Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

16.Narozeniny

„Adél má dnes narozeniny, my máme přání jediný...." rozezní se profláknutá píseň a já sleduji bandu mých nejlepších kamarádů, jak nesou krásný dort směrem ke mně. Hned co dozpívají sfouknu svíčky a objímám Leu a Adama. „Přála sis něco?" ptá se ustaraně Klára. „Neboj, přeci si nenechám ujít svoje přání." uklidním ji a sedám si do měkkého křesla. Jsme v naší oblíbené "kuželkárně" v Jihlavě. Je březen a já slavím své 18. narozeniny. Máme malou oslavu s kamarády ze školy i z tábora. Ale hlavní je, že přijel i Adam. Začnu krájet dort, Lea s Verčou mi pomáhají podávat jednotlivé kousky na talíře a poddávají je jednotlivým lidem. Sedám si Adamovi na klín a pouštím se do slaďoučkého dortíku. Za chvilku se však zvedáme a jdeme hrát bowling. Narozeniny podle mého gusta.

„Tebe nejde porazit." stěžuje si Adam na Martina „Jak to děláš?"

„Musíš umět." odvětí se smíchem Martin.

„Kdo je na řadě?" ptá se Lea.

„Já!" zakřičím a beru kouli do ruky. Házím a můj hod je úspěšný. „Strike!" zakřičím nadšeně.

„Dobře." podpoří mou radost zbytek kamarádů.

Nejlepší narozeniny. Už jenom s tím, že dneska doma nikdo není a já jsem s Adamem. Navíc, dneska mi je 18! Dohrajeme bowling a Adam vyhlašuje předávání dárků. Sám se ujme jako první a dává mi do ruky větší krabici „Jen pro tebe lásko." odvětí a místo jakéhokoliv přání mě  políbí. Zčervenám a otevírám krabici. „Šaty!" vyhrknu ze sebe. Odkládám krabici na zem a vytahuji z nich krásné letní šaty. Jsou bez ramínek, do pasu čistě bílé a od pasu dolů jsou udělané jako sukně. Nařachaný spodek šatů je barevně posázen malými zdobnými kytičkami. „Jsou úžasné!" vykřikuje Lea s Verčou a Klárou.

„Budou mi slušet?" zeptám se nyní mého publika.

„Určitě!" odpoví Martin a já se s nimi zatočím kolem dokola. Adam se usmívá, myslím, že je s mou reakcí spokojen. A já s jeho dárkem nad míru. Pro mě je dárek už jen to, že přijel. A ty šaty to jen podtrhly.

„Jdem dál!" přeruší mé snění Šimon a vydává se ke mně s jeho malou dárkovou taštičkou.

„Všechno nejlepší k těm tvým 18tinám, hodně štěstí zdraví a ať vám to s Adamem klape." Dává mi malou pusu na tvář a předává svůj dárek. Otevřu taštičku a v ní je malinkatá věcička. Vytáhnu jí. „Je to flashka!" ukážu ji svému obecenstvu, které s napjatím čeká na mou reakci.

„A je ve tvaru kabelky!" dodává Šimon „snad se bude líbit."

„Líbí. A moc." pyšním se se svým novým zařízením.

„Děkuji.Teď už se mi budou soubory přetahovat lépe." usměji se.

„A teď já!" pyšně se přede mě dobývá Martin.

Nese malou krabičku a pouští se do blahopřání „Takže Adélko, přeji ti samé úspěchy v životě, stěstíčko, zdravíčko, lásky už máš až až.." podívá se přitom na  Adama, který přikývne a sklopí zrak na zem a pak se již stávám jeho středem pozornosti „A tak ti dávám, alespoň malý přívěšek na památku." dokončí svůj proslov a otevírá modrou sametovou krabičku. Je v ní malý stříbrný řetízek se srdíčkem. „Jestli dovolíš, připnu ti ho." Usměje a vyndává náhrdelník z krabičky. „Jistě že smíš" přikývnu a dávám si vlasy nahoru, aby se mu lépe zapínal.

„Děkuju." Odpovím, ale to už se ke mně řítí Klára s Verčou a Leou.

„A nyní třešnička na konec, zlatý hřeb večeru!" vykřiknou holky a  rychlími kroky se přibližují s obrovskou krabicí ozdobenou ještě větší růžovou mašlí.

„Wow" vydechuji „Co v tom je? Slon?" ptám se ironicky, ale přeci jen jsem trochu vyděšená, co se nachází uvnitř. „Tak všechno nejlepší! A rozbaluj!" vybídne mě Lea a já se opravdu pouštím do rozmotání růžové stuhy. Otevírám krabici a co nevidím! V krabici je obrovský plyšový méďa a v ruce drží jakousi tabuli. Vytahuji ho z krabice a koukám se na ceduli. Jsou na ní fotky. Spoustu všelijakých fotek. Z mého dětství, s kamarády, ze školy, ale i s Adamem.

„Děkuju!" vykřiknu a obejmu všechny holky zaráz.

„Páni!" kouká na medvěda Šimon „Jak se bude jmenovat?"

„To je můj Macík!" odpovím dětinsky a přitisknu Macka na svoje tělo. Ozve se smích kamarádů a oslava pokračuje v plném proudu dále. Nejlepší oslava ze všech. Říkám si a o pár hodin později usínám vedle Adama.