděla se o tom včerejšku. Někdo nás musel bonznout. Ale kdo? No, to je teď jedno. Co ovšem povím Lee? „Promiň" omluvím se jí.

„Promiň?! To je jediný co mi na to řekneš? Přede všema vypadám, jak debil, protože tady všude rozhlašuju, jak jsem tvá nejlepší kamarádka a ve finále se to dozvídám, jako poslední." soptí na mě. Zklamaně si sedne na postel, obličej si položí do svých rukou a jen slyším tichoučké vzlykání.

„Myslela jsem, že by ti to vadilo. Adama máš stejně ráda, jako já. Nechtěla jsem, abys byla smutná" odmlčela jsem se „Povedl se mi však opak.". Lea se na mě podívala „Věřím ti, ale uvědom si, celej tábor si o vás špitá a já se to dozvím od jiných než od tebe. Co teda spolu máte?" skoro zakřičela přes své slzy. Nedokázala jsem jí odpovědět. Pokrčila jsem rameny „Já sama nevím, ale je to krásný."

            Po obědě jsem běžela na naše místečko. Adam už tam netrpělivě čekal. Políbila jsem ho místo pozdravu.

„Promiň, ale Lea..." nedokončila to. „To je už fuk" přerušil mě „hlavně že už jsme to spolu." usmál se. Přiblížil se těsně ke mě, a já ho objala a začala se lehce kývat ze strany na stranu. Užívala jsem si to. Měl pevný stisk. Museli jsme vypadat divně, ale ten pocit bezpečí byl k nezaplacení. Pak jsme si lehly do trávy a povídali si. Ležela jsem na jeho hrudi a poslouchala jak mu bije srdce. On mi mezitím povídal o tom proč se rozhodl točit, o svých spolužácích i o rodině. Pak jsem zase spustila já. Hrál si s mými vlasy a já jen nehybně ležela a povídala. Slunce pálilo a já začala mít žízeň.

„Nemáš něco k pití?" zeptala jsem se s nadějí v něco studeného.

„Nemám" pokrčil rameny a pomalu se zvedal „ale stejně se už musíme vrátit. Bude nějaký program". Smutně jsem si stoupla.

„Ale copak? Adélka nám zlenošila!" začal mě popichovat. Zasmála jsem a rozběhla se pro odplatu. Začal utíkat a pokračoval v popichování „A pozor! Ona nezapomněla běžet!" smál se. Konečně jsem ho doběhla. Chytl mě za pas, přivinul k sobě a políbil.